Článek
Než jste se vydal na sólovou dráhu, byl jste členem kapely Memphis, která měla svého času dobře našlápnuto. Jaký je její osud?
Oficiálně jsme existenci neukončili, protože vlastně nikdy nedošlo k opravdovému rozpadu. Nevydělávali jsme však dost na to, abychom muziku mohli dělat na plný úvazek, a začaly se nám lámat priority. Někteří kluci založili rodiny a rozhodli se dát více času jim. Přemýšleli racionálně, to je pochopitelné.
A tak jsme si jednou sedli, pobavili se o tom a dohodli, že si spolu někdy určitě rádi zahrajeme, ale současně se budeme věnovat svým osobním prioritám. A mou hlavní prioritou je hudba, nikdy jsem se jí nedokázal pustit. Doteď jsem v životě neobjevil jinou činnost, která by mě tak naplňovala, jako být před lidmi, zpívat jim nebo vydat písničku a dostat za to zpětnou reakci.
V roce 2018 vyšla vaše skladba Pro jednu z FB, která už má na YouTube více než čtyři miliony zhlédnutí. Byl to ten start na sólové dráze?
Už asi rok předtím jsem točil nějaké písničky ve zkušebně na telefon a dával je na sociální sítě. Pro jednu z FB byl vlastně můj první trochu kvalitnější klip. Tím to opravdu začalo.
Proč si říkáte Cann?
Věděl jsem, že na sólové dráze nechci vystupovat pod vlastním jménem. Mám ho samozřejmě rád, ale není podle mě takové, které by mi nějak výrazně pomohlo. Přijde mi dlouhé a jméno Honza není tak unikátní. Rozhodl jsem se tedy najít si pseudonym s tím, že ho spojím s nějakým slovem, které ve mně vzbuzuje hezkou vzpomínku.
Celé dětství jsme s rodiči jezdili na pobřeží Francie do města Cannes. Mám na ně ty nejlepší vzpomínky, rád se ke chvílím, které jsem tam zažil, vracím. A tak jsem si název města upravil a jméno Cann vyslovuju stejně (čti Kan, pozn. aut.).
Byli jsme v Cannes i v době, kdy se tam konal slavný filmový festival. Hodně jsem ale vnímal celkovou atmosféru města. Žije to v něm, umělecký svět tam má důležitou roli. Na ulici hrají muzikanti, svá díla vytvářejí sprejeři, je tam spousta akcí.
Zmíněná píseň Pro jednu na FB je vyznání dívce, kterou sledujete na Facebooku. Je to lovesong?
Bylo to přesně tak, jak je to popsané v textu. Sledoval jsem jeden profil na Facebooku, a místo abych té dívce napsal, jsem složil písničku. Nemohu ale říct, že jsem byl stoprocentně zamilovaný. Obecně píšu texty o tom, čím právě procházím.
Cann
V písni Vzlítnout jste se vrátil do dětství. Je pro vás důležitá?
Považuju ji za nejdůležitější ze všech, které jsem složil. Jediné téma, které jsem do té doby s lidmi neprobíral, byl můj komplex z dětství. Když jsem byl prcek, dělali si ze mě vrstevníci legraci kvůli tomu, že jsem byl pihatý. Poznamenalo mě to na spoustu let, ačkoli když se na to dívám z pozice dospělého, přijde mi to jako malichernost. Nic hrozného se vlastně nedělo.
Já ale v té době nechodil v létě ven, protože jsem věděl, že mi na slunci budou pihy naskakovat víc. Trávil jsem horké dny v pokoji za zataženými závěsy. Občas jsem dělal i takové blbosti, že jsem si malé pihy vytrhával. A také jsem o nich s nikým nemluvil, protože jsem měl pocit, že když to udělám, začne mě dotyčný zkoumat a tím ve mně mou noční můru zase probudí.
Mělo to na můj život v mládí velký vliv, později jsem dokonce chodil na schůzky jen v noci, aby ty pihy nebyly vidět. Promítlo se to do všeho, co jsem dělal. V písni Vzlítnout jsem se konečně odhodlal vypsat se z toho do textu. Teď už jsem s tím srovnaný.
Ve vašich písničkách jsou kromě melodických linek i rapované pasáže. Jak o nich po hudební stránce smýšlíte?
Základem mých písní jsou texty. Pokaždé v nich chci něco sdělit, je to pro mě nejdůležitější. Hudební forma je tím pádem druhořadá. Hledám ji teprve po napsání textu a beru ohled na atmosféru písně i to, co z ní cítím a jak se v tom období mám. Spousta mých skladeb nemá refrén. Na prvním místě je myšlenka v textu.
Delší čas jste vůbec nekoncertoval. Proč jste tuhle složku hudebního života nebral v potaz?
Od začátku jsem chtěl hlavně tvořit, koncertování pro mě nebylo tolik podstatné. Před rokem a půl jsem se ale se svým manažerem Tomášem Lacinou dohodl, že skladby přetáhneme ze studiových verzí ke koncertním a já začnu vystupovat.
Je to ale dlouhá cesta. Měl jsem koncerty v klubech, na festivalech o ně ale zatím nemají velký zájem. Vlastně nevím, do jakého prostředí a na jak velká pódia má muzika patří.
Na konci loňského roku jste vydal své první album Nesplacený dluh. Co na něm je?
Vždycky jsem svým rodičům tvrdil, že se budu živit muzikou. Dlouho jsem ale neměl odvahu opustit zdroje příjmů, které pro mě byly jisté. Udělal jsem to až na začátku loňského roku, kdy jsem na vlastní žádost odešel z rádia Černá Hora, kde jsem pracoval sedm let.
Trefil jsem však chvíli, kdy byly zrušeny všechny festivaly a zavřeny kluby, takže jsem přišel o příjmy z koncertů. Do toho mi kvůli koronaviru padly i aktivity týkající se pořadů ve školách, které jsem dělal. I proto vznikl nápad vybrat peníze na první desku v kampani na Startovači, kde si ji fanoušci mohli tím, že přispějí nějakou částkou, předobjednat. Původní cíl bylo vybrat sto tisíc korun, nakonec jsme vybrali o polovinu víc.
Na desce nejsou mé singly, které do té doby vyšly. Nesplacený dluh obsahuje jedenáct skladeb, které na sebe navazují. Jsou jako výpověď, a proto bych si přál, aby je lidé poslouchali jako celek. Aktuální klip k písni Fire jsme vydali s deskou a nese hlavní myšlenku celého projektu. Mluvím o tom, že cítím nesplacený dluh vůči svému mladšímu já, vůči přání dělat hudbu na plný úvazek. Proto se album jmenuje Nesplacený dluh.