Hlavní obsah

Objevte všechny krásy borovice

Právo, Adéla Mclintock

Nenaparuje se pompézními květy ani nehýří podzimní pestrostí, vlastně je to úplně obyčejná dřevina. Ovšem jen do doby, než se s pačesatou borovicí poznáme blíž.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Borovice černá (Pinus nigra) neztratila nic ze svého půvabu ani po ořezání spodních větví. Patří k nejtolerantnějším stromům na světě.

Článek

Může být stromem i keřem, to podle druhu či odrůdy a místa, kde se narodila. Spousta borovic včetně sličné vejmutovky má americké kořeny.

Naší rodačkou, ovšem proslulou i v zahraničí, je sosna neboli borovice lesní. Jiné pocházejí z Balkánu, Japonska, Tibetu, Indie, Španělska. Vždyť na světě existuje na 120 druhů!

Od sólisty po pinetum

Málokterá dřevina má tolik podob, co borovice. Každá se může vydat na sólovou dráhu, ať už do alpína, na vřesoviště, doprostřed trávníku či štěrkoviště, před dům, ke schodům, nebo třeba na střešní záhon. Ani v nádobě nezklame.

Komu by bylo osamocené borovičky líto, sestěhuje jich několik k sobě anebo rovnou založí pinetum. To je taková zahrada, do které sázíme rozmanité druhy borovic tak dlouho, dokud nevznikne ucelená sbírka.

Výraz pinetum vychází z latinského jména pro borovici Pinus, jež dalo základ názvu čeledi borovicovitých Pinaceae, kam patří také modřín, cedr, smrk, jedle. I tyto dřeviny mají vstup do pineta povolený.

Ozdobná poznávací znamení

Jehličí, šišky i borka mívají tak výrazné rysy, že podle nich poznáme, o jaký druh borovice jde.

Šišky buclaté, 4 až 6 cm dlouhé a dokonale souměrné nosí borovice hustokvětá (P. densiflora), kdežto kleč (P. mugo) je má při stejné velikosti excentricky mnohotvárné. Dlouze válcovité šišky vejmutovky (P. strobus) jsou zase tak smolnaté, že s nimi zatopíme, i když jsou vlhké.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Zdobné šišky borovice hustokvěté (P. densiflora) jsou souměrné a široce rozevřené. Dozrávají ze zelených samičích šištic ve třetím roce.

Také borka leccos prozradí. Pokud je rezatá a rozpukaná tak, že z ní můžeme odloupnout desku a vyrobit lodičku, patří naší sosně (P. sylvestris) známé z lesů a parků. Tamtéž roste borovice černá (P. nigra), která si vysloužila název podle tmavé barvy kůry a jehličí.

Okázalejší je vzácná borovice Bungeova (P. bungeana), svůj kmen obléká do pestré maskáčoviny.

Pěstujte stromy s přidanou hodnotou

Zahrada

Jehlicovité listy lze rozdělit na měkké, které vyrůstají ve svazečcích po třech až pěti, a tuhé, spojené poutkem do páru či trojice. V první skupině najdeme borovici Jeffreyovu (P. jeffreyi) s jehlicemi dlouhými až 30 cm a skvostnou borovici himálajskou (P. wallichiana), jejíž delikátní jehličí visí z větví jako jemné záclonky.

Ve druhé skupině se lesknou jehlice borovice bělokoré (P. heldreichii), která si většinu života udržuje dokonale kuželovitou korunu. Náleží sem i borovice pokroucená (P. contorta), jíž daly jméno křivolaké větve a listy o délce 4 až 8 cm.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Dokonalý kužel vytváří borovice bělokorá (P. heldreichii). Při skupinové výsadbě necháme okolo dřevin dostatek místa.

Vítaným zpestřením jsou zlatolisté kultivary kleče Winter Gold či borovice lesní Aurea. Z ní vzešel i populární ocelově modrý keř Watereri.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Jako kopec zlata září přirozeně hustá odrůda kleče (P. mugo) Winter Gold. Roste pomalu do výšky okolo 1 m a podobné šířky.

Hrátky s tvary

Borovice lesní Fastigiata má v genech striktně sloupovitý vzrůst. Vejmutovka Pendula je kaskádovitě převislá a borovice hustokvětá Umbraculifera se postupně mění z koule na paraple.

Čarověníky zase přirozeně napodobují hříbky a bubnové paličky. Nůžky k tomu nepotřebují. Ovšem i jedince s korunami ladně neladnými můžeme upravit do vysněné podoby.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Tajemný čarověník korunuje zídku z dutých tvarovek. Vzhledově se až na milimetrové roční přírůstky nemění.

Prostě zkrátíme roční přírůstky, které jsou podle barvy šupin buď bělavé, zelenkavé, nebo nažloutlé a každé jaro stojí na vrcholech loňských koncových větví jako svíčky. Pokud nechceme rostlinu jen zahustit, ale úplně ji zastavit v růstu, vylomíme celé výhonky.

Komu nechybí trpělivost, může si vytvarovat tzv. obláčkový strom, klenot japonských zahrad. K tomu se hodí modře ojehličená borovice drobnokvětá (P. parviflora) Glauca, která z Japonska přímo pochází. Borovice ohebná (P. flexilis), proslulá poddajností a pružností dřeva, svádí k tvarování pomocí drátů a závaží.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

V japonské zahradě nesmí chybět exkluzivní borovice drobnokvětá (P. parviflora) Glauca, připomínající patrový dort.

Slunečná pohoda vítána

Borovice nerada žije ve stínu, mokru a stísněných podmínkách. Za světlo a volnost se spokojí i s bídnou půdou. Dlouhé kořeny jí pomáhají hledat vodu v hloubce, udržet se na skále a odolávat větrným smrštím.

Ochránit se před sypavkou způsobující prosychání či rzí vejmutovkovou, vůči které jsou citlivé pětijehličné druhy, však borovice nedovede. Chorobami ale moc často netrpí.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

A tak může borovice dál nahlížet do domácností čížků, zvonků a kosů a servírovat semena brhlíkům, sýkorkám, strakapoudům i veverkám.

Reklama

Související témata:

Související články

Dvě tváře kosa černého

Není zahrádky na vsi ani ve městě, není sadu nebo parku, aby se tam neukázal kos. Má kvality nóbl chlapíka a pěveckého génia, nebo je to bezostyšný drzoun...

Aloe je ideální parťák pro zapomnětlivé

„Konečně ta pravá!“ pomyslí si každý, kdo v honbě za kytkou skromných kvalit natrefí na aloe. Čím nedbalejšího opatrovníka tahle cizokrajná kytka má, tím je...

Výběr článků

Načítám