Rozhovory
po 29.3.2021 | Petr Koval, Jan Vavřina

Cíl jsme nesplnili, smutní Vladimír Růžička. Jak hodnotí sezónu?

28. extraligový ročník už vyhlíží semifinálové boje, které se letos obejdou bez hradecké účasti. Lvi ztroskotali na Bílých Tygrech a zakončili sezónu na konečném pátém místě. Jak hodnotí uplynulé měsíce lodivod Mountfieldu HK Vladimír Růžička? Kdo z hráčů ho zaujal? Jak vidí svou budoucnost? A co vzkazuje fanouškům?

Pane trenére, sezóna 2020/21 je pro Mountfield HK minulostí, pojďme ji zhodnotit. Po 52 kolech tým skončil na 6. příčce, jak jste viděl základní část?
Myslím si, že začátek sezóny jsme měli dobrý, byli jsme na čele tabulky. Poté přišla pauza, měsíc nikdo nehrál, nemohlo se trénovat, bylo to víceméně čekání. Po rozvolnění se mohlo začít s trénováním venku a později hrát utkání. Od té doby sezóna probíhala střídavě. Neměli jsme pasáž výher, na druhou stranu ani nějakou dlouhou sérii porážek, kde by se tým dostal do výraznější výsledkové krize. V základní části jsme uhráli 89 bodů, což je za mě slušný výsledek. Byla škoda, že se nám nepodařilo dostat do čtyřky, bohužel jsme nezvládli poslední utkání proti Plzni a Boleslavi.

Zmínil jste nucenou pauzu, jak tým zvládal jednotlivé restrikce?
Po měsíci volna se zápasy nacpaly strašně moc na sebe a nebyl vůbec žádný prostor na trénování. Reprezentační přestávky byly také velmi krátké, poslední trvala jen nějakých pět dní. Program byl strašně nahuštěný, všechno bylo o videu a o tabuli. To je věc, kterou hráči moc rádi nemají. Já mám taky radši dělat věci přímo na ledě, aby si to hráči rovnou vyzkoušeli. Situace je ale stejná pro všechny, tato doba není jednoduchá. A to ani pro sport. Pravidelně jsme měli testování, vše děláte v určité bublince, kde se pohybujete. Nebyla to klasická sezóna, ale všichni jsme rádi, že jsme ji mohli odehrát.

V předkole na vás čekal Litvínov, který byl v závěru základní části ve výsledkové pohodě…
V této fázi jsme podali velmi dobrý výkon, mimo první utkání jsme Litvínov takřka do ničeho nepustili. Úvodní zápas vyloženě zavřel Mazi (Marek Mazanec), který chytal opravdu výborně. Podařilo se nám zvítězit 3:0 a postoupit do čtvrtfinále, za což jsme byli pochopitelně rádi.

Proti Vervě se vám dařily přesilovky, 3 z 10 gólů padly v početní výhodě. Co se změnilo oproti základní části?
V té hra v početní výhodě nebyla dobrá. Celou sezónu jsme zkoušeli různé hráče, ale pořád to nebylo ono. Pár zápasů před koncem základní části jsme dokázali dát pár gólů z přesilovek, tak jsme to takhle nechali i do play off. V sérií s Litvínovem nám to hodně pomohlo – v každém utkání jsme z toho dali gól. Podařilo se nám vstřelit 10 branek ve třech utkáních a dařilo se nám využívat přesilovky, díky čemuž se nám hrálo daleko lépe. V prvním zápase proti Liberci jsme na to navázali a přidali další dvě trefy. Jenže přesilovek jsme moc nehráli – za 7 zápasů play off jsme jich měli 22, což jsou v průměru tři na utkání. A to není moc.

