RECENZE: Laurent Binet opět fascinuje. Tentokrát conquistou naruby

Díky nakladatelství Argo a překladatelce Michale Markové dostává český čtenář do ruky další Binetův titul. Jmenuje se Civilizace a je neméně fascinující, zábavný i poučný. Autor za něj získal Velkou cenu Francouzské akademie.

V Civilizacích – v originále Civilizations, tedy množné číslo – baví Binet sebe i čtenáře rozvíjením příběhu o conquistě naruby. Jak by to vypadalo, kdyby se místo Pizzara a Cortéze, kteří dobyli velké americké říše, vrhli inkové a Aztékové na Evropu? Samozřejmě, Kolumbus tu nechybí, jeho fiktivní deník je druhou ze čtyř částí Binetova románu. Smutný starý muž uvíznul na Kubě a svým Výsostem – Ferdinandovi a Isabele – indické poklady nepřiveze. Jeho chmurný život prosvětluje jen mladičká princezna Higuamota, která se od něj učí kastilštině. Mnohem později, až se s inkou Atahualpou a dvěma stovkami jeho věrných vydá na cestu, se jí to bude hodit.

4 fotografie

Ale aby k tomu vůbec mohlo dojít, musíme se vrátit k první části románu. V ní kolem roku 1000 vypluje statečná, leč mnoha vraždami obtížená vikingská žena Freydís z Vinlandu podél amerických břehů na jih – a přiveze indiánům koně a naučí je vyrábět železo. Obdaří je tedy tím co jim při reálné conquistě tak chybělo.

Třetí, stěžejní část tvoří Atahualpovy kroniky. Vládce inků musel uprchnout po prohrané válce s bratrem a jedinou záchranu nabízela cesta přes moře. Se skupinkou přeživších přistane v Lisabonu v roce 1531 právě v době, kdy portugalskou metropoli zničilo zemětřesení. Setká se tu s vyholenými muži, kteří uctívají podivného boha přibitého na kříž, při dalším putování se v Toledu stane svědkem řádění inkvizice – a nakonec se za cenu tisíců mrtvých zmocní říše císaře Karla V. Habsburského. Anglii a Francii zase ovládnou Aztékové a na pyramidě v Louvru dobyvatelé praktikují svůj odporný rituál – vytrhávání srdcí z živých těl.

Civilizace 90 % Laurent Binet přeložila Michala Marková Argo, 2021, 288 stran

Atahualpa také není žádný filantrop, „duch míru se kdysi nad jeho kolébkou neskláněl“. Nicméně Sevillským ediktem dovolí poddaným vyznávat libovolnou víru, pokud ovšem budou slavit i svátky Slunce. A různými opatřeními usnadní život rolníkům, což trochu zavání primitivním socialismem.

Binet výtečně proplétá fiktivní postavy s reálnými, jejich charaktery však rovněž převrací naruby. Přečteme si Lutherovy protižidovské tirády i dopisy, které si vyměňuje Thomas Moore s Erasmem Rotterdamským. A v závěrečné části oceníme opět autorovu fantazii, s níž se soustředil na alternativní osud Miguela de Cervantese.