Sám si těžkých pádů prožil spoustu, stejně tak tvrdě vydřených comebacků. Hrozivé karamboly se ale stávají i poté, co Ondřej Bank svět elitního lyžování opustil. O víkendu ve Val di Fassa vyděsily fanoušky nehody Norky Kajsy Vickhoffové Lieové a Rakušanky Rosiny Schneebergerové. „Já jsem to vypnul, mně to nedělá dobře,“ ulevil si Bank.
Sjezdovce ve Val di Fassa se říká La Volata, což znamená let. V nedělním super-G Světového poháru ale po trati dvě nešťastné závodnice letěly do sítí a skončily se zlomeninami nohou.
Co mohlo stát za tím, že se během chvilky dvě elitní lyžařky takhle vážně zranily?
„Přišlo mi, že to byla shoda náhod, že tam spadly dvě. Kopec vypadal moc hezky, sníh vypadal předvídatelně. Jak už v televizi říkal brácha, předtím se jely dva sjezdy a ta ledová dráha po sjezdu je vždycky trošku jiná než po super-G. Měnily se sníh a led, to je tak jediné.“
Co se přesně stalo při pádech?
„Já jsem se na to díval, ale jakmile někdo spadne, už na to nekoukám, nemám to moc rád, moc to nerozebírám. Kajsa je taková divočejší, má zkraty. Zareaguje ne úplně, jak by měla. Z toho pak hnedka pramení zásek hrany a už je to nepříjemné. Ten druhý pád? Přišlo mi, že holky byly hodně nervozní, že tam čekaly. Pasivita je horší a nebezpečnější, než když se jede závodní jízda. To mi hodně přišlo jako aspekt u druhého pádu, že jela pasivně. Ale přišlo mi, že byla shoda náhod, že oba ty pády byly těžší.“
V případě Vickhoffové Lieové pád také doprovázely její děsivé bolestivé výkřiky. Neměla by režie v takovém případě raději přestřihnout jinam?
„Nevím, nejsem na to žádný expert. Můj osobní názor je, že už to začali dělat. Já jsem to vypnul, mně to fakt nedělá dobře. Nevím, jak dlouho to nechali zapnuté. Jak spadla Ester, tak to vypnuli. Než se začala dostávat na nohy, byly záběry jinam. Myslím, že to řeší. Tohle je vždycky nejhorší. Bylo hnedka vidět, že se ty nohy blbě motají, trošku jsem měl strach. Vlítnout do těch sítí je peklo…“
Záchranné sítě častokrát při lyžařských zraněních hrají negativní roli, dá se s tím něco dělat?
„Myslím, že dá, záleží v jakých místech. V té Fasse jsem nikdy nebyl. Když jako v Kanadě kolem trati nic není, proč sítě neposunout, nebo je tam vůbec nemít? Xkrát se stalo, že člověk o metr netrefil lajnu, byl tam skůček, nadnešení. I Lindsey Vonnová skočila v Lake Louise přímo do sítí, úplně zbytečně. Za mě tam jsou rezervy. Když do toho člověk vletí, zachrání ho to, že se nezabije, ale zranění je s těmi dvoumetrovými lyžemi padesát na padesát.“
Není zvláštní, že Norce také po pádu nevypnuly lyže?
„To je právě ono. To vázání je samozřejmě super, ale potřebuje správnou energii ze správného směru, není to stoprocentní. Vázání potřebuje dostat tvrdší ránu, energii, která vypne. Ono je to nastavené tak, že zároveň chcete, aby vám to nevypnulo za jízdy. Když přijde ze správného směru správný kick, vypne to parádně. Ester měla velké štěstí, že jí to vyplo, když spadla. A byla to pevná síť, které jsou na místech, kde není místo, třeba je pod tím sráz a nejde, aby člověk prolítl dál. Podél celé trati jsou pak troje sítě za sebou. Má to systém, že když do toho vletíte, ta první síť se zhroutí, druhá taky a třetí vás zastaví.“
Vy sám jste se několikrát po nepříjemných zraněních vrátil zpátky, co musí mít lyžař v sobě, aby to dokázal?
„Z mého pohledu nějakou naivitu. Vždycky se to dá, všechno jde, když se chce. Když člověk opravdu chce a věří tomu, stačí trpělivost. Ale to zranění vám to musí dovolit. Je to o tom chtít, mít důvod se vracet do ježdění, které je pořád riskantní. Kluci jsou schopni to nějak překonat, u holek to není tak časté. Ale zrovna ta Kajsa na to mentálně má.“