„Po prvním utkání hrál Liberec velice dobře. V průběhu série nás už k ničemu nepustil.“

Vladimír Růžička st. (o jasné záležitosti ve čtvrtfinále)

Pak přišel na řadu Liberec, kde to bylo úplně o něčem jiném… Rozhodlo úvodní střetnutí?
První utkání bylo do poloviny rozehrané velmi slušně, pak jsme hráli dost bojácně, čehož soupeř využil. Byla škoda, že my v prodloužení nevyužili jednu dvě tutovky. Zachymu (Marku Zacharovi) se nepodařilo dát gól do skoro prázdné brány a vzápětí ujel Birner, jenž rozhodl. Myslím si, že to výrazně ovlivnilo celou sérii. Druhý zápas byl náš projev dost mrtvý, postrádal sílu. V play off nerozhoduje, jestli jeden zápas vyhraješ nebo prohraješ, jede se na čtyři vítězství. Byla to škoda, protože šanci jsme pořád měli. Spousta hráčů si vyzkoušela, jak se hraje play off a samozřejmě na Liberci bylo vidět, že mužstvo působí ve vyřazovacích bojích velmi zkušeně. Po prvním duelu bychom měli nabito a dole by byl Liberec. Nás by to mohlo samozřejmě nastartovat. Další věc je, že ve druhém a třetím zápase jsme nedali ani branku. A bez gólů se hrát nedá. Třetí utkání bylo z naší strany velmi špatné.

Ve čtvrtém boji o setrvání v sérii tým vedl 1:0, ale nakonec pro vás po tomto utkání sezóna skončila…
Na závěr jsme odehráli jeden z nejlepších zápasů sezóny. Přesně takhle se hraje play off. Do 50. minuty hrál tým velmi dobře, bohužel jsme dostali po teči gól od modré čáry a vzápětí jsme udělali hrubou chybu, tu soupeř využil a zápas vyhrál. Všichni chtěli hrát semifinále, ale je potřeba si přiznat, že po prvním utkání hrál Liberec velice dobře. V průběhu série nás už k ničemu nepustil a zkušeně si ji pohlídal.

Porážka 0:4 je asi hodně trpká, že?
Trpká je, ale jak víme, hokej nemá logiku. Můžete mít 45 střel, být lepší a zápas prohrát. Play off je úplně jiná soutěž. První utkání předkola nás Litvínov jednoznačně přestřílel a my zápas vyhráli. Po vypadnutí jsem z toho byl samozřejmě zklamaný. Člověk hraje hokej kvůli tomu, aby se vyhrávalo a chce vyhrávat. Na druhou stranu prohry člověka nastartují k tomu, aby se pral a dostal se k těm vítězstvím, kterých si pak váží.

Kromě série Liberec–Hradec skončily i všechny ostatní čtvrtfinále poměrem 4:0. Ukazuje to, že první čtyři týmy jsou kvalitativně jinde?
Myslím si, že i naše mužstvo má kvalitní hráče, se kterými se dobře pracuje. Určitě jsme chtěli jít v sezóně dál, to je jasné. Ale podívejme se na první čtyři mužstva, která postoupila do semifinále. Řekl bych, že jsou celkem odskočená. Sparta výrazně posílila během sezóny, získala Sobotku a do brány Saláka. Třinec má také obrovskou kvalitu. Boleslav má velice rychlé hráče a výborně jim chytá brankář, což v play off rozhoduje. Liberec má zkušený tým, v posledních letech se vždy dostane nahoru a ve vyřazovací fází se jim zkušenost hodí. Série teď budou podle mě velmi vyrovnané.

Co stojí za tím, že všechny tyto týmy postoupily v nejrychlejším možném čase?
Kromě kvality si myslím, že k tomu přispěla absence fanoušků. V play off se pak hraje favoritům na soupeřově ledě daleko hůř. Lidi na stadion patří. To je další věc, proč byla sezóna tolik specifická.

„Neskutečně si vážím, že do toho všichni šli.“

Vladimír Růžička st. (o naskočení zraněných hráčů)

Jak byste zhodnotil celkovou hru defenzívy v čele s Markem Mazancem a Štěpánem Lukešem?
Gólmany jsme měli velmi kvalitní. Vždy záleží na brankáři, jak bránu zavře. Kluci si hodně rozuměli, což je velmi důležité. Obrana působila taky velice dobře. Škoda, že jeden z našich nejlepších beků Jérémie Blain odehrál v základní části jen 31 zápasů. Mužstvo má velký potenciál, ať už to byl Ríša Nedomlel, Filip Pavlík nebo Radim Šalda, který má hokejový růst ještě před sebou. Za dvě sezóny udělal neskutečný kus práce. Bobby Jank hrál také velmi dobře a Zdeněk Čáp s Michaelem Gasparem pracovali rovněž výborně, takže s obranou panovala spokojenost.

