Spoluautorka systému PES: Počkejme s rozvolňováním alespoň týden a Vánoce budou v klidu
Už od vypuknutí pandemie koronaviru v čínském Wu-chanu modeluje matematička Lenka Přibylová její vývoj. Patří mezi experty, které ministr zdravotnictví Jan Blatný hned po nástupu do funkce svolal, aby sestavili protiepidemický systém a index rizika, o nějž se opírá barevná tabulka opatření. „Kloužeme po druhé vlně dolů. A je otázka, jestli se moc rozvolní, nebo ne. Protože je velmi jednoduché znovu nabrat směr nahoru,“ varuje matematička.
V čem spočívá váš příspěvek k vytvoření protiepidemického systému? Mimochodem, ministr zdravotnictví Jan Blatný zmínil, že jste to byla vy, kdo dal systému název PES.
Pan ministr chtěl nějaký akronym, tak jsem mu to navrhla. Musím ale přiznat, že to fakticky vymyslel můj muž. Má velkou fantazii. (Smích)
Kdy vás stát přizval na pomoc při zvládání epidemie?
Od května pracujeme na projektu financovaném Technologickou agenturou ČR, který je zaměřený na monitoring epidemie. Spolupracujeme s lidmi z Institutu biostatistiky a analýz MU a z Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Ale epidemii jsme modelovali a sledovali od počátku a spolupráce probíhá velmi dlouho.
Právě jsme spustili nový informační web k opatřením, která hlídá PES – https://t.co/Cr3EgQBG8k. Každý si zde snadno najde index rizika například ve svém okrese, ale i metodiku jeho výpočtu. Informace budou aktualizovány každý den. pic.twitter.com/vEq3g9MAt7
— Ministerstvo zdravotnictví (@ZdravkoOnline) November 16, 2020
Matematiků vytvářejících modely je několik, v čem spočívá právě váš přínos pro index rizika a systém PES?
Podobně jako ostatní máme model založený na čtyřech skupinách – kohortách: nakažliví lidé, náchylní obyvatelé, lidé v inkubační době a pak skupina izolovaných či těch, kteří prodělali nemoc, případně zemřeli (takzvaný model SEIR). Přidali jsme i další skupiny, abychom mohli předpovídat počty lidí v nemocnicích a podobně.
Ale hlavně tam máme skupinu lidí, kteří ve skutečnosti nejsou vidět, ale jsou infekční. To znamená ti, kteří buď nepřijdou k testům, nebo o své nakažlivosti nevědí, protože jsou bezpříznakoví. Mohou ale nevědomky nakazit své okolí.
Podle čeho poznáte, jak může být ta skupina velká?
Odhadujeme ji na základě podmíněné pravděpodobnosti – vzorce, který umí i středoškoláci (Bayesův vzorec). Vidíme data z nemocnic: někteří lidé přicházejí do nemocnic a jsou dříve pozitivně testováni a někteří jsou detekováni až v nemocnici.
To svým způsobem odráží, jak dobře se během určitého času trasuje, testuje, jak moc jsou lidé ochotni chodit k testům. My tím pádem můžeme vidět, kolik je skutečně infekčních lidí – tedy pozitivních na koronavirus, včetně těch, kteří detekováni nejsou a u nichž se nemusejí ani projevit žádné příznaky.
Minulý týden jste na konferenci modelářů zmínila, že těch pozitivních lidí, možných přenašečů viru, byl v jednu chvíli zřejmě milion. Jak je to teď?
Ano, to byl odhad v první části listopadu, ve vrcholné fázi epidemie. Teď kloužeme po druhé vlně dolů. A je otázka, jestli se moc rozvolní, nebo ne. Protože je velmi jednoduché znovu nabrat směr nahoru.
Je to, jako byste hasila požár na ostrově a pomocí kanálů s vodou oddělila zasažené části lesa od nedotčených, aby požár nepřeskočil. Uhasíte velkou část ohnisek a těmi vodními kanály vytvoříte bariéry – to je právě zpřetrhání běžných vazeb: home office, distanční výuka, zavřené obchody, omezené setkávání.
A teď si představte, že les ještě hoří, už jen třeba na třech místech. A teď ty kanály vypustíte a nasázíte tam malé stromky, školky. Dovedete si představit, co se stane. Požár se může rozhořet jen tím, že vazby znova vytvoříte.
To se děje?
Ano, my musíme velmi opatrně otevírat
