Psychické trauma z dětství může mít pro člověka následky na zbytek života. Ale že by se promítly do fyzického zdraví dětí a vnoučat? Právě to vyplývá ze studie britsko-švýcarského týmu vedeného Isabelle Mansuyovou z věhlasného curyšského ETH.
Drsné dětství zařídili vědci novorozeným myšákům tak, že je každý den na tři hodiny v náhodně zvolený čas odloučili od matek. Myší matky v té době nutili plavat dvacet minut v ledové vodě. Stresovali tak mláďata i jejich matky a imitovali podmínky rodin žijících v těžkých stresových podmínkách. Kontrolní zvířata žila bez stresů v běžném prostředí.
Vystresovaní myšáci měli v dospělosti pozměněnou celou řadu metabolických parametrů. Vědci vyšetřili i potomky těchto samců a pozorovali narušený metabolismus ve dvou následujících generacích tedy u dětí a vnoučat. Navzdory tomu, že zvířata z následujících generací nebyla experimentálnímu stresu vystavena. Následky traumatu zdědila po otci či dokonce po dědovi.
Trpká životní zkušenost se nezapíše přímo do dědičné informace. Poznamená její „povrch“, tedy molekuly, které obalují dvojitou šroubovici DNA. Tyto „povrchové“ čili epigenetické změny se dědí i po několik generací. Odborníci hovoří o tzv. epigenetické transgenerační dědičnosti. Ta na první pohled připomíná vysmívané teorie o dědičnosti získaných vlastností Jeana Baptista Lamarcka. Je ale prokázaným vědeckým faktem.
Nejen myši, ale i děti
Ve studii publikované ve vědeckém časopise EMBO Journal nyní Mansuyová a spol. došli ve vysvětlení mechanismů epigenetické transgenerační dědičnosti dále a prokázali, že u člověka působí psychické trauma z dětství velmi podobně. Vyšetřili vzorky slin a krve od dětí, které žily v pákistánských sirotčincích, a porovnali je se vzorky stejně starých dětí vyrůstajících v normálních pákistánských rodinách.
Zjistili velmi podobné rozdíly v metabolických parametrech, jaké se projevují mezi myšáky vystavenými psychickému stresu a myšáky, kteří byli stresu ušetřeni. To je hodně důležité zjištění, protože těžká psychická traumata vyvolaná zanedbáváním, násilím nebo zneužíváním, zakusí na světě každé čtvrté dítě.
V další fázi experimentů se vědci zaměřili na molekulární mechanismy, jakými se následky traumat přenášejí na další generace. Myšáci, kteří byli v mládí silně traumatizovaní, mají v krvi zvýšené hladiny mastných kyselin a ty pak působí na jejich spermie prostřednictvím bílkoviny PPAR. Tato bílkovina se nachází na povrchu spermií a po navázání molekul mastných kyselin spustí uvnitř spermie procesy, které vyvolají epigenetické změny dědičné informace.
„Naše studie prokázala že trauma v časných fázích života ovlivňuje mentální i fyzické zdraví v dospělosti, a navíc se přenáší i do dalších generací. Projeví se to změnami metabolismu tuků a cukrů,“ shrnuje výsledky experimentů Isabelle Mansuyová
Titulní foto: United Nations Photo, CC BY-NC-ND 2.0