To směrem dopředu trápila Lvy hlavně koncovka, že?
Ta nám trochu haprovala. V prvním duelu s Libercem jsme při vedení 3:0 jeli čtyřikrát sami a nedali gól, abychom zápas definitivně zlomili. Ve čtvrtém utkání jsme v závěru jeli znovu sami na bránu a branku nedali. V útoku se musí na koncovce pracovat a tlačit se více do brány, kde to hodně bolí, ale tam je to koření hokeje – góly. Není to ale tak jednoduché, jak to vypadá. Naučit se dávat góly moc nejde, to musí být i v samotném hráči.

V jakém stavu dohrávali hráči sezónu? Prakticky všichni se na poslední chvíli vrátili z marodky.
Neskutečně si vážím, že do toho všichni šli. Poslední zápasy absolvovali se zraněními. Zdravotní problémy měli Lukáš Cingel, Kuba Orsava, z beků Kaca (Filip Pavlík), Jay (Blain) nebo Bobby (Jank). Nedo (Richard Nedomlel) nemohl před posledním zápasem ani chodit, protože měl zablokovaná záda. Přesto všichni naskočili, takhle se hraje play off. Za to jim patří obrovský kredit.

Jak jste spokojený s výkony mladých hráčů, kteří převážně působí v Chance lize?
Tito mladí kluci na sobě musí hodně pracovat. Když dostali prostor, bylo vidět, že se potřebují vyhrát. Někteří hráli Chance ligu v Kolíně, kde jsme je sledovali a byli v kontaktu s trenérem Petrem Martínkem. Nejdůležitější je, že chtějí pracovat.

Co naopak nejzkušenější hráči?
Každý trenér něčemu věří, a to se snaží dělat. Druhá věc je ta, že máte v týmu přibližně 26 hráčů. Je to složité, nikdy se nemůžete všem hráčům zavděčit, vždy bude někdo nespokojený. Vím, je to těžké, také jsem hrál a nadával na trenéry, tak to beru. Snažil jsem se společně s kolegy dělat věci tak, jak jsme je v daný moment cítili. Jinak bych to nechtěl komentovat. Tyto věci zazněly v kabině a nechci je nijak dál řešit. Každopádně před Koukym (Petrem Koukalem) smekám klobouk, je to vynikající hráč i po charakterové stránce. Hodně toho v hokeji už dokázal a mladší hráči, které má kolem sebe, se od něj mají rozhodně co učit.

V průběhu sezóny došlo k pár změnám v týmu, tou poslední byla výměna Radovana Pavlíka za Marka Zachara. Jak jste byl s tímto trejdem spokojený?
Měnili se dva kluci, kteří toho ice-timu moc neměli. Zachy mě velmi překvapil, hodně se nám líbil a patřil u nás k nejlepším útočníkům. Je to skvělý kluk s perfektním charakterem. Má neskutečnou rychlostí a chuť pracovat. Myslím si, že má budoucnost ještě před sebou. Byli jsme s ním maximálně spokojení, pohyboval se všude. Dostal se do přesilovek, kde dokáže udělat rozruch nebo zvládá přejít s pukem do pásma.

„Úkol byl jasný – dostat se do semifinále. To jsem nesplnil.“

Vladimír Růžička st. (o cílech v sezóně)

Jak vidíte svoji budoucnost v Hradci Králové?
Zatím nevím, v úterý mám sezení s prezidentem klubu Miroslavem Schönem. Úkol byl jasný – dostat se do semifinále. Pro nás sezóna skončila už ve čtvrtfinále, takže jsem úkol nesplnil. Každopádně jsem rád, že jsem mohl pracovat v klubu, jakým je Mountfield HK. Chtěl bych poděkovat všem spolupracovníkům, se kterými jsem tuhle sezónu působil. Od kolegů trenérů, přes vedoucího mužstva po celý management. Byla s nimi vynikající práce, podmínky jsme měli parádní. Pro mě to byla další obrovská zkušenost.

Chtěl byste něco vzkázat fanouškům?
Nezbývá než se jim omluvit, že jsme nesplnili cíl a nedostali se do semifinále. Zároveň všem děkujeme za podporu, moc si vážíme vzkazů na dálku, které jste nám posílali. Fanoušci jsou na stadionech velmi důležití a mrzí nás, že tady nemohli být. Nemohli se dostat na stadion, ale podporu jsme cítili, za což jim patří ještě jednou velké díky.