Film o filmu V síti se může hodit zejména rodičům, kteří si nejsou jistí, zda mají k vysílání dokumentu ve verzi od patnácti let výše přizvat své potomky. I když pod falešným profilem dvanáctiletých školaček vystupují tři dospělé ženy, jejich zpovědi i letmé záběry napoví, jaké smršti návrhů, nechutností a vydírání byly vystaveny.
„Vítejte zpátky do dětství,“ zdraví tvůrci trojici hrdinek, která si do dívčích pokojíků vystavěných v ateliéru přináší jejich typickou výbavu včetně plyšových maskotů. Každý detail musí odpovídat věku, v němž jsou děti nejvíce ohroženy; a také herečky si jej musely znovu osvojit.
Každá po svém. Jedna se vypravila do své bývalé školy, o přestávce mezi žáky sedmé třídy. A než si vyslechla, jaký youtuber právě nejvíc letí, zaznamenala, že jsou všichni neustále online.
Jiná z aktérek se zase začetla do vlastních deníků z pubertálních let, aby si připomněla, co ji tehdy bavilo. Potvrdila si, že pro dvanáctiletou je nadevše důležité, aby se líbila, aby budila pozornost a zájem.
 |
Nezvyklý projekt, na jehož konci stojí trestní stíhání několika predátorů, obrátil naruby veškeré filmařské profese. Třeba maskérka Barbora Potužníková zpravidla líčí herce do starší podoby, tentokrát je musela naopak omlazovat.
Zvukař Adam Bláha byl zase neustále ve střehu: „Při běžném hraném filmu máme čas na přípravu, ale tady mohl kdokoli kdykoli zavolat a my museli být nachystáni, abychom okamžitě rozjeli záznam.“ Kameraman Adam Kruliš popisuje dokonce simulaci slunce či mraků za okny pokojíků podle skutečného počasí dané chvíle v konkrétních třech městech, kde „volavky“ údajně žily.
Počítali snad se vším, přesto první náraz znamenal šok. „Všichni si myslí, že sexuální obtěžování dětí na internetu provozují osamělí staří pánové, ale nám se ozývali i mladí vzdělaní kluci,“ vyprávějí herečky. Také je zaskočilo, že mnozí k seznamování na sociální síti používali svůj běžný profil, kde měli fotografie z rodinné dovolené s manželkou a dětmi.
A kameraman poznal, že časem člověk otupí: když se v záběru objevil penis poprvé, nemohl celou noc usnout; ke konci prý už při podobných výjevech klidně svačil.
Zvláštní kapitolu pak představovala osobní setkání dívek s „nápadníky“ v kavárně, kde architekt Jan Vlček vymyslel vynalézavé skrýše pro nahrávací techniku. Nechyběl tu ani profesionální osobní strážce Tomáš Peteráč, třebaže nakonec jeho zásahu nebylo zapotřebí.
„Mrzelo mě, že jsem nemusel zakročit, zasloužili by si to,“ přiznává a na základě zažitých situací, kdy jednomu dotěravci chrstne herečka nápoj do obličeje či druhý objeví tajný mikrofon, přidává Peteráč vlastní zjištění o lovcích dětí: „Ve skutečnosti jsou to srabi.“
