Já se do Terezína těšila, protože jsem si myslela, že tam budou všichni příbuzní, vypráví Michaela Vidláková

Lidovky.cz: Před několika lety jste si ke svým osmdesátinám nadělila cestu do Izraele. A objevila jste tam Masarykův les. Jak k tomu došlo?
To bylo skoro moje životní vyvrcholení. Jela jsem po stopách mého otce a jako zlatý hřeb programu jsem si dala návštěvu kibucu Sarid, který spoluzakládal můj táta ve dvacátých letech minulého století. Archivářka kibucu mi ukázala, jen tak mimochodem, zchátralý les, takovou džungli a řekla mi, že les byl vysázen v roce 1930 Masarykovi k narozeninám. To už tam ale táta nebyl.