V této době covidové se dostali do popředí dobrovolníci – obzvláště v první březnové vlně. Vnímali jste v Hestii, že je o příběhy dobrovolníků větší zájem?
Jednoznačně ano! Kdo by rád neposlouchal nebo nečetl hrdinské příběhy. Ale myslím, že pořád lidi raději dobrovolníky jsou, než o nich čtou.

S depresivní úzkostnou poruchou pomáhá nezisková organizace Nevypusť duši. Josefína Kuchařová.
Kuchařová: S depresemi jsem se trápila zbytečně dlouho

A projevil se pak tento zájem i nyní, když jsou dobrovolníci nominováni?
Nominace se pozvolna scházejí a v došlých nominacích se zatím výrazně „covidové dobrovolnictví“ neobjevuje, ale nominace sbíráme do 10. března, takže je ještě čas a hodně nominací chodí na poslední chvíli.

Jaká je podle vás definice dobrovolníka?
Vy mne chcete nachytat, že jo? Definujte nedefinovatelné… Dlouhodobě se snažíme pohlížet na dobrovolnictví v co nejširším kontextu. Ono se v mainstreamu také málokdy děje něco zajímavého. Nemáme tedy tendenci říkat: „Ty jsi dobrovolník! A ty už ne!”. Co když zrovna ten „ty už ne” dobrovolník je zrovna představitelem nějakého zajímavého a dynamizujícího trendu v dobrovolnictví? V tomto kontextu přehnané vzývání definic spíš škodí. Nicméně je tady pár důležitých hledisek, která by měla být zachována. Je to někdo, kdo věnuje část svého času, umu a energie ve prospěch druhých a činí tak bez nároku na mzdu. I když dobrovolníci sami nám i tuto jednu větu staví na hlavu, když tvrdí, že oni sami dostávají mnohem víc, než dávají.

HESTIA ve zkratce:
HESTIA – Centrum pro dobrovolnictví, z.ú. se věnuje podpoře dobrovolnictví na všech jeho úrovních, provozuje web dobrovolnik.cz a probouzí společenskou odpovědnost firem.Od roku 2001 uděluje HESTIA dobrovolníkům za dlouhodobou práci ve prospěch druhých cenu Křesadlo.
Hlavním cílem je ocenit práci dobrovolníků, upozornit na přínos dobrovolnických činností v naší společnosti a především podpořit další lidi k zapojení se do dobrovolnických aktivit. Nominovat můžete i vy na stránkách www.hest.cz do 10. března

Jsou nějaké předpoklady, díky kterým se člověk stane dobrovolníkem? Například zdravotnické vzdělání?
Vzděláním to nebude. Spíš vědomý přístup k životu a tím pádem i k dobrovolnictví. Když vím, co je pro mne v životě důležité, co chci podpořit nebo zachovat, je pro mne snazší přejít k akci. A také u té aktivity vytrvat. Dobrovolnictví se tak může stát součástí životního stylu třeba i celé rodiny.

Dobrovolníci hrají ve společnosti nezastupitelnou roli. I ze samotných neziskovek však čím dál častěji zaznívá, že i dobrovolník by měl mít nárok – byť na malý – honorář jako poděkování a motivaci k další činnosti. Co si o tom myslíte?
To je trochu potíž. Dobrovolník by měl být určitě náležitě opečováván. Měl by se cítit přijímaný, měl by vědět, že jeho pomoc je velmi ceněná. Určitě mu patří díky, ale také by rád viděl dopad svého zapojení. Myslím, že bychom měli znát jeho motivaci, vědět, proč se rozhodl pro pomoc právě nám. Měli bychom vědět, co ho v našem vztahu sytí. Vycházet tomu vstříc. Je potřeba mu vytvořit dobré podmínky pro práci, ať už se to týká prostředí, ve kterém působí, ochranných pomůcek nebo důkladného proškolení a podpory. Smutné je, když nabude dojmu, že s námi ztrácí čas. Tady pak ani žádný honorář nepomůže.

UKÁZKA Z PRAXE. Náš rozhovor s Ladislavem Kratochvílem přepsal nevidomý Lukáš Hosnedl.
Ohluchnout ve čtyřiceti? Nejhorší je ztráta kontaktu

Může být podle vás do soutěže zařazen právě takový dobrovolník, který by dostával malý honorář, ale práci vykonával ve svém volném čase a nad rámec různých povinností?
Těžká otázka. Pamatujete tu jednu krátkou větu o tom, kterou jste ze mne dostala na téma, kdo je dobrovolník? Dobrovolník svou činnost dělá bez nároku na honorář. To je důležité! Pokud má organizace prostředky a poskytne je dobrovolníkovi ve formě kompenzací například na zaplacení cestovného, příspěvek na svačinu či na zakoupení ochranných pomůcek, je to v pořádku. To ovšem neznamená, že dobrovolná práce nemá žádnou hodnotu. Tu ona má! A naše aplikace Dobrometr ji umí dost přesně určit. A to tak přesně, že by bylo možné s její pomocí doložit dobrovolnou práci jako formu spolufinancování v projektech.

Za dvacet let, co pořádáte Křesadlo, je jistě spoustu příběhů dobrovolníků, které vás chytly za srdce. Můžete přesto vybrat osobně jeden, který vám z nějakého důvodu přirostl k srdci?
Příběhů je spousta. Aktuálně se probíráme oceněnými za celou dobu. Vybrat jeden příběh, který by byl nad všechny, ale nemůžu. Křesadlo není soutěž, není jeden oceněný lepší než jiný, dokonce se ani nedá říct, že by ten, který cenu dostane, byl lepší dobrovolník než ten, který je nominován a cenu nedostane. Prostě jen vybíráme příběhy, které by měli ostatní slyšet.

Student ostrovského gymnázia Tomáš Lehečka.
Koukám lidem do očí a vím, že nemají šanci, říká smutně dobrovovolník