Za projektem formule Škoda nestojí, jak by se dalo předpokládat, lidé z Mladé Boleslavi, ale parta kamarádů z Plzně, která krátce předtím založila svazarmovský podnik Metalex. Ve Škodě pouze vznikly příslušné technické předpisy.

"Kolem Vánoc roku 1969 jsme s Vaškem Bervidem navštívili konstruktéra Václava Pauera a v podstatě po několikadenním rozmýšlení byl projekt zahájen," vzpomíná ve své nedávno vydané knize Karel Jílek závodník tento jeden z nejúspěšnějších tuzemských automobilových jezdců.

Konstruktér Pauer se při tvorbě vozu inspiroval díly svého východoněmeckého kolegy Heinze Melkuse. Ten už mě se stavnou formulových vozů značné zkušenosti. První totiž zkonstruoval již na přelomu padesátých a šedesátých let. "Byli jsme za ním v Drážďanech a on nám všechno ochotně ukázal, dokonce nám nechal své plány ofotit," sděluje Jílek.

Spojení Škody a Volkswagenu se oslavovalo i na fasádě jednoho paneláku
Právě před 30 lety vláda určila osud automobilky Škoda. Ta byla v obří krizi

Organizací výroby byl pověřen Jílkův kamarád z dětství Karel Kleinmond. Sám si během několika týdnů zřídil v dílně svého tchána v obci Kaznějov na severním Plzeňsku dílnu a už na na jaře byl k dispozici první funkční prototyp.

Roli testovacího jezdce sehrál právě Karel Jílek. Nová formule se oficiálně představila již 24. května 1970 na starém brněnském okruhu a Metalex dostal svolení vyrobit pro příští závodní sezónu deset identických formulí. 

Dnes zní neuvěřitelně, že výroba závodního stroje s označením MTX 1-01 probíhala v Plzni v bývalé konírně, kterou si předtím lidé z Metalexu museli sami upravit. Slíbenou práci však odvedli a v květnu následujícího roku předali závodníkům kromě deseti nových formulí i dva původní prototypy. První závod pak formule Škoda absolvovaly 16. května 1971 na mosteckém okruhu. Tak se začala psát historie národní formule Škoda, která skončila až po 46 letech.

Autoškoly brzy zase otevřou. Jak vybrat tu správnou?

Levný speciál…

Formulový vůz tvořil příhradový trubkový rám ukrytý pod laminátovými povrchovými díly. Motor i podvozkové díly pak pocházely ze sériových automobilů Škoda. Přední závěs  byl původně vyvinutý pro Škodu 1000 MB a také závěs zadních kol byl z větší části složený z "civilních" automobilů Škoda. Řízení, brzdy i ráfky včetně pneumatik, pak tvůrci vozu převzali z modernější řady Škoda 100/110.

Také motor byl v zásadě sériový. Jeho "dárcem" se stala Škoda 110 L. Ve formulovém voze byl však před zadní nápravou otočen o sto osmdesát stupňů. Výkon činil pouhých 39 kW (53 koňských sil) při pěti tisících otáčkách za minutu. A rovněž čtyřstupňová převodovka nebyla oproti běžným vozům Škoda 110 nikterak upravena.

Na délku formule měřila 375 centimetrů, šířka činila 150,5 centimetru a výška 88 centimetrů. Do nádrže bylo možno natankovat 28 litrů benzinu. Automobil s pohotovostní hmotností pouze 412 kilogramů byl schopen vyvinout maximální rychlost 160 kilometrů v hodině.

Sportovní model Wikov v Národním technickém muzeu
Historie aut značky Wikov skončila před 80 lety. Dnes firma dělá převodovky

Vůz s touto specifikací se v Metalexu vyráběl až do roku 1976. V roce 1977 byla připravena druhá série a v roce 1979 třetí. Ta už měla označení MTX 1-05. U ní se změnil motor i jednotlivé rozměry.

Formule Škoda startovaly i v zahraničí. Od roku 1972 se totiž jezdil takzvaný Pohár míru a přátelství, v němž závodili vozy a závodníci z tehdejších socialistických zemí. První závod byl na okruhu v Minsku. "Naše výprava s formulkami Škoda působila třeba vedle stříbrných Melkus-Wartburgů jako chudý příbuzný. V tréninku jsme dopadli špatně a tudíž postavení na startu bylo až ve druhé polovině pole," vzpomíná Karel Jílek. Jenže těsně před startem začalo poprchávat a trať se rázem stala velmi kluzkou. To mně vyhovovalo a postupně jsem míjel různě postávající formule. Buď měly poruchy nebo byly zapíchnuté do lesa. Koncem závodu déšť ještě zesílil, nebylo skoro nic vidět, a pak to odmávli. Po příjezdu do depa ke mně přiběhl mechanik Roman a s vytřeštěnýma očima vykřikoval, že jsem vyhrál," říká s úsměvem Karel Jílek.

Protože následně s již upravenou formulí vyhrál i druhý závod  v německém Schleizu stylem start-cíl, stačilo mu pak již ve finále v Mostě dojet druhý, aby se stal celkovým vítězem.

V Metalexu pak vznikly i další úspěšné formule a okruhové speciály. Zajímavý je například příběh vzniku názvu formule Easter. O tom ale až v příštím článku..