Už žádné zavírání hranic. Z jara jsme se poučili, říká saský premiér

Když se podíváme na počty nově nakažených koronavirem, patří Česko k nejhůře zasaženým zemím Evropy. Nemáte v Sasku ze svého souseda strach?

Je vidět, že se česká vláda a také obyvatelstvo rozšíření této pandemie brání. V Německu teď stojíme před stejnou výzvou. Proto není strach tím správným slovem. Musíme společně zvládnout velký úkol. Domnívám se, že bychom to neměli dělat uzavíráním hranic, ale vzájemnou podporou.

Hranice mezi Saskem a Českou republikou zůstane tedy do budoucna každopádně otevřená?

Na jaře jsme byli svědky toho, jak hrozné důsledky uzavření hranice má. Příhraniční region se stal společným domovem Čechů, Němců i dalších lidí, kteří žijí na jedné straně a pracují na druhé, kteří mají rodinu a přátele na obou stranách hranice. Proto nechceme hranici uzavřít, nýbrž si musíme, v případě, že máme problém – a ten právě máme –, vzájemně pomáhat.

Na jaře vypadala situace zcela jinak. Německo bylo pro Česko rizikovou oblastí, Praha hranice bez předchozího varování nebo dohody s vámi zavřela. Je důvěra mezi Drážďany a Prahou stále ještě trochu narušená?

Ne. Nepovažoval jsem to za správné, ale rozuměl jsem tomu, proč se na jaře takto postupovalo. Rozšíření viru bylo v Itálii, Rakousku a Německu větší. A pro Českou republiku to byl přirozeně nástroj, jak se chránit.

Vedlo to k tomu, že mnoha rodinám tím vznikly problémy, protože se jejich členové nemohli vzájemně vídat, a že podniky, nemocnice, ústavy sociální péče se ocitly před obrovskými výzvami.

Proto teď jednáme jinak. Považuji to za chytřejší. Všichni jsme se z jara poučili. A to je, domnívám se, dobrý vývoj.

• je premiérem Saska od prosince roku 2017;
• narodil se ve Zhořelci, kde se stal už v 19 letech radním;
• vyučil se elektrotechnikem, později vystudoval v Drážďanech ekonomiku;
• tajemníkem saské CDU byl zvolen v roce 2005, o dvanáct let později se stal jejím zemským předsedou;
• v letech 2002 až 2017 byl také poslancem Bundestagu;
• je ženatý, má dva syny.

V Česku hrozí, že se vyčerpají kapacity intenzivní zdravotní péče. Některé regiony v zemi mají už nyní potíže. Bylo by Sasko ochotné pomoci svému sousedovi?

Samozřejmě. Nemocnice v příhraničních regionech, ale také velké nemocnice v Chemnitzu, Lipsku a Drážďanech vždy říkaly, že jsou ochotny přijmout české pacienty. To je samozřejmost, protože víme, že v opačném případě by se postupovalo stejně, pokud bychom v nouzi byli my. Viděli jsme to při povodních století i při jiných katastrofách. Proto velmi rádi pomůžeme.

V Sasku pracuje kolem 400 českých lékařů a lékařek. Dále pak přibližně 600 zdravotních sester a ošetřovatelů. Pokud by tito lékaři vyslyšeli výzvu České lékařské komory a šli pomáhat Česku, co by to pro vaši zemi znamenalo?

To je právě to, co mnozí ošetřovatelé a lékaři zcela vědomě neudělají, protože by tím nechali na holičkách své pacienty a lidi, kteří potřebují pomoc. Na druhé straně je však naprosto jasné, že jsme připraveni ošetřovat české občany v německých nemocnicích, pokud o to bude zájem.

Velmi prosíme o to, aby lékaři a ošetřovatelský personál zůstali zde v Německu, v Sasku.

Pokud by odešli, bylo by to pro saský systém zdravotní péče fatální?

Ano.

Co se týká koronaviru, je na tom Sasko nyní lépe než Česká republika. Co udělalo Sasko v pandemii jinak než ona?

