Dědeček Dominiky a Veroniky před několika lety od města koupil a tím zachránil polorozpadlý cukrovar. Nelehký úkol rekonstrukce a další podnikání v něm svěřil dvěma vnučkám.
Nejdřív se do akce zapojila Dominika. Dohlížela na stavbu i na zařízení, ačkoli se ve škole připravovala na úplně jinou profesi. Má ráda přírodu, neznamená to ovšem, že do interiérů vybírala například jen dřevěný nábytek.
Vystudovala veterinární obor a doma u rodičů chová koně, osly, lamy a koníky plemene Falabella. Navíc aktivně pomáhá opuštěným a týraným psům, jimž shání lepší majitele. Sama adoptovala dvě fenky, které s ní dnes bydlí v dvoupodlažním bytě v bytovém komplexu, jehož přestavbu měla dva roky na starost.
Veronika byla tehdy na mateřské, proto se zapojila až po čase. Na otázku, jestli se nebála jít do tolik rozsáhlé akce, Dominika odpovídá: „Byla to velká zkušenost. Sestra má odpovídající ekonomické vzdělání a já do toho dala nadšení. Spolu to zvládáme. Veteriny jsem se nevzdala, jen jsem k ní prostě přidala navrhování interiérů.“
Zázraky se dějí
Protipóly někdy najdou společnou řeč. V poslední době se stávají vyhledávanou kombinací. Konverze budov (proměna, po níž slouží jinému účelu) pomohla zachránit řadu historických objektů, jež by jinak byly bez šance. Špatně by zřejmě skončily i ruiny tohoto cukrovaru, oblíbené místo squatterů na kraji městského parku.
Pozdně barokní budovu nechala postavit rodina Colloredo-Mannsfeldů v roce 1836. Mimochodem stala se prvním provozem, který v Čechách zpracovával cukrovou třtinu. V druhé polovině 19. století ji majitelé přestavěli na byty pro zaměstnance, po válce budova připadla státu. Po revoluci ji rodina darovala městu Dobříš.
 |
„Vlastně je to replika. Všechno bylo v tak špatném stavu, že bylo rozumnější budovu strhnout a začít pod dohledem památkářů od základů nanovo,“ připomíná Dominika, která se po dokončení výstavby nastěhovala na čas do jednoho z bytů nového bytového komplexu Rezidence v parku.
A dodává: „Vrátila jsem z Prahy zpátky do brdských lesů. Mám to teď i blíž k rodičům. Je to tu ideální, bydlím kousek od centra, přímo u parku. Výhodou bytu je i malá předzahrádka, kde se dá odpočívat skoro celoročně.“
Ve zlaté éře
Obě sestry ovlivnilo, že vyrostly v prostředí rodiny, jež dvacet let rozvíjí designovou značku koupelnových výrobků. „Doma jsme to navíc vždycky měli hezky zařízené. Byla to zásluha maminky, která nás vedla k estetickému cítění,“ říká Dominika.
Luxusní koupel. Kontrastem hladkému šedému základu koupelny jsou reliéfní obklady z kolekce Aparici, zlaté povrchy, kresba dřevěného nábytku a netradiční černá matná sanita.
A Veronika dodává: „Většinou se řídíme intuicí, nicméně interiérové trendy sledujeme: chodíme na výstavy, kupujeme časopisy, nápady hledáme na Pinterestu. Pořád se učíme, interiéry nás baví, chtěly bychom se jejich návrhům dál věnovat.“
Dominika si v praxi vyzkoušela zařizování před pár lety, když si sama navrhla studentský byt v Praze. „V té době jsem milovala provensálský styl, všechno muselo mít patinu. Dneska to vidím jinak a odvážněji. Mám ráda, když se styly míchají, líbí se mi orientální prvky,“ prozrazuje.
Nevšednímu vzhledu apartmánu pomohlo pár originálních řešení, například použití zlaté barvy. Značku Tikkurila vyzkoušela Dominika už v předešlém bydlení. Opět nemusela objednávat drahou stěrku na stěny, stačilo je jen natřít.
Reliéfní obkládačky z kolekce Aparici našla v nabídce obchodu Keramika Soukup. Podpořily až mystickou atmosféru koupelny stejně jako černá matná sanita. Efektní tapetu se zlatými ananasy objevila na internetu. Prostor toalety tím pádem není jen funkční obyčejnou místností.
K bytu patří předzahrádka s výhledem do parku. Přírodní kámen nahrazuje dlažbu, menší kamínky v přední části brání rozrůstání plevelu.
Vinylová podlaha patří k cenově dostupnějším, snadno se udržuje a je příjemná na došlap. Antracitově šedé dveře působí jako zakázkový originál, nicméně jde o „typovku“, u níž výrobce umožňuje zákazníkům zvolit si požadovaný odstín.
Sametová revoluce
Majitelky oslovily designérku Ivanu Králíčkovou ze studia Harmony Decor, aby jim pomohla vyladit jednotný designový koncept nejenom apartmánů, ale i celého domu.
„Byla pro nás konzultantem i brzdou, aby všechno zůstalo akorát. Spolupráce nám sedla i lidsky, máme podobný názor na styl interiérů. Nejvíc jsme diskutovaly o barvách. Někdy jsme byly rády, že nám Iva povolila i ty výraznější. Povedl se třeba tmavý strop v ložnici, na němž krásně vynikla kovová konstrukce na míru se zavěšenými svítidly a květinami,“ shodují se sestry.
Místnost toalety sladily se stylem bytu tapeta s ananasy i zrcadlo v masivním zlaceném rámu.
A designérka doplňuje: „Byla to pro mě skvělá výzva. Začínaly jsme v corona krizi a všechno se zpomalilo. Schůzky ve velkoobchodech jsem musela dohadovat předem, občas se návrh ladil za pochodu. Když se mi nějaká věc líbila, vyfotila jsem ji a poslala. Pokud majitelky výběr schválily, koupila jsem ji. Některý nábytek, osvětlení i doplňky se povedlo za dobrou cenu sehnat v nábytkových řetězcích a hobby marketech, třeba kuchyňskou linku nebo jídelní židle.“
Solitérní dražší kousky (zlatý jídelní stůl nebo žlutá komoda pod televizí) však posunuly interiér o laťku výš. Majitelky je spolu s designérkou pořídily ve svém oblíbeném obchodě Snel Furniture. Materiálem, který luxusnímu vzhledu hodně pomohl, byl klasický a dnes módní samet. Měkká látka byt zútulnila, opakuje se na čalounění křesla v obýváku či na židlích a závěsech v ložnici.
