Cesta: Titulní stránka > Chci si zařídit
V dívčině nejbližším okolí se však vyskytovalo hojné křesťanské služebnictvo. Tehdy ještě patřilo křesťanské náboženství výhradně chudým, "vzdorovitým" či jinak extravagantním, takže nebylo divu, že bithýnijští aristokrati chránili svoje děti před Kristovým učením doslova jako před ďábelským mámením.
Mladá a vnímavá dívka Barbora měla svou vlastní hlavu. Kristovo učení se jí navíc vcelku líbilo, a křesťanským kněžím proto popřávala sluchu. Jim zas velice vyhovovalo, že prostřednictvím mladičké dívky zaráželi klín do žulového bloku pohanské víry místních aristokratů. Nadbíhali jí a zasévali jí do duše rozpory. Dívka kritizovala otcovu licoměrnost, s níž získával bohatství, aniž by je posléze využil pro blaho obce.
Dioskuros strašlivě žárlil na dívčinu a uložil Barboře přísné domácí vězení, a když je dívka nerespektovala, dal pro ni na svém pozemku vystavět obytnou vížku, která ji chránila před křesťanskou věroukou i před příliš žhavými mladíky, mezi něž neklidná dívčina zanesla ukrutný svár.
Vížka měla dvě okna, Barbora však poručila, aby do zdi prorazili ještě třetí, čímž vtipně vyjádřila svou víru v existenci svaté Trojice. Když se to dozvěděl Dioskuros, strašlivě se rozzuřil a chtěl dceru potrestat. Ta před ním utekla do lesa, kde se před ní údajně rozevřela skála a ukryla ji.
Když se dívčina vrátila po čase domů, otec ji znovu zavřel do věže. Dívka však moudře předvedla, že umírá, padla na zem v předstíraném hysterickém záchvatu, a tak byl otec nucen přivolat lékaře. "Lékařem" však byl křesťanský kněz, který vězněnou dívku na místě pokřtil.
Křesťanský teolog Origon, který měl v Bithýnii velký vliv, považoval pokřtění Barbory za veliké vítězství a neprodleně o něm informoval veřejnost ve městě. Nastal poprask, římský místodržitel v Bithýnii pohrozil, že všem odpadlíkům od pravé víry zabaví majetek a prodá jejich rodiny do otroctví. Městská rada přivolala Dioskura a dala mu nůž na krk. Měl vydat svoji dceru soudu, jehož rozsudek byl znám už předem - smrt za zločin nepravé víry a podněcování ducha vzpoury.
Římský místodržící a městská rada rozhodli, že Barbořinu popravu vykoná vlastní rukou její otec.
Tragický osud otce a dcery vyřešil záhadný kněz Origon. Přesvědčil Barboru i jejího otce, že nelze vzdorovat osudu, zejména je-li psáno, že oba zemřou bez bolesti v jednu a touž vteřinu. Popravy se zúčastnil i kněz Origon. Otec i dcera kráčeli vedle sebe a podpírali jeden druhého v jakémsi odevzdaném jasnozření. Oba se vpíjeli pohledy do tváře kněze Origona, která jim dodávala na dálku podivuhodnou sílu.
Barbora poklekla, desítky jejích ctitelů hrůzou vyjekly, otec se rozmáchl a ťal. Dívčina hlava odpadla, v tutéž chvíli padl mrtev k zemi i Dioskuros. Inscenátor hrůzného divadla, kněz Origon, v tutéž chvíli zmizel. Podle svědectví současníků se propadl přímo do země, aniž by po sobě zanechal sebemenší stopy. Nebylo pochyb, stal se zázrak, z těsného kruhu sepnutého pažemi stovek ozbrojenců nemohl nikdo přirozeným způsobem uniknout. Origonovi se to však podařilo, a to tak důkladně, že jej nikdo poté už neviděl, ač měl v Bithýnii početné potomstvo a dosud mladou manželku.
Zmizení Origona, to byl ovšem jediný zázrak, jenž se přihodil v případě nešťastné Barbory, kterou za několik století římská církev prohlásila za mučednici a svatořečila ji.
Rokem Barbořiny smrti byl prý rok 306. Byla to doba vlády Galeria Valeriána Maxima, zvaného Daia, který vešel do dějin jako jeden z nejbrutálnějších pronásledovatelů křesťanů, které započal Dioklecián. Barbořiny ostatky se prý dostaly kolem roku 1000 do dómu sv. Marka v Benátkách a odtud později na ostrov Torcello před Benátkami.
Kolem Barbořiny postavy vznikly v průběhu staletí četné lidové zvyky. Jedním z nejznámějších je řezání větviček. Větvičky z ovocných stromů, uříznuté 4. prosince, se dají do vázy a pak o Vánocích rozkvetou. Patronkou horníků se stala Barbora koncem středověku, patronát se vztahuje na legendu, že se náhle otevřela skála a poskytla Barboře úkryt na útěku před zlostí jejího otce. V Porýní má Barbora velký význam jako družka sv. Mikuláše, na mnoha místech je to dokonce ona, která obdarovává děti.
V Čechách je Barboře zasvěcen skvost gotického umění chrám v Kutné Hoře. Od 14. století patřila Barbora k nejoblíbenějším a k nejčastěji znázorňovaným postavám světců, a v 15. století byla mučednice přiřazena ke skupině Čtrnácti pomocníků v nouzi. Od dávných dob byla Barbora také jedním z nejoblíbenějších dívčích jmen.
