Český lev letos lovil na jistotu, nejistému území se vyhýbal
Je libo 40. léta, 50. léta, 70. léta? Na letošním ročníku Českých lvů se ceny posílaly hluboko do minulého století, současnost se ceremoniálu dotkla téměř jen skrze pandemické podmínky. Na počet cen těsně zvítězila Krajina ve stínu, na „body“ Šarlatán.
Podle aktuálních výsledků Českých lvů by se dalo jen těžko určit, co se píše za rok: už nominace drtivě ovládly filmy a televizní projekty „staré“ historickými tématy i způsobem vyprávění a vyhlášení cen jejich převahu nad novými látkami a postupy potvrdilo. Tradiční samozřejmě nemusí znamenat špatné a například kvality filmu Šarlatán podtrhl i jeho postup do užšího výběru na Oscary. Přesto na výsledcích hlasování České filmové a televizní akademie, která České lvy uděluje, nelze nevidět sázení na jistotu.
Nejvíc nominací – patnáct – získala Krajina ve stínu, epické černobílé drama o nelehkém soužití etnik v česko-rakouské pohraniční oblasti Vitorazsko kolem druhé světové války. Snímek režiséra Bohdana Slámy vychází z tušťského masakru, kdy v jihočeské obci poválečnému řádění padlo za oběť čtrnáct jejích obyvatel. O jednu nominaci méně měl zmíněný Šarlatán Agnieszky Hollandové, inspirovaný osudem lidového léčitele Jana Mikoláška, jenž přežil první světovou válku i nacistickou okupaci, ale komunistickým čistkám neunikl. Čtrnáct nominací dostalo také životopisné drama Havel Slávka Horáka, které budoucího prezidenta sleduje zejména v jeho disidentském období v 70. a 80. letech.
Krajina ve stínu nakonec vybojovala šest lvů včetně
