Boris Rösner se narodil 25. ledna 1951 do rodiny umělců. Maminka Jarmila byla herečka a tatínek Mirko skladatel a herec. Boris měl po mamince také pohybový talent a prý by se býval klidně mohl živit i jako tanečník.

Když se jeho rodiče rozvedli, zůstal ve výchově u matky. Ta ho ovlivnila ve dvou zásadních věcech. V lásce k divadlu a hlavně v lásce k tanci. I přes jeho nesporný talent si maminka přála, aby nechodil na konzervatoř, šel tedy na gymnázium. Poté se však stejně přihlásil na DAMU.

Po roce 1968 čekala Rösnera špatná zpráva, jeho maminka totiž onemocněla. Těžce nesla, že nemohla hrát. I u ní se naplnila rodová kletba, zemřela v 53 letech. Otec zemřel dokonce ještě dříve, a to před padesátkou. Bylo mu pouhých 49 let.

V roce 1987 se Rösner stal členem Národního divadla, kde ztvárnil spoustu nezapomenutelných rolí – včetně Mefista ve Faustovi či Othella.

Rösner miloval ženy, jejich krásu a umění hýbat dějem. Byl vášnivý, ale i romantický. Měl sklony k patosu, ale byl mistrem šarmu. Hrál především role drsňáků, svůdců a násilníků.

Ženy ho sice milovaly, on ale zůstal celý život se svou Alicí, kterou si vzal už ve dvaceti. Měl s ní dceru Gábinu. Jejich vztah nebyl procházkou růžovým sadem, Boris zlobil, kde se dalo. Alice mu však vždy odpustila, byla jeho andělem strážným.

Rösner také učil na konzervatoři. Byl skvělý učitel, kterého studenti milovali. Dokázal v nich totiž probudit lásku k umění. Hrál, učil i žil naplno a jeho studenti to věděli. Vždy působil jako elegán.

Vzhledem k tomu, že věřil onomu rodovému prokletí, žil život naplno, a nebylo to s ním vždy jednoduché. Přesto pracoval na plný plyn a objevil se kromě divadla i ve spoustě legendárních filmů. Za zmínku stojí určitě Černí baroni nebo V erbu lvice.

V roce 2005 mu však diagnostikovali rakovinu plic. Snažil se s ní bojovat a prý se modlil, aby překonal rodinnou kletbu a nezemřel on ani nikdo z jeho blízkých. Nakonec nemoci podlehl v květnu roku 2006.