Článek
Karel byl vždy milovník života, který se hodně věnoval angličtině a rád jezdil na své motorce, na které absolvoval i několikadenní výlety. Pracoval jako voják z povolání, a protože miloval sport, byl i po fyzické stránce velmi zdatný.
V září 2016 měl vážnou autonehodu, kdy se jeho vůz srazil s autobusem. Byl zázrak, že to tenkrát přežil. Měl několik zlomených žeber, poraněné plíce, zlomeniny v obličeji a otok v mozku a hrozilo mu, že nebude moci chodit.
„Prognózy byly všelijaké, ale Karel tehdy šel strašně rychle nahoru. Vždy, když se rozhodl, že něco dokáže, tak to dokázal. Vždycky říkal hlava vládne tělu, a tak i ke svému úrazu přistupoval tak, že i kdyby měl potit krev, tak prostě chodit bude,“ popsala jeho bojovnou povahu maminka.
Karel býval voják a velký sportovec.
Po úrazu hodně cvičil, zotavoval se, dokonce udělal psychotesty a vrátil se do armády, a navíc zvládl i psychotest pro vrácení řidičáku, který po nehodě neměl víc než rok. Koupil si také motorku, ale než ji stačil opravit, vstoupila mu do života další rána.
Na začátku května 2018 byl napaden a zmlácen do bezvědomí. Chtěl učit angličtinu, která byla jeho vášní, a tak absolvoval test. V tom uspěl, a tak to šel s bratrem oslavit.
I s polovinou těla žije běžný život. Bez speciálního vozíku ale může zemřít
Zašli na pivo do hospody, kde seděla partička nejspíš hodně opilých lidí, kteří se pošťuchovali. Karel se do jejich potyčky nepletl, ale když kolem nich procházel, řekl jim, aby si to nechali na ven. Jeden z party, který stál bokem, si to ale nenechal líbit a Karla napadl zezadu dvěma ranami do hlavy. Přestože Karel upadl na zem, muž ho mlátil dál...
Karel tak skončil s proraženou lebkou a otokem mozku a málem zemřel. Zprvu ho prohlásili za fyziologicky mrtvého, ale nakonec se probudil k životu. Už to byl ale někdo jiný.
„Oni jsou dva Kájové. Kája, který byl a Kája, který je teď, což je velký rozdíl,“ zmiňuje krutou pravdu se slzami v očích Kájova maminka.
Kájovi nesmírně pomáhají rehabilitace.
Smutné je, že Kája je mentálně v pořádku, vše okolo vnímá a rozumí tomu, ale nedokáže říct, co chce a potřebuje. Je ale vidět, že silně bojuje a učí se.
„Teď je někde uvnitř ten původní Kája, ale navenek se to špatně projevuje, protože je nervóznější, spoustu věcí nemůže, což ho určitě irituje, přivádí do stavu, kdy je vzteklý, mrzutý,“ konstatuje Kájův stav smutně maminka.
Pro rodinu to byla velká rána. „Když jsme prošli tou autonehodou, tak jsem měla pocit, že to nejhorší, co se nám mohlo stát, už se nám stalo a že už nic horšího nás potkat nemůže. Nikoho by nenapadlo, že bude mít dvakrát téměř mrtvé dítě,“ říká Zuzana Sankotová, z níž se během chvíle stala ošetřovatelka. Pro rodinu to bylo, jako by skončil veškerý svět venku.
Třicetiletý kojenec
Po probuzení z umělého spánku už Karel nebyl člověk jako dřív. Ochrnul, byl na plenách a odkázaný na pomoc ostatních. Stal se z něj v podstatě třicetiletý kojenec.
Čas v nemocnici mu pomáhala překonat rodina, četli mu, vyprávěli, masírovali. V nemocnici strávil 4 měsíce a prodělal tříměsíční rehabilitaci. Poté se mohl vrátit domů s tím, že je nutné se o něj starat 24 hodin denně. Tuto péči o něj převzala právě maminka. Pečuje o něj většinu času a jednou týdne chodí do práce, aby se trochu odreagovala. Takový výdělek ale vůbec nestačí na pokrytí výdajů a drahých rehabilitací, které podstupují zhruba každé dva až tři měsíce v Klimkovicích.
