Čech, jenž poznal Leicester. Schmeichela zaujaly kopačky, přezdívku vymyslel Vardy

„Stále mám na klub vazbu, jsem v kontaktu především s klukama ze současné juniorky a snažím se sledovat všechny zápasy Leicesteru v lize. Pod trenérem Rodgersem udělal tým opravdu veliký progres. Je tam spoustu mladých, hladových hráčů, předvádějí velice zajímavý fotbal, líbí se mi to,“ popisuje mladý střední obránce.

Z Anglie, kde během svého působení stačil vystudovat střední školu, se vrátil do Česka před rokem, podepsal ve Spartě a nyní hostuje ve Viktorii Žižkov.

Tenhle rozhovor ale bude o Leicesteru, strávil jste v něm tři a půl roku.
A byla to skvělá zkušenost, velká škola. Přišel jsem v létě 2016, hned po zisku titulu, a v celém klubu tenkrát vládla neskutečně pozitivní atmosféra. Uvědomili si, že mají šanci založit něco velkého, byla to příležitost vystoupit z pozadí a připojit se mezi elitu k City, United, Chelsea nebo Liverpoolu. Začala nová éra.

Fotogalerie zobrazit 7 fotografií

Vy jste se stal její součástí coby dorostenec z Jablonce.
Odcházel jsem do Anglie na stáž. V té době už jsem měl za sebou i starty v mládežnických reprezentacích a v Leicesteru jsem si měl osahat, jak to v zahraničí funguje. Podívat se na zázemí, vyzkoušet si trénink. Bylo mi teprve patnáct a půl, byl jsem mezi staršími kluky, ale hned po dvou dnech za mnou lidé z klubu přišli, že by mě brali nastálo. Byl to šok, ale samozřejmě jsem neváhal.

Nedivím se. Jak často jste se tehdy střetával s Vardym a spol.?
Skoro denně! První tým, třiadvacítka i osmnáctka, které jsem byl od začátku součástí, mají de facto stejný program. Sejdou se v tréninkovém centru kolem osmé hodiny ráno, sdílejí jídelnu, posilovnu i další prostory. Už v šestnácti letech se cítíte jako profesionál, musíte se podle toho chovat. Cíl je, abyste se dostali do prvního týmu, každý v klubu k vám tak přistupuje.

Včetně samotných hvězd z Premier League?
Jen potkat tyhle kluky je obrovský zážitek. A nejmilejší překvapení pro mě bylo, že nikdo z nich nechodí s nosem nahoru. Naopak. Komunikují s vámi, poradí, zeptají se, jak se máte, co si myslíte. Berou vás, vtipkují.

Jak třeba?
Zrovna u mě byla častým tématem velikost kopaček, mám dvanáctky UK, lodě. Brankář Kasper Schmeichel tomu ani nechtěl věřit, hodně se tím bavil a nebyl sám. Nechápal, jak s tím můžu hrát fotbal.

Nezmínili jsme, že měříte přes dva metry, člověk si vás snadno zapamatuje.
To je pravda. Vlastně i díky té výšce jsem později dostal přezdívku, které se chytil i Jamie Vardy. S trenérem juniorky mi začali říkat Lurch podle postavy z Addamsovy rodiny. Takovej vysokej, ošklivej...

Vybavuju si ho.
To se rozjelo hodně a i kluci z áčka si mě s tímhle jménem okamžitě spojili.

Jaký je Vardy mimo hřiště?
Popravdě? Úplnej blázen. Nevím, jak lépe bych ho popsal (smích). Samý vtípek, ke všemu má nějakou připomínku. Neustále si píská nebo něco vykřikuje a jeho specialitou je strašení.

Co prosím?
Počká si na někoho na chodbě a zezadu vybafne. Klidně i na starší paní z prádelny. Jedno velké šílenství.

Četl jsem, že je prý závislý na Red Bullech.
To sedí. Řekl bych, že jich do sebe sází klidně i několik denně. K tomu double espresso a omeleta před zápasem, to je jeho rituál. Dřív jel hodně i na žvýkacím tabáku, neměl problém si dát třeba čtyři najednou a pak to zapít právě tím Red Bullem.

To zní skoro neuvěřitelně.
Myslím, že devadesát pět lidí ze sta by takhle fungovat nemohlo, ale on to dává a ještě je schopen předvádět takové výkony. Nechápu.

Zažil jste ho i při tréninku?
Za trenéra Rodgerse jsem s áčkem párkrát byl. S klukama z třiadvacítky jsme doplňovali tým, když potřebovali nacvičit například standardní situace. A Jamie byl při tréninku vždycky plně koncentrovaný, nebyl to sice ten buldok jako při zápasech, ale nezažil jsem, že by si chtěl ulevit nebo něco podobného.

V současném áčku máte i jednoho bývalého parťáka z mládeže: Luke Thomas, ročník 2001, levý obránce. Už má na kontě starty v Premier League a v Evropské lize dal na podzim dokonce gól.
Proti Braze, hned jsem mu psal a gratuloval. Zrovna s ním v kontaktu jsem, v osmnáctce mi hrál levého beka, šikovnej kluk. V Leicesteru je sice na krajích obrany velký přetlak, ale věřím, že má budoucnost.

