Třeba jste absolutní výjimka a tento vynález nepovažujete za tak důležitý. Svět bez něj vám možná přišel bezpečnější, přehlednější.
Drtivá většina z nás si ale už život bez internetu nedovede představit. Pokud by ho dnes někdo „vypnul“, bylo by to pro nás stejně šokující, jako kdybychom se měli vrátit do jeskyní.
Přitom to vážně není zas tak dávno, co jsme internet neznali. Že tato vymoženost v současnosti řídí chod celé planety, za to mohou lidé jako Vint Cerf.
Otec internetu
Uhlazený pán pronikavého pohledu je známý zálibou v luxusních oblecích, v saku a kalhotách s puky chodil už do základní školy. Do učebnic se však dostal něčím jiným – mezi lety 1972 a 1976 vymyslel spolu s kolegou Kahnem protokol TCP/IP, jehož pomocí je dnes svět internetem dokonale propojen.
„Věděli jsme, že pracujeme s velice silnou myšlenkou,“ vzpomínal Cerf v televizním pořadu Na plovárně. „Zněla: Jak vytvořit síť pro libovolné množství počítačů tak, aby spolu mohly libovolně komunikovat. Tehdy jsme ovšem netušili, že se z technického projektu stane globální infrastruktura.“
Dnes se Cerfovi přezdívá otec internetu. Je ale pravda, že na úplném počátku stály i další moudré hlavy. Zkraje hrál klíčovou roli strach z válečného konfliktu – byly to právě americké armádní složky, kdo měl v první fázi největší zájem na rozvoji komunikační sítě, jejíž řízení by bylo decentralizováno.
První takovou experimentální sítí, využívající pouhé čtyři počítače, byl roku 1969 ARPANET. Už o dva roky později programátor Ray Tomlinson vyvinul první systém na posílání e-mailů.
Postupně se pracovalo na tom, jak zvládnout komunikaci na různých platformách, vedle vojenského využití se přidalo i akademické.
Pojem „internet“ vzniká roku 1987, záhy je na něj připojeno 27 tisíc počítačů. O další dva roky později přichází Angličan Tim Berners-Lee s koncepcí World Wide Webu. Internet se komercionalizuje, 13. února 1992 se k němu na pražském ČVUT oficiálně připojuje Československo. Dávno nepatří jen armádě.
Známá síť www: world wide web, je stará 32 let.
Internet věcí
Vint Cerf se dnes věnuje myšlence meziplanetárního internetu. I z toho je vidět, jak obrovský skok lidstvo udělalo. Svět se díky internetu zmenšil v globální vesnici, všechno je rázem na dosah ruky.
Tři otazníky
|
Internet vyhrává a prohrává volby, je klíčovou kulisou pro reklamu. Přes něj si sháníte všechno od nových bot až po dovolenou, pouštíte si písničky, stahujete filmy, navazujete známosti. Maily si posílají malá děcka i osmdesátiletí důchodci.
Aktuálně se stále víc prosazuje tzv. internet věcí, s jehož pomocí budeme brzy běžně používat propojená chytrá zařízení při každé myslitelné činnosti (při řízení auta, vaření kávy, praní prádla i krmení psa).
Vstoupili jsme zkrátka do úplně nového světa. Ale pozor: jako každá inovace v sobě i internet skrývá určité záludnosti. V tzv. době postfaktické to platí dvojnásob.
Místo aby člověk těžil z toho, že je mu díky internetu k dispozici nekonečná studna vědomostí a úžasný prostor pro svobodnou diskusi, uzavírá se raději víc a víc do svých sociálních bublin, pídí se na síti účelově po zdrojích, které vyhovují jeho světonázoru, utvrzují jej v něm. Pakliže je současnost věkem ideové rozbředlosti, kdy si můžete dovolit zpochybňovat téměř cokoli, může za to i internet.
Do jisté míry. Mnohem víc za to totiž pochopitelně můžeme my, jeho uživatelé.
