Položme si tyto (lehce absurdní) otázky. Kolik MB má lidská DNA? Jak rychlý datový přenos představuje ejakulace? Budeme jednou ukládat data do tekutých pamětí?
Celé to začalo jako vtip a bohužel se mi nepodařilo dohledat toho experta, který to celé vzal vážně a začal počítat, ale závěry stojí za to. Celý tento článek berte s rezervou, jako kuriozitu, něco na oživení pivní debaty.
Kompletní lidská DNA obsažená ve spermii prý nese informaci, která by se dala kvantifikovat jako digitální paměťové médium o kapacitě 37,5 MB. Jestliže ejakulační dávka zdravého muže obsahuje asi 200 miliónů spermií (wiki), znamená to těžko představitelných 7 153 TB dat. Když budeme v téhle lehce absurdní matematice pokračovat, zjistíme, že to s přibližnou délkou ejakulace 3 sekundy znamená datový tok o rychlosti 19 073 Tbit/s. V porovnání s tím, se nějaké LTE (a jeho 100 Mbit/s) může jít zahrabat.
Co z toho plyne? Nic moc, je to srovnání nesrovnatelného, počítání s imaginárními hodnotami. Snad jen – příroda je mocná čarodějka a není divu, že se k ní stále častěji upírají snahy kybernetiků. Co byste řekli na bio-paměť o závratné kapacitě v podobě tekutiny? Pokud se vrátíme ke spermiím a DNA, na zmíněných 7 153 TB by stačily pouhé 3 mililitry…
