Kateřina Haring je majitelkou moravské firmy Dynamic Group a patří do našeho žebříčku 135 Nejvlivnějších žen Česka. Její byznys koronavirus tvrdě zasáhl už v únoru. Během jediného únorového týdne její firmě, která pro klienty připravuje výstavy, stánky a prezentace pro klíčové evropské veletrhy, narušila začínající pandemie klíčovou sezonu a napáchala velké škody – během pár dní přišla Dynamic Group o dva miliony eur.
Teď, po více než půl roce, Kateřina Haring bilancuje. Pro Forbes napsala osobní komentář formou svých deníkových zápisků. Jako prezidentka Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek zároveň reflektuje situaci, s níž druhá vlna koronaviru decimuje český byznys.
A to nejen velké firmy, ale především malé a střední podniky. Ač je komentář psán s nadsázkou, zní z něj velká frustrace. Podnikatelky jsou také matky, které vedle řízení firem a týmů musejí nově obsluhovat i distanční výuku svých dětí.
Jak vyplývá z osobních zkušeností, mnohdy jde o úlohu hodnou superhrdinky.
Prolog
začátek září, Severní Morava
8:00 v šatně před hodinou walkingu:
Kateřina: „Ahoj Lucko, jak se máš, co tvá dcera? Na tu střední školu, kam se dostala v dubnu, nemůže ani nastoupit, nebo jo?
Lucie: „Ani mi nemluv, mají distanční výuku… Jak se může učit hrát na klavír distančně? A prý si máme koupit aspoň klávesy za 15–20 tisíc, mi napsali ze školy. Kde bych na to jako měla vzít? Ani ty slibované prémie zdravotníkům jsme nedostali!“
(ulevuje si spolu s nadávkami)
K: „Jak je to možné?“
L: „Prý nezbyly peníze….“
(Lucie pracuje na porodním oddělení velké nemocnice v krajském městě)
O pět minut později na lekci walkingu:
Druhá kamarádka (také pracující ve zdravotnictví) funící na páse vedle mne: „Jestli ty školy zavřou, tak se na to opravdu vykašlu, další takové učení doma, jako to bylo na jaře, už fakt nedám….“
Online výuka se po prázdninách připravuje i na naší malé vesnické pětiletce. Dostali jsme hesla a vše jsem nastavila. Děti ještě stihly mít dvě hodiny IT výuky, aby jim aspoň něco řekli, ale nestačí to. Ani rodiče, ani děti nejsou připraveni na hladký průběh případné online výuky – což ukáže až další měsíc.
Českomoravská asociace podnikatelek a manažerek připravuje průzkum škod, které covidová doba napáchala na našem podnikání. Už máme i čísla že zahraničí, tak uvidíme, jaké bude srovnání. Na vše mám i osobní, byznysový pohled. Naše firma dělá nabídky a kalkulace, připravuje zakázky, na které jsme dostali poptávky během léta (kdy se výstavy a veletrhy stejně nekonaly) – především na zahraniční akce.
Posunuto, odloženo
polovina září
Opět otáčíme kamiony, podzimní veletržní akce, které byly ještě před týdnem v platnosti, jsou posunuté. Opět zbytečně vynaložené finance – nejen naše, ale i klientů. Nechápu, proč o zrušení neinformují dříve, určitě to mají rozhodnuto s předstihem. Proč to vždy oznámí až den předem či ráno, kdy odjedou kamiony? Je to snad naschvál? Koho to má poškodit a zlikvidovat?
Nemůžeme se této otázce ubránit. O tom, jak nadávají montážníci, raději nemluvit.
Jen v Evropě bylo podle European Exhibition Industry Association zrušeno či odloženo 3300 výstav a veletrhů, obchodní ztráty společností v tomto sektoru jsou vyčísleny na 39 miliard eur. Ohroženo je 1,2 milionu pracovních míst. Náš obor výstav a veletrhů byl první, který byl v důsledků sankcí a omezení zastaven.
Nyní je jasné, že budeme i posledním oborem, který bude opět povolen. Výstavy a veletrhy jsou přitom jedním z velmi důležitých komunikačních kanálů pro firmy a pro rozvoj byznysu. Znovuotevření výstav a veletrhů spolu s organizací B2B eventů bude pro restart ekonomiky a její zotavení velmi důležitou součástí.
Veletrhy, to nejsou jen samotní organizátoři. To jsou také ti, kdo navrhují a staví stánky, uklízejí na nich, dodávají catering, květiny, audiovizuální techniku a vše další… Jak dlouho ještě můžeme vydržet?
Je jasné, že do konce roku už žádné veletrhy nebudou. A podobně jsou na tom i země v Asii či Americe, se kterými jsem v kontaktu: všichni hlásí, že jejich „business is zero“. Vše je posunuto, odloženo. Propady činí 95 procent.
Jasně že nesedíme se založenýma rukama, ale hledáme další možnosti… Dřeme jak šrouby, ale zatím bez jistého výsledu. Na profinancování nového podnikatelského záměru nám ani jedna z dotázaných bank nechce půjčit kvůli špatným výsledkům v tomto roce.
1. 10. 2020: Mail z atletické přípravky, že tréninky budou probíhat i přes přijetí některých omezujících opatření.