Nutné rehabilitace pojišťovna navíc neproplácí a ceny za ně se pohybují mezi 80 až 126 tisíci za měsíc. Absolvovat je ale musí, protože díky nim dělá Karel velké pokroky. Na rehabilitacích s ním také musí někdo po dobu trvání být, což rodinu stojí další peníze.
V loňském roce v Klimkovicích, kde rehabilitace poskytují, strávili pět a půl měsíce. V okolí se objevili štědří dárci, bez kterých by to rodina nezvládla.
Vyboural se na motorce, nedostal přednost. Po půl roce v kómatu se vrátil do života
„Pomáhali kolegové, pomáhalo město Plzeň, spolek Vlčí máky pro nás udělal neuvěřitelný kus práce, protože byl první, který mi pomohl – v okamžiku, kdy jsem seděla v nemocnici, neměla na nájem, neměla jsem na benzín, potřebovala jsem jezdit do Kladrub, tam jsem si ubytování musela platit, tak to byli první lidi, co mi řekli: hele, my ti pomůžeme, co potřebuješ? Což vám tedy jinak nenabídne vůbec nikdo,“ neskrývá vděčnost Karlova maminka.
Karel sice stále téměř nemluví, nečte, ani nepíše, ale dělá pokroky. Díky pravidelným rehabilitacím už s dopomocí chodí a nají se. Jeho pravá strana těla byla na začátku zcela ochrnuta, ale cvičením se mu podařilo rozhýbat mírně nohu, stále ho ale neposlouchá ruka. Dříve byl pravák, takže to pro něj představuje komplikaci, musel se tak naučit vše dělat levou rukou.
Tři králové vybírají online, požehnání píšou tajně
Karel i přes pokroky stále potřebuje, aby u něj někdo byl. Projevila se u něj totiž poúrazová epilepsie, která se projevuje tak, že má několikrát denně křeč ruky a nohy a jednou za měsíc, dva má velký záchvat, kdy omdlí a spadne na zem. To je třeba hlídat, aby se neuhodil a nestalo se mu něco horšího.
„Udělal určitě větší pokrok, než nám lékaři vůbec slíbili, tvářili se, že už to lepší nebude. Asi nechtějí dávat falešné naděje, určitě z nich mluví nějaká zkušenost, ale Kája postupně začal chodit, začal sám jíst. Chodí pravidelně na logopedii, jezdíme na rehabilitace, kde mu pomohli se rozhýbat. Nechápu, jak se dokázal naučit spoustu věcí. On se levou rukou nají, sám se obleče, když mu připravím věci, vyčistí si zuby, umyje se, při velké hygieně mu musím samozřejmě pomáhat,“ popisuje Karlovy pokroky maminka.
Kája býval i dobrým společníkem pro své synovce a neteře.
„Jaký je Kájův cíl, nevíme, on nám to neřekne. Já bych ho chtěla dostat aspoň částečně tam, kde byl, aby byl samostatný, aby mohl dělat, co ho baví, aby měl někoho rád, aby měl někdo rád jeho, aby mohl dělat něco smysluplného, aby si připadal užitečný,“ doufá v další pokroky maminka.
Zveřejnil(a) CMP , poranění mozku,přežil a co dál? dne Sobota 17. října 2020
Pachatel, který Karla napadl, byl nejdřív odsouzen na 6 let, ale po odvolání mu byl trest snížen na 4,5 roku. Po dovolání soudu mu nakonec zůstal trest 5 let. V rámci občanskoprávního řízení bylo po pachateli žádáno také odškodnění, ale zatím se ho rodina nedočkala.
Péče o Karla je velmi náročná, a především nákladná. Karel by potřeboval motorové vozidlo, aby se mohl lépe převážet na rehabilitace a nebyl odkázán jen na pomoc přátel.
Zároveň nutně potřebuje neuro-rehabilitace, které jsou pro pacienty v jeho stavu nezbytné, ale pojišťovna je nepokryje. Rodina tedy spustila sbírku na Znesnáze21. Pomoc Karlovi tak můžete i vy.