Také v Sasku a v Německu se čísla dramaticky vyvíjejí. Má to z mého pohledu vždy stejný důvod. Je to lehkomyslnost a určitá svévole mezi obyvatelstvem, která se dá jen těžko odstranit politikou napomínání.

Všichni jsme lidé, kteří milují svobodu. Tu jsme si po roce 1989 jak České republice, tak v Sasku těžce vydobyli. Proto je pro nás velmi obtížné zavírat zařízení. Vidíme však, že to je jediná cesta, jak skutečně zabránit šíření.

Nejsme první generací, která je konfrontována s takovou výzvou. Už před sto lety tu byla španělská chřipka. Všichni společně bychom se měli poučit ze zkušeností a neměli bychom být tak lehkomyslní jako lidé před sto lety. Tenkrát to stálo velmi mnoho lidských životů.

V České republice byla protikoronavirová opatření během léta podstatně mírnější než v Sasku. Není to právě ten důvod, proč situace v Česku vypadá hůře než v Sasku?

Nejsem si jistý, zda je to rozhodující důvod. Otázkou přece je: cítím se jako občan ohrožen nebo znejistěn? Tento pocit velmi mnoho lidí v České republice a v Sasku v uplynulých týdnech nemělo. A tak se také ve svém soukromém okolí, v práci, při sportu ve volném čase chovali.

Důsledky teď velice zřetelně vidíme. Nemůžeme nechat infekci jen tak jednoduše šířit. To by neúměrně zatížilo nemocnice i ústavy sociální péče. Proto musíme výskyt infekce potlačovat. V České republice jsou už vidět první úspěchy nových opatření.

Postoj Saska byl od samého začátku – pokud jde o uzavření hranice – konsekventní. Sasko nechtělo hranici uzavřít. Stanovisko české vlády se v tomto ohledu od jara změnilo. Stalo se to na základě vašich společných rozhovorů?

Co se týká uzavření hranice, pak to byla právě ta nepříjemná zkušenost z jara letošního roku, která nás všechny přivedla k tomu, že tohle není prostředek, s jehož pomocí se tato krize překoná.

Udělala Praha chybu?

Ne, já bych to tak neviděl. Na jaře letošního roku Česká republika tento nástroj uplatnila. Nedokázali jsme si v předchozích měsících a letech vůbec představit, že by se hranice zase jednou zavřela. Pak přišlo to ohrožení a já jsem viděl, že 80 až 90 procent českých občanů považovalo tato opatření také za správná. Dnes jsme chytřejší a situaci řešíme jinak.

Nemohla by být důvodem pro saský postoj také skutečnost, že Sasko české pendlery jednoduše potřebuje?

Samozřejmě. Zcela jasně, ano. Má to ekonomické důvody. Má to důvody, které se týkají zaopatření, tedy nemocnic a podniků.

Ale má to i jiné důvody. Já pocházím přímo z příhraničního regionu a mohl bych vám jmenovat mnoho rodin, které společně žijí a pracují na obou stranách hranice. To je velmi hezké, protože je z toho zřejmé, že jsme roky, kdy jsme společně v Evropské unii, nasměrovali k tomu, aby tu ve dvou zemích vzniklo jedno území pro život a ekonomiku. Hranice není vidět.

Je zcela zřetelně cítit, že koronavirová pandemie je také hospodářským problémem. Tušíte už nyní, jakou škodu koronavirus Sasku způsobí?

Sasko se zadlužilo šesti miliardami eur, aby mohlo podpořit komunální sféru, podniky a celou řadu zařízení, která jsou existenčně ohrožená.

Vaše strana hledá nového předsedu, od února. Škodí CDU, že to trvá tak dlouho?

Byly to napínavé týdny a měsíce, ve kterých se kandidáti představili také veřejnosti. Ale nyní lidé chtějí, aby to už někdy skončilo. Proto se teď už musí volit. Existuje dohoda, že v polovině ledna bude sjezd strany, na kterém se volba nového předsedy uskuteční.