Od zítřka zase nemůžu do fitka. Ach jo. Sedavé práce přibývá, makáme ještě více, jen to zatím nikde není vidět. Leze to na mozek.
5. 10. 2020: Přišel mail ze ZUŠ, že výuka tanečního oboru bude jen distanční. Paní učitelka poslala na mail přesný popis cviků pro rozcvičku i odkaz na písničku, na kterou nacvičují choreografii. V mailu z atletické přípravky nás ubezpečují, že hodiny atletiky mají výjimku a tréninky budou…
8. 10. 2020: Tak mi zrušili další obchodní schůzku. Český semafor je tak odstrašující, že mi volají a píší kamarádi a obchodní partneři ze zahraničí, vyděšení tím, co se u nás děje. Už se začínají opět posouvat a rušit i obchodní schůzky.
13. 10. 2020: Dopoledne v kanceláři, situace se vyostřuje. Před týdnem jsem psala SMS kamarádce zdravotní sestře, která má tři děti, manžel jezdí s rychlou záchrannou službou. Ptám se, jak se má a zda to zvládá – už druhý týden bez odpovědi…
(Na jaře jsem jí půjčila po děti dva tablety, aby se mohly distančně vzdělávat, v létě je chtěla vrátit, tak jsem jí říkala, že je teď nepotřebujeme… Jak to bylo prozíravé!)
Všechny sporty pro děti i dospělé na nule… A k tomu celý týden prší…
V devět ráno volám jedné člence asociace (bývalé učitelce) kvůli urgentní otázce, nebere mi telefon. Volá až po poledni se slovy – promiň, učila jsem děti kamarádky, která musí chodit do práce a nemůže asistovat při distanční výuce.
14. 10. 2020: To, čeho jsme se obávali, se stalo. Distanční výuka pro první stupeň. Ten druhý jede už dva týdny v onlinu a dělí se na poloviny. V základních uměleckých školách může být jen individuální výuka.
16. 10. 2020: Pátek večer, jsem na nervy, zjistila jsem, že jsem přehlédla zaslaný úkol do přírodovědy pro dceru. Naštěstí nechtějí do školy poslat sken splněného, jen paní učitelka napsala, že úkol zkontroluje, až budou zase ve škole.
Už potřetí v tomto týdnu se nepodařilo propojit třídu přes Teams… Ještěže mi firemní ajťák pomohl nastavit dceřinu poštu i do mého outlooku (to pro kontrolu), do jejího telefonu (to aby se naučila s tím pracovat) a taky do počítače u babičky a dědečka, kteří se s ní učí (to pro sichr), aby nám nic z úkolů a zadání neuteklo. Stejně část úkolů chodí mailem, část přes Teams a něco si vyzvedáváme v krabici u školy. Proč to nesjednotí?
Je to nářez, když vyzvedávám každý den dceru u svých rodičů kolem šesté, jsou uštvaní a někdy i naštvaní z toho, že nestihnou projít poctivě vše, co se mají děti naučit, takže pak občas doma doháníme čtení, angličtinu a všechno to, co nestihnou. Někdy se ani s rodiči nebavíme, protože jsou unavení a já uhnaná z práce. Babička a dědeček mají pocit, že se málo zajímám o dceru a že bych měla chodit dříve…
Teď? Kdy je potřeba makat mnohem více než kdy jindy?
18. 10. 2020: Volám našemu ajťákovi, jestli by ty tablety, co máme pro klienty na skladě, mohly děti využít pro výuku – slíbil prověřit operační systém, protože se jedná o starší model. Kdyby to šlo, mohla bych je nabídnout škole pro žáky ze znevýhodněných rodin.
19. 10. 2020: V 10 dopoledne se v kanceláři zastavil student střední školy, který má chodit na praxi. Fyzicky chodit nemůžou, ale můžou pracovat z domu, což v případě studenta grafického oboru není problém. Ptám se, proč neudělal práci, kterou jsme mu zadali. „Já jsem tu práci udělat nemohl, hlídal jsem mladší sestru.“
No mám se na něj zlobit? Když si představím jeho maminku, která musí chodit do práce…
Epilog
Sečteno a podtrženo, Českomoravská asociace podnikatelek a manažerek udělala začátkem dubna a nyní na konci září průzkum mezi členkami, který nám ukázal toto:
Až 75 procent z nich převzalo hlavní nápor péče o rodinu včetně péče o děti nebo staré rodiče. Polovina z dotázaných uvedla, že se nemohla své práci právě kvůli péči o rodinu věnovat během dne a doháněla to po nocích.
70 % firem členek pocítilo pokles tržeb od března do 30. září.
14 % pokles o 90 %.
46,6 % pokles o 20—40 %.
Požádaly jste o odklad splátek u finančních institucí?
20% ano
80% ne
Dosáhla vaše firma na některou z forem podpory COVID?
Covid I – 2 naše členky
Covid II – 2 členky
Covid III – 0
Covid nájemné – 1 členka
Nežádaly jsme z důvodu velké administrativní zátěže – 20 %
Žádaly, nedostaly – 76 %
Kolik vašich zaměstnanců čerpalo ošetřovné?
U 72 % firem našich členek bylo 40 % zaměstnanců na ošetřovném.
