Čtyřhodinový trénink každý den. I tak vypadá život mladé gymnastky z Dolních Kounic

Ilustrační foto
Autor: Flickr

Nela Elederová má teprve 12 let, ale už stihla nespočet závodů, na kterých v posledních letech už kraluje na předních příčkách.

V kategorii moderní gymnastika – společné skladby (v této kategorii je také zařazena do juniorské reprezentace ČR):
dvakrát 2. místo na mistrovství ČR,
dvakrát 1. místo v oblastním přeboru

V kategorii moderní gymnastika – jednotlivci:

místo Spring CUP Brno,
4. místo mezinárodní závod v Zadaru,
top 16 na mistrovství ČR,
15. místo mezinárodní závod v Polsku,
zařazena v družstvu nadějí ročníku 2008 (celkem 12 holčiček).

Nela s trénováním začala již v 6 letech. Doma prý pořád cvičila a cvičila, tak maminku napadlo, že by začala chodit do moderní gymnastiky v Brně. Teď už z ní je mladá slečna, dojíždí do 7. třídy do školy v Loděnicích, 5x týdně do Brna na tréninky a někdy i o víkendu na závody.

Zajímalo mne nakouknout nejen do zákulisí tohoto krásného sportu, ale i osoby, která ho dělá. Proto jsem moc ráda, že Nela souhlasila s rozhovorem a mohla jsem ji poznat.

Nelo, jak trénujete v oddíle moderní gymnastiku (jste jednotlivkyně nebo trénuješ společné skladby)?

Na jaře trénujeme jako jednotlivkyně a na podzim trénujeme společné skladby. V týmu je nás 4 až 5. My větší od 10 let už cvičíme s náčiním, to je míč, kužely, švihadlo a stuha. Na závodech je buď dané náčiní, se kterým máme cvičit, nebo si můžeme volit samy. Máme určené 2 sestavy, tedy 2 náčiní. Já mám nejoblíbenější míč a kužely. Se švihadlem a stuhou se cvičí hůř, motají se kolem těla, jsou pro mě těžší, nemám je tak ráda, proto cvičím raději s míčem a kužely.

Z jakého materiálu ty míče a kužely jsou?

Kužely si volím podle barvy trikotu nebo si je barevně omotám, aby ladily. Míč je z měkké gumy, takže když je člověk na závodech nervózní, tak se mu potí ruce a míč hrozně klouže.

Které cviky tě na moderní gymnastice baví?

Nejlepší je akrobacie, hvězdy a přemety. Pak cviky AD, to musíme třeba míč vyhodit do vzduchu, pak ho chytit, a mezitím něco udělat, třeba kotoul.

Jak vypadají sestavy na soutěžích?

Tam jsou předepsané prvky, které musíme provést – třeba piruety, tanečky nebo ty AD cviky. Před vystoupením mám trému, mám strach z některých cviků, ale když se mně to podaří, tak mám velikou radost. Nejvíc musím dřít cviky, kterým se říká rizika, třeba piruety. To stojíš jen na jedné noze, musíš se roztočit, točíš se a pak ještě musíš až to dotočíš nějakou dobu zůstat pevně stát.

A ještě mám raději společné pódiové vystoupení, protože když se tam něco pokazí, tak se to dá společně ještě napravit. S holkama se vzájemně podporujeme, ale když cvičí jednotlivkyně a něco se pokazí, tak to už spravit nejde. Jedině kdybych udělala nějaký cvik navíc. Proto mám raději pódiovky.

A hodnotí se taky umělecký dojem a co na to říkáš?

Ten se taky hodnotí. Někdy mám pocit, že by mohl rozhodčí někomu z vlastního klubu dát víc bodů, ale když je mezi body velký rozdíl, tak to se pak sejde porada rozhodčích a domlouvají se, proč je mezi body tak veliký rozdíl.

Co nejvíc bolí a jak nacvičujete sestavy?

Když trénujeme šňůry na lavičkách, každou nohu máme na jedné lavičce a prosedáváme, abychom měly větší rozsah. Tak to bolí dost.

Nacvičuju jednotlivé prvky sestavy zvlášť a pak je trenérka dává dohromady. Sestava třeba s míčem se trénuje třeba hodinu a pak zase celou hodinu další sestavu s kužely a tak.

A jak je to s trikoty?

Domlouváme se s trenérkou na půjčení trikotů nebo si je necháváme šít. Moje mamka mně je nechává šít, díváme se na Facebook, kde si je vybíráme.

Máš nějaký vzor nebo na jaké závody se těšíš?

Lákalo by mě to do Moskvy, tam jezdí už velké holky z klubu na závody.

Potkáváte se s holkama i mimo trénink?

Moc ne, není na to čas, trénujeme skoro pořád, tak jsme spolu hodně. Ale potkáváme se o narozeninách.

Jak zvládáš školu a to ostatní?

Každý den po škole jedeme s mamkou nebo dědou do Brna od 14 do 18 hodin na trénink, pak se navečeřím, vykoupu se a jdu dělat školu. Nejdřív jsem to nestíhala, ale teď už to celkem jde. S kamarádkami ze školy se vidím jen o víkendu, přes týden to nestíhám.

A co kamarádky, chtěly by taky chodit na gymnastiku?

Chtěly, ale nevím, jestli by se jim líbilo jezdit každý den na trénink, který trvá 4 hodiny.

Co je pro tebe největší motivace? Někdo by řekl, že chodit pořád na tréninky, překonávat bolest a tak, to by nedělal.

Moc mě baví sport, cvičení, trénink. Kvůli medailím na gymnastiku nechodím. Nechtěla bych sedět doma a nudit se. Proto mám gymnastiku tak ráda.

Článek byl převzat z Dolnokounického zpravodaje se souhlasem vydavatele