POHLED: Pět setů je moc, myslí si Djokovič. A má pravdu, tenis nesmí zaspat

Bum: pro někoho svatokrádežná slova zasvištěla vzduchem rychleji než smeč. I mezi účastníky dostaveníčka pro nejlepší hráče roku se rychle našli oponenti.

Rafael Nadal: „Jsem kategoricky proti takové změně na grandslamech.“

Alexander Zverev: „Tohle bychom nikdy neměli otevírat. Nikdy.“

Sport zase jednou stínuje dění ve společnosti. Je si vědom proměňující se doby a nutnosti se jí přizpůsobit, a tím pádem se ať už více, či méně radikálně překopávat.

Pravdu má Nadal v tom, že pětisetové duely patří k tomu, proč si grandslamových šampionů všichni tolik váží. „Musíte být fyzicky i psychicky silnější, musíte udržet skvělou formu dva týdny,“ říká třináctinásobný vítěz Roland Garros.

Zároveň to ale řeší detail, ne podstatu tenisu. Na dva vítězné sety hrají ženy všude a muži mění systém jen čtyřikrát do roka, v Melbourne, Paříži, Londýně a New Yorku. Už ani pro Davis Cup to neplatí. Ani pro Turnaj mistrů. Ani pro další tak prestižní akce v Indian Wells, Římě, Číně, kdekoli jinde...

Nadal chce zlomit prokletí. Tenisové hvězdě stále chybí v kompletní sbírce triumf na Turnaji mistrů

„Jednak mi přijde, že máme už tak dost zápasů a turnajů. Ze všech sportů je naše sezona nejdelší, od ledna do listopadu. Doslova každý týden se něco hraje,“ říká Djokovič. „A taky cítím, že schopnost udržet pozornost je u fanoušků kratší, zvlášť u těch mladších.“ 

Srbskou světovou jedničku prý skoro vykolejilo, když zjistil: „Průměrný věk tenisového fandy činí celosvětově 61 let. Musíme něco změnit. Komerčně a marketingově se přizpůsobit mladší generaci.“

Neodhadnutelně dlouhé boje na grandslamech roky trápí televizní schémata - a práva z přenosů jsou a budou klíčovým příjmem, nejen pro tenis. Je úchvatné vidět „pětiseťák“ ve finále Wimbledonu, jako když loni Djokovič přetlačil Rogera Federera, zároveň je občas úmorné sledovat je v prvních kolech.

Hlavně je tendence ke zkracování logická v časech, kdy se debatuje, zda olympiáda přijme e-sporty, tedy výkony za klávesnicí počítače. „Je jasné, že patříme ke sportům, co se drží tradice. Respektuji to. Ale cítím, že bychom zároveň měli zkoumat nové cesty. Míň setů, rozdílný kalendář, jiný bodový systém, cokoli. Jenže pokaždé, když to někdo zmíní, necítím žádnou ochotu se upřímně snažit přitáhnou mladší publikum,“ říká Djokovič.

Fotbal zavedl žluté karty i ofsajd, dávno tomu. Ale třeba volejbal relativně nedávno zrušil ztráty a házená zavedla omezený čas pro útoky - to byly zásadní změny, nutící zúčastněné ke změně strategie a přístupu, ničící staré pořádky.

Tenisu to zatím nehrozí. Mohl by si dál zachovat možnost nehrát v rozhodující sadě tie break. Ožil by třeba i kvůli tomu, že králové doby - Djokovič, Nadal, Federer - mají v kariéře znatelně vyšší úspěšnost v duelech na tři vítězné sety; jsou tak dobří, že čím kratší je zápas, tím větší šanci soupeř má.

A hlavně se prostým zkrácením mužských grandslamů může vyhnout daleko něčemu radikálnějšímu, třeba tomu, aby se jednou gamy hrály na dva vítězné míče. Pokud by totiž setrval v neustálém kroucení hlavou nad každým návrhem a nic nezkusil, mohl by také úplně prošvihnout trendy, a pak vše dohánět o to splašeněji.

Proti takové vizi vypadá ta stávající Djokovičova přátelsky.