Astronomové v roce 1999 objevili v Mléčné dráze zvláštní zdroj gama záření, označovaný jako 4FGL J1653.6−0158, který se vymykal dosavadním zkušenostem. Zhruba od roku 2009 měli podezření, že jde o neutronovou hvězdu.
Pozorování v roce 2014, který se odehrála v optické a rentgenové oblasti, odhalila, že jde o velice těsnou dvojhvězdu. Ani v té době ale nebylo jasné, jestli tam neutronová hvězda je anebo není.
Přítomnost neutronové hvězdy v tomto pozoruhodném zdroji gama záření definitivně potvrdil až teď se svými kolegy Colin Clark z výzkumného centra Jodrell Bank Centre for Astrophysics při britské University of Manchester. Jde o pulzar a oficiálně se jmenuje PSR J1653-0158. Kromě toho zjistili, že tahle dvojhvězda je v řadě ohledů skutečně extrémní.
Proč vědcům trvalo tak dlouho? K odhalení neutronové hvězdy, respektive pulzaru, je nutné nejen detekovat rádiové nebo případně gama záření, které tyto objekty vysílají, ale také by v něm měly být přítomné charakteristické pulzy.
Pulzary rotují, často šílenou rychlostí a blikají na nás jako vzdálené vesmírné majáky. Se zdrojem gama záření 4FGL J1653.6−0158 je potíž v tom, že je v rádiové oblasti kompletně neviditelný.
Pomohl projekt Einstein@Home
Na vyřešení této záhady se významně podílel projekt občanské vědy Einstein@Home. Jeho účastníci nabídli asi 10 tisíc grafických karet ve svých počítačích pro distribuované výpočty, díky nimž astronomové vystopovali pravidelné pulzy gama záření tohoto zdroje, v rozsáhlém souboru dat amerického vesmírného gama teleskopu Fermi.
Nakonec se ukázalo, že jde o velice unikátní záležitost. Tenhle pulzar rotuje rychlostí cca 30 tisíc otáček za minutu, což z něj dělá jednoho z nejrychlejších pulzarů vůbec. Zároveň má velice slabé magnetické pole. Což je šokující, protože pulzary mají prakticky vždy velmi intenzivní magnetické pole.
Zásadním zjištěním je, že jde o pulzar černou vdovu (Black Widow Pulsar). Je to monstrum o průměru asi 20 kilometrů a zároveň hmotnosti asi 2 Sluncí. Kolem něj obíhá jednou za 75 minut, rychlostí asi 700 kilometrů za sekundu cosi, co má hmotnost pouhé 1 procento hmoty Slunce a zároveň hustotu odpovídající šestinásobku hustoty olova.
Nejspíš je to pozůstatek hvězdy. Pulzar svému hvězdnému společníkovi krade hmotu a zároveň ho devastuje brutálním zářením. Proto je to „černá vdova“. Agresivní „chování“ této černé vdovy vytváří kolem obou těles velký oblak plazmatu, který neprojde rádiové záření. Proto je tato černá vdova v rádiové oblasti neviditelná.