V médiích jste uvedl, že opatření, která platí od tohoto týdne pro malé prodejny, jsou likvidační. Jde o těch 15 metrů čtverečních, které musí mít zákazník pro sebe. Potvrzují se vaše obavy, tvoří se fronty venku?
Občas se vytvoří, ale protože my malí musíme pracovat rychle, tak to zvládáme. U některých zákazníků sice zaznamenáváme vrčení, protože nechtějí pochopit, proč musí čekat venku. Ale většina to chápe. V prvním týdnu to přineslo zvýšení počtu zákazníků v malých obchodech.
Opravdu? To jsem si říkal, zda takový potenciální zákazník malého obchodu za této situace raději nepůjde do toho velkého, kde má větší šanci, že se tam dostane?
Přesně takto jsem na začátku uvažoval. Ono se to teď špatně hodnotí i proto, že je nyní povýplatový týden, takže lidé mají dost peněz a vždy více nakupují. A my to srovnání máme zatím jen na úrovni peněz, nemáme ho v počtu zákazníků. Tuto analýzu budu vidět příští týden, jestli se nám zvýšily počty nakupujících. Ale zatím musím říci, že nám tržby v malých prodejnách vzrostly. Nikoliv ale v centrech měst. Ty jsou prázdné. Lidé jsou na home office, a tak dále. Ale díky těm zavřeným nedělím vzrostly tržby v prodejnách na malých městech. Lidé totiž měli tendenci cestovat za nákupy do velkých obchodních center, ale nyní tam tolik nejezdí a nakupují v těch menších.
Takže je to tedy asi lepší, než jste původně čekal. Mělo by se tohle opatření – myslím těch 15 metrů čtverečních pro jednoho zákazníka – podle vás nějak upravit? Případně jak?
Pro malé obchodníky nemá moc význam dělat nějakou regulaci. Zreguluje si to sám. Dokáže mluvit se svými zákazníky a ovlivňovat je. Z mých zkušeností se většina zákazníků v těch malých prodejnách chová velice slušně. Problém je v těch velkých, kdy často zjistíte, že je tam v uličkách vystavené a nevybalené zboží, protahujete se v jednom metru dva zákazníci a není šance se vyhnout. Myslím tedy, že opatření o těch 15 metrech čtverečních má význam pro velké obchody. Byl jsem se v nich několikrát podívat a bylo až neuvěřitelné, co se tam dělo. Desítky metrů dlouhé fronty k pokladnám, lidi přehrabující se v šatech, v botách, a nikdo to neřeší, protože i oni mají málo personálu.
Psali jsme:
Tyto velké fronty jste tedy zaznamenal tento týden ve velkých obchodech?
Ne. To bylo ještě předtím. Samozřejmě mě zajímá, jak to funguje jinde. Zaznamenal jsem totiž stížnosti podnikatelů z různých míst, takže jsem si to objel a viděl ty důsledky. Že jsme zavřeli ty malé obchody a nedovolili jim prodávat. Šaty, boty, keramiku a tak dále. A nahnali všechny zákazníky do jednoho místa. Za mě je to nesmysl. Místo toho, abychom lidi rozvolnili, měli méně kontaktů. Když přijdete do velkého obchoďáku, kde je tisíc lidí, tak máte větší šanci, že potkáte někoho nakaženého.
Je to podle mě tím, že lidé zavádějící tato opatření jsou velmi chytří ve svém oboru, ale nepohybují se v provozu toho obchodu. Takže vědí, jak by měla vypadat situace, jak by se měla namodelovat, jak bychom se měli chovat. Myslím, že by měli své požadavky předat jednotlivým resortům a ti by měli být garanti, že se tam sníží nebezpečí toho přenosu. Ve smyslu, já jako hlavní hygienik dávám doporučení, a vy zařiďte, jak to u vás má vypadat.
Máte taky jídelnu, tu jste nechal otevřenou pro výdejní okénko, i když se to asi finančně úplně nevyplatí. Nebo ano?
Finančně se to nevyplatí. Má to ale několik rovin. Musím zpracovat suroviny, které jsem nakoupil ještě před třemi týdny. Nikdo z nás nenakupuje suroviny jen na týden. Je hromada věcí, které nakupujete dopředu a potřebujete je zpracovat, aby jim neprošla spotřeba. Třeba coca colu budeme vyhazovat, protože ji neprodáme. Na jaře, když se uzavřelo úplně všechno, a na okénka jsme nebyli připravení, jsme vyhodili spoustu surovin. Za pět set tisíc. I proto, že to bylo ze dne na den a ještě o víkendu. Teď už jsme měli nějakou zkušenost a věděli jsme, že okénka nemůžeme zavřít, abychom suroviny nemuseli vyhazovat. Druhá rovina je, že když otevřete po zavření, trvá, než se lidi zase naučí k vám chodit.
Neplatí to pro nás, ale v řadě hospod je pravidlo, že lidé tam pracují částečně načerno. Mají pak státní podporu velmi malou. Oficiální plat mají nějakých patnáct, sedmnáct tisíc, zbytek dostávají na ruku. Takže teď dostanou od státu podporu jen z toho oficiálního platu. Z toho mnozí nevyžijí. Pak si jdou přivydělat k tomu okénku a pak vykazují, že v té práci nebyli. Chápu je. Je to kvůli špatnému systému, který tu je odjakživa.
Na závěr se zeptám na záležitost, která se také týká také restaurací. Myslím výroky odboráře Dufka o tom, že půlka hospod klidně může zkrachovat či že ceny obědů jsou zlodějské. Co si o tom myslíte?
Odborář Dufek nemá z restaurací a jídelen vůbec nic. Potřebuje, aby bylo co nejvíc lidí v sektoru výroby, kde je mohou zaangažovat do odborů a pak z nich mají peníze. Další věcí je, že absolutně neví, jaká je cena práce. Ať si spočítá, jak dlouho trvá vařit jídlo. Ale z toho je vidět, že ten člověk nikdy nic nepočítal, nekoupil, nikdy nic nedělal. Jeho neznalost je tak obrovská, že se divím, že vůbec může zastupovat dělníky. Když někdo dlouho dělá bafuňáře, tak po nějakém čase ztratí kontakt se světem. Všichni žijeme v nějakých bublinách a podle toho hodnotíme jiné. Pak když si to člověk zkusí, zjistí, že je to úplně jiné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