Přečtěte si také

Bude příští německý kancléř z Bavorska? Pro Čechy by to byla docela dobrá zpráva

Původně se měl sjezd odložit až na jaro. Friedrich Merz jako jeden z kandidátů v tom větřil spiknutí strany proti němu. Takový spor CDU asi nemůže potřebovat.

Každý spor vždy škodí. Proto je dobré, že bylo dohodnuto, že 16. ledna se bude konat volba.

Bylo tedy toto podezření ze spiknutí od Merze podle vašeho mínění nevhodné?

Já to nesdílím. Bylo to vysloveno, domnívám se, na základě emocí. On by to určitě dneska takto nezopakoval.

Proč je tak těžké najít silného nástupce Angely Merkelové?

Určitě to není tak těžké. Máme tři dobré kandidáty, kteří si věří. Ale koronavirus nám náš původní časový plán zmařil.

Přečtěte si také

Definitivní pád slábnoucí AKK: nástupkyně Merkelové v čele CDU nenaplnila očekávání a ztratila autoritu

Ti tři kandidáti, které jste zmínil, mají ale v současné době v průzkumech veřejného mínění nízká hodnocení…

V lednu bude zvolen nový předseda strany.

• Friedrich Merz (65) se po svém odchodu z politiky v roce 2009 do byznysu nyní pokouší o návrat.
• Norbert Röttgen (55), někdejší spolkový ministr životního prostředí je předsedou zahraničního výboru německého parlamentu.
• Armin Laschet (59) je premiérem spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. O předsednictví se uchází s podporou spolkového ministra zdravotnictví Jense Spahna, který dříve o předsednické křeslo také usiloval.

Přečtěte si také

Jeden chce sjednotit, druhý korigovat, se třetím se nepočítá. Adepti na nástupce Merkelové a AKK se hlásí

Nový předseda CDU je zpravidla žhavým kandidátem na funkci kancléře. Ale dovedl byste si představit, že by kandidát tentokrát pocházel z Mnichova? Že by jím byl předseda CSU Markus Söder?

Považuji všechny tři kandidáty na předsedu CDU za způsobilé k tomu, aby tuto úlohu bravurně zvládli.

Počet pravicových extremistů v Sasku podle Zemského úřadu na ochranu ústavy výrazně stoupl, a sice na 3400 v roce 2019, o 600 více než rok předtím. Co se v Sasku nepovedlo?

Pravicový extremismus – jak je uvedeno ve zprávě – je největší výzvou současné doby. Jako Svobodný stát Sasko se k tomuto úkolu stavíme s plným nasazením. Začíná to velmi brzy ve školách.

Ale vidíte také, že tu máme stranu Alternativa pro Německo (AfD), která sedí s 28 procenty v saském Zemském sněmu. Proto se přirozeně tento k demokracii tak nepřátelský postoj odráží i v takovýchto volebních výsledcích.

Vy spojujete vzestup pravicového extremismu přímo s činností AfD?

Způsob, jakým AfD politické dění a diskusi deformuje a demagogicky a extrémně populisticky ji předává, formuje náladu ve společnosti.

Pak by ale byl pravicový extremismus v Německu východním fenoménem, protože AfD je v nových spolkových zemích velmi úspěšná, nebo ne?

Stupňující se radikalizace je celospolečenský problém, nejenom v Německu.

Je to tedy fenomén nových spolkových zemí, bývalého východního Německa?

Ne. Pravicové extrémy existují nejenom v nových spolkových zemích, ale také ve starých nebo i v České republice. Je nutné tomu se vší intenzitou čelit.

Proč tedy bylo během uprchlické krize v proporcionálním srovnání mnohem více útoků proti žadatelům o azyl v nových spolkových zemích?

To má mnoho důvodů. Na jedné straně je to skutečnost, že nemohu jako občan spolurozhodovat o tomto procesu, kdy k nám přicházejí cizí lidé. Pocit, že o tom nemůžete diskutovat. Tedy nemožnost vyjádřit názor i nezvládnutí emocí, kterým se potom takto dal volný průchod.