Už při fotbalu je to úsměvné. Že si hráči nesmějí před zápasem podat ruce, když pak spolu během 90 minut svedou stovky soubojů? Těžko pochopitelné.
O to bizarnější obrázky nabídl v sobotu skončený evropský šampionát judistů v O2 areně. Po čtyřech a více minutách, kdy na sebe judisti a judistky neustále sahali, dýchali blízko sebe a často se po sobě na tatami i váleli, pak nemohli soupeři po zápase podat ruku.
Nepochopitelné (i proto to spousta z nich porušila).
A podobných perliček bylo víc.
Na šampionát třeba přijeli dva arbitři z Maďarska. V civilním životě manželé, v tom profesním judističtí rozhodčí, tím pádem jen čísla, která musela bydlet na odděleném pokoji. Přísná pravidla výjimky neuznávají.
I takové věci současná doba přináší.
Stejně tak zklamání nejlepšího českého judisty všech dob. Od roku 1991 Česko čekalo na podobně velkou judistickou akci. A když už se dočkalo, přišlo to v roce prázdných tribun a nerovných podmínek.
I Krpálek na ně doplatil.
„Nebyl to můj den. Od prvního zápasu jsem se cítil špatně, což bylo i vidět. Několikrát jsem zachrápal, oni věděli, na co mě chtějí dostat a taky dostali,“ líčila zklamaná česká naděje.
Byl to úplně jiný Krpálek než před rokem v Tokiu.
Ne že by se v japonské metropoli český judista stal mistrem světa bez námahy. Ale tehdy i na tatami působil jinak. Ve skvělé formě, sebevědomě, aktivně. To on většinu duelů opanoval a nutil soupeře k chybě. Když přišla, hbitě ji využil.
Sám jich přitom moc neudělal, i proto se stal prvním světovým šampionem ve dvou váhových kategoriích.
EUFORIE PŘED ROKEM. Judista Lukáš Krpálek slaví v Tokiu titul mistra světa v kategorii nad 100 kilogramů.
V Praze bylo v sobotu všechno jinak.
„Lukáš soupeře důkladně studoval, připravoval se na ně. Ale pak byl pomalejší v reakcích, chyběla mu vypranost. Aby čtyřikrát v jednom turnaji upadl na wazari? To se snad nikdy nestalo,“ líčil kouč Petr Lacina.
Ve čtvrtfinále takhle po necelých dvou minutách Krpálka porazil Rus Tamerlan Bašajev. V zápase o bronz to trvalo Gruzínci Tušišvilimu pouhých 40 vteřin.
Ne, takhle si český šampion návrat na tatami po předlouhých 11 měsících nepředstavoval. Už vůbec ne na domácí půdě.
Jistě, určitou roli mohlo hrát před měsícem prodělané onemocnění covid-19. Na 20 dní vypadl z tréninku, přišel i o přípravný start na Grand Slamu v Budapešti.
„A i po návratu jsme některé tréninky museli ukončit dřív kvůli bolestem hlavy. V posledních dnech se dostal alespoň do stavu, kdy se mohl prát bez omezení. Ale to bylo to jediné, co jsme za poslední měsíc dokázali,“ líčil Lacina.
Těch důvodů ke špatné formě českého judisty bylo ale víc.
Krpálkova příprava totiž měla k ideálu daleko. Během roku nemohl odletět na tradiční kemp do Japonska. Vlastně ani do žádné další země. Většinu přípravy musel řešit v domácích podmínkách, což je v Česku problém.
„Často jsme trénovali s juniory, kterým to pomohlo. Přizpůsobí se větší kvalitě, intenzitě, což je jeden z faktorů posledních úspěchů na juniorských a třiadvacítkových šampionátech. Ale u seniorů je to naopak, ti se zase přizpůsobí nižší úrovni. Proto potřebujeme zahraniční kempy s potřebnou kvalitou,“ říká Lacina.
Lukáš Krpálek (vpravo) v souboji o bronz s Guramem Tušišvilim z Gruzie.
Jedním z mála zahraničních kempů byl ten poslední v Turecku, kde bylo Čechům k dispozici dvacet Turků. Žádný z nich ale nepatřil do Krpálkovy váhové kategorie.
„Pral se tam s devadesátkama, stovkama. Prostě s úrovní, kterou jsme byli schopni zajistit. Ale podobně těžký trénink, jako bývá v Japonsku nebo na kempech, kde se sjedou nejlepší judisté… Takový trénink Lukáš několik měsíců neměl,“ neskrýval Lacina.
Rusové a Gruzínci podobný problém nemají. Kvalitních rivalů mají doma spoustu, i proto si v kategorii nad 100 kilogramů rozdali všechny medaile.
Proto je bytostně důležité, aby se v olympijském roce Krpálek mohl znovu připravovat tak, jak potřebuje.
„Individuální sportovci, kteří potřebují kvalitně trénovat, musí zmizet, vypadnout z Česka, jinak nemají šanci,“ říká i Jan Koukal, manažer kanoisty Josefa Dostála, hokejisty Petra Mrázka nebo plavkyně Barbory Seemanové.
Krpálek je na tom stejně.
„Bude hrozně důležité, jestli budeme moct začít cestovat, nebo zůstaneme uvěznění doma. Bez pořádné přípravy výsledky dělat nejdou, dneska to bylo docela vidět,“ smutnil v sobotu večer.
Aby v Tokiu uspěl, potřebuje objíždět turnaje a zahraniční kempy, kde se utká s nejlepšími judisty světa.
Jen tak se může dostat na vrchol.
