RECENZE: Sackboy je skvělou výmluvou, proč „dětem“ pořídit PlayStation 5

Na rovinu – když jsem si domů přivezl nový PlayStation 5, nebyl Sackboy hrou, do které bych se chtěl pustit jako první. Více než poskakování háčkovaných pumprlíků mě zajímalo, jak dokáže „next-gen“ vylepšit už tak prakticky dokonalé The Last of Us 2, případně jsem se hodlal vrátit do světa Spider-Mana s kolegy vychváleným „datadiskem“ Miles Morales. Ale jak už to tak u drtivě většiny předsudků bývá, rozpadly se už po pár minutách střetnutí s realitou.

Sackboy je jednou z prvních „next-gen“ her vůbec. Funguje přitom na prověřených mechanismech.

Možná to z názvu není úplně patrné, ale Sackboy by se klidně mohl jmenovat Little Big Planet 4 a nikdo by nemohl nic namítat. Od zavedené série plošinovek se liší pouze tím, že v ní prakticky absentují veškeré „budovatelské“ prvky, a tak se hráči mohou soustředit jen na klasickou „příběhovou“ kampaň. 

Což rozhodně není výtkou, kdo chce popustit svojí kreativitu, už dávno nainstaloval Dreams od stejného studia (viz naše recenze). Sackboy se nestydí být prostou skákačkou, která má svůj začátek a konec. Čeká vás pevně daná série úrovní v několika světech, do kterých se sice lze vracet a „vyzobávat“ zapomenuté bonusy, jinak však příjemně odsýpá.

Největším skokem vpřed oproti předchozím dílům je důraz na plnohodnotné 3D prostředí. Kamera kolem hlavní postavičky plynule krouží a vždy se snaží nabídnout co nejlepší výhled na okolní dění. Což se jí poměrně překvapivě daří, a tak je ovládání jedna báseň.

36 fotografií

Hra je rozdělena na několik samostatných světů, které se dále štěpí na úrovně, každá z nich má vlastní téma. Jednou dostanete do ruky bumerang a budete moci sestřelovat nepřátele z dálky, jindy vás čeká prudký sprint k cílové pásce, kdy každá chybička může znamenat konec. A to jsou jen dva namátkou vybrané případy z desítek možných variant, za pestrost náplně by se nemuseli stydět ani v Nintendu. Úrovně jsou krátké, postupně nabírají na obtížnosti, a tak navzdory pohádkové grafice dokáže hra v pozdějších fázích potrápit.

S tím by vám měli pomoct kamarádi, jelikož je Sackboy od začátku plánován jako kooperativní akce. Bohužel vzhledem k nedostatku ovladačů před oficiálním vydáním PS5 na našem trhu a zároveň nefunkční online složce hry jsem tento důležitý aspekt hry nedokázal otestovat. I v jednom je však Sackboy dostatečně zábavný.

A to navzdory mimořádně bizarnímu příběhu. Jestli jsem minule zápletku popsal jako kombinaci pohádek Walta Disneyho a lysohlávkového tripu, teď musím se smutkem pravit, že scénárista přešel na ještě tvrdší materiál. 

Hra má sice českou lokalizaci, příběh je však nezajímavý.

Je sice fajn, že má hra povedenou českou lokalizaci, ale k čemu je to platné, když konec věty často ani nenavazuje na její začátek? Naštěstí lze tuto složku zcela ignorovat a vystačit si s tím, že na vás na konci bude čekat hlavní záporák, který se jmenuje Vex.

Kdo chce ze hry vytěžit maximum, bude hledat tajné místnosti a plnit speciální výzvy, za něž dostáváte odměnu v podobě kosmetických doplňků. Ty sice nijak zásadně neovlivňují hratelnost, ale přeci jen je to větší zábava, když místo holého maňáska pobíháte po herním světě jako Elvis Presley nebo „punkerka“ s duhovým čírem na hlavě.

Sackboye jsem sice hrál na nové konzoli, ovšem žádné extra přidané hodnoty jsem si oproti klasické PS4 nevšiml. Ano, grafika ve 4K je daleko detailnější, ale to oceníte maximálně v nehratelných filmových scénách, v zápalu hry na nějaké kochání není moc času. Tolik propagovaná haptika nového ovladače se omezuje na vcelku konvenční „vrnění“ v těch správných okamžicích.

Pokud ale po nové konzoli toužíte, Sackboy vám možná doma usnadní práci, až si budete potřebovat nákup nové hračky obhájit před blízkými. Nenabízí sice tak bombastický zážitek jako jiné playstationové exkluzivity, to co však chce dělat, dělá na jedničku. Jde o vynikající plošinovku pro celou rodinu, zabavit spolehlivě dokáže i vlky samotáře. Jsem toho nejlepším důkazem.