Lukáš Hušek nar. 25. října 2000 Nevlastní bratr bývalého sparťana Luboše Huška hostoval na podzim v Pardubicích, ale do ligy nakoukl jen na osm minut. Proto stráví jaro ve Viktorii Žižkov. „Nevnímám to tak, že jdu jen do druhé ligy, že by to pro mě byla nějaká potupa. Je důležité, abych se prosadil do dospělého fotbalu,“ říká Lukáš Hušek. „Na Žižkově navíc trénuje David Oulehla, pod kterým jsem fungoval už v jabloneckém dorostu. Zná mě, ví, co ode mě může čekat, a já vím, co čekat od něj. To mě může posunout. Musím tenhle půlrok správně využít.“

Ještě někoho z prvního týmu jste poznal blíž?
S Hamzou Choudhurym a Harvey Barnesem jsem zažil pár zápasů za tým do třiadvaceti let, i když většinou jen jako náhradník. Oba jsou starší.

Zrovna Barnes už je nyní pevnou součástí základní sestavy, druhý nejlepší střelec týmu po Vardym.
Překvapil mě. Neřekl bych do něj, že půjde takhle raketově nahoru. Říká si i o pozvánku do anglické reprezentace.

Proč to vlastně v Leicesteru nevyšlo vám?
V osmnáctce jsem hrál, dělal jsem i zástupce kapitána, ale skok do juniorky pro mě byl příliš velký. Dostali se přede mě tři starší kluci a bylo mi od trenérů naznačeno, že toho prostoru pro mě už tolik nezbude. Věděl jsem, že pokud o mě bude zájem jinde, můžu odejít.

Stalo se, před rokem v zimě jste přestoupil do Sparty.
V Leicesteru jsem nehrál a pomohlo mi, že se mi tenkrát vydařily podzimní zápasy s reprezentační dvacítkou. Vyhráli jsme v Anglii i v Nizozemsku a já dal v obou zápasech gól.

Neodbíhejme však ještě od Leicesteru: je podle vás současný tým srovnatelný s tím, který se před pěti lety stal senzačním mistrem?
Neřekl bych, protože aktuální kádr bude mít drasticky nižší věkový průměr: Justin, Fofana, Maddison nebo zmínění Barnes s Choudhury, to jsou kluci, kterým ještě nebylo ani pětadvacet let. Navíc i styl hry je teď odlišný, v mistrovské sezoně se spoléhalo hlavně na protiútoky a Vardyho s Mahrezem, pod trenérem Rodgeresem je to více o kombinaci, o práci krajních beků. Leicester hraje hodně efektivní fotbal, má poctivé mužstvo a vysokou kvalitu co do atletičnosti i technické vybavenosti.

Takže to nejlepší má teprve před sebou?
Záleží na mnoha faktorech. Ale pokud udrží základní osu týmu, Vardymu vydrží zdraví a doplní některé posty, může to tak být. Loni jim těsně unikla první čtyřka, letos už se do ní zřejmě připojí a v dalších letech budou dost možná pravidelně útočit na titul.

Z takového scénáře by měl jistě radost i Vičaj Srivadtanaprapcha, bývalý thajský majitel. V říjnu 2018 zemřel při pádu helikoptéry u stadionu. Vzpomenete si, jak tragédie klubem otřásla?
Na první dva týdny, možná měsíc dost zásadně. Byla to doba smutku, nejistoty, nevědělo se, co bude dál. Zamávalo to s celým městem. Vičaj nepodporoval pouze klub, ale spoustu peněz daroval i nemocnicím, na charitu. Byl to neskutečně dobrý a hodný člověk.

Potkal jste se s ním?
Poprvé při předávání stipendií, což bylo přímo na King Power Stadium při zápase s Watfordem. A zhruba jednou za měsíc létal i do tréninkového centra. Velký dík teď patří jeho rodině, klub převzal syn, nedávno otevřeli nové tréninkové zázemí, plánují rozšířit stadion. Chtějí Leicester posouvat výš.

A ve zbytku letošní sezony se budou soustředit na Evropskou ligu, nebo spíš na slibně rozjetý ročník Premier League?
Nemyslím si, že by Leicester patřil ke klubům, které by v uvozovkách uráželo, že hrají pouze Evropskou ligu. Bude pro ně prioritou dojít v soutěži co nejdál, třeba ji i vyhrát.

Tudíž Slavii nepodcení?
Jednoznačně ne. Dobře ví o tom, jak se Slavia prezentovala například v dvojzápase s Chelsea před dvěma lety. Budou nachystaní, jde o vyřazovací fázi, už není šance na opravu.

Vy budete přát Leicesteru?
Asi jo, i jako sparťan… (úsměv) Ale bylo by fajn, kdyby Slavia přidala nějaké body do českého koeficientu, který v posledních letech trpí. Leicester pro mě ovšem zůstává jasným favoritem.