Kterou knihu máte teď na nočním stolku?

Yascha Mounk: Lid versus demokracie, Prostor, 2019
Yascha Mounk: Lid versus demokracie, Prostor, 2019 Yascha Mounk: Lid versus demokracie, Prostor, 2019
Foto: Nakladatelství Prostor

Mám takový nešvar: hodně knih rozečtu a dlouho trvá, než je dočtu. A některé knihy pak také prostě nedočtu. Teď mám ale na stolku knihu Lid versus demokracie od Yaschy Mounka, německo‑amerického politologa, kterou doslova hltám. Asi bych si ji přitom normálně nekoupila, kdyby na ni v jednom rozhovoru neupozornil Tomáš Halík. Je to jeden z nejobjektivnějších a nejpragmatičtějších rozborů současného stavu demokracie. A pak mám ještě rozečtenou Vzdělanost jako živý dialog s minulostí od Dietricha Schwanitze, což je zajímavá a vtipná učebnice dějepisu, literatury, malířství, všeho možného. Na nočním stolku také leží Kundera.

Který Kundera?

Dietrich Schwanitz: Vzdělanost jako živý dialog s minulostí, Prostor, 2013
Dietrich Schwanitz: Vzdělanost jako živý dialog s minulostí, Prostor, 2013 Dietrich Schwanitz: Vzdělanost jako živý dialog s minulostí, Prostor, 2013
Foto: Nakladatelství Prostor

Slova, pojmy, situace. Tuhle knížku mám na stolku neustále, je už pořádně osahaná. Čtu ji dokola a stále tam nacházím něco nového. Jednu či dvě básničky si také večer obvykle přečtu ze sbírky Květy slunce od Rupi Kaur. A občas si „dám“ i jednu kapitolu z 21 lekcí pro 21. století od politologa Yuvala Noaha Harariho. To je hodně odborná kniha, potřebuje stoprocentní soustředění.

Nicméně, chápu to správně, že Milan Kundera je autor, ke kterému se stále vracíte?

Rupi Kaur: Květy Slunce
Rupi Kaur: Květy Slunce
Foto: archiv HN

Dá se říct, že knížku Slova, pojmy, situace už nečtu, ale vracím se k jejím vybraným pasážím. Mám je podtrhané. Tenhle zvyk jsem asi zdědila po jednom ze strýců. Byl projektant, krásně psal a maloval, tužkou podle pravítka si také podtrhával v knihách a pak si ty vybrané pasáže znovu pročítal. Tenkrát jsem si říkala: „Proč to dělá? Proč si prostě nevezme jinou knížku ke čtení?“ A teď to mám stejně jako on.

Existuje nějaká kniha, o níž víte, že si ji v tomhle životě ještě musíte přečíst?

Mein kampf. Mám ho na stole, nechce se mi zatím do toho. Ale musím.

A se kterým autorem byste ráda zašla na dobrou kávu, až tedy budeme mít kam?

S Jiřím Ortem. Myslím si, že zrovna on by současné situaci velmi rozuměl. Uvědomila jsem si to zrovna nedávno, když jsem přednášela na židovské obci a spousta pamětníků mi tam říkala: „Víte, paní doktorko, my se bojíme. Nevíme proč, ale znova jsme se začali bát. Tak nějak pudově.“

Autorka je publicistka, pracuje pro Nadaci Charty 77 – Konto Bariéry.