Před 11 lety se objevil pokus znovuzrodit Trabant. Jeho elektrická varianta by však dávala větší smysl možná až nyní.
Východoněmecký Trabant můžeme bezpochyby označit za automobilovou legendu z hrstky veleúspěšných lidových vozů. Nebylo teda zrovna překvapením, že po ukončení výroby originálu se objevil někdo, kdo zamýšlel ve šlépějích vozu pokračovat. Mnoho lidí ale koncept Trabant nT na autosalonu ve Frankfurtu v roce 2009 určitě překvapil.
Při pohledu na dnešní rozmach elektrických vozů se dá říct, že 11 let stará moderní reinterpretace Trabantu v určitých ohledech předběhla dobu nebo se minimálně držela tehdejšího vývoje. Některé prvky moderních aut na baterky totiž předvedl už tehdy, zatímco se svět teprve připravoval na ofenzivu elektromobilů. Jak se posléze ukázalo, na plně elektrický Trabant prostě nebyla veřejnost ani investoři připraveni.
Samotný projekt a návrh reinterpretace Trabantu se zrodil u německého výrobce zmenšenin modelů aut a letadel Herpa, který pro stavbu výsledného konceptu v měřítku 1:1 využil znalostí výrobce zakázkových karosářských dílů IndiKar. A hned při uvedení ve Frankfurtu mluvila Herpa o myšlence sériové produkce.
Design vycházel z původního dvoudveřového kombi 601, na který se dodnes vzpomíná asi nejvíce. Na délku měl koncept 3950 mm s rozvorem dlouhým 2450 mm, zatímco na šířku měřil 1690 mm a výška čítala 1500 mm. Typicky i pro dnešní elektromobily se na přídi objevil náznak mřížky chladiče, avšak v zahlazené variantě s ohledem na aerodynamiku. V galerii najdete i představu užitkové verze bez oken za B sloupkem.
Se svými rozměry chtěl samozřejmě Trabant nT nabídnout mnohem více prostoru pro posádku a případně konkurovat tehdejším malým hatchbackům na trhu. Objem kufru Herpa nespecifikovala, celá spodní část palubní desky nicméně fungovala jako hluboký odkládací prostor.
Na dnešní standardní výbavu elektromobilů pak hleděl přístrojový štít spoléhající na kruhový displej ve spojení s fyzickými ukazateli a tradičními kontrolkami. Uprostřed palubní desky byla přihrádka pro umístění vlastní navigace, vozu nechyběla klimatizace a namísto dnešních tlačítek pro volbu jízdních režimů D/N/R byl odkazem na řazení ve starém Trabantu volič napravo od volantu, taky řešený pákou.
K pohonu svého Trabantu chtěla Herpa využít asynchronní elektrický motor o výkonu 47 kW (64 koní). Kapacita akumulátoru nebyla upřesněna, mluvilo se však o dojezdu kolem 160 kilometrů, případně až 250 kilometrů při zvolení větší příplatkové baterie. K lepšímu dojezdu měla Trabantu pomoci i střecha s integrovaným solárním panelem.
„Naprosto dostačující s ohledem na skutečnost, že většina každodenních cest autem v Německu je kratší než 50 km,“ uváděla Herpa v tehdejší tiskové zprávě. Ostatně s podobným přístupem výhradně městského využití pracuje i dnešní Honda e s dojezdem 220 km. Maximálně měl Trabant dosáhnout rychlosti 130 km/h.
Na odstartování vývoje produkční verze a samotnou výrobu neměla Herpa dostatečné prostředky, takže chtěla prostřednictvím konceptu zaujmout nutné investory, kteří by společnosti pomohli projekt naplno rozběhnout s vysněným startem produkce v roce 2012. Do vzniku konceptu Herpa vložila údajně tři miliony eur, k rozběhnutí byznysu s prodejem novodobého Trabantu ale měla potřebovat dalších asi sto milionů.
Jak je dnes zřejmé, investoři se o myšlenku znovuzrození legendárního Trabantu pro budoucí trend elektromobility zrovna nepřetrhli. Trabant nT tak zůstal dodnes pouhým konceptem. S větší baterií pro delší dojezd a nízkou cenovkou by nicméně uměl zaujmout i mezi dnešní konkurencí. Navíc, když retro je teď cool.