Hlavní obsah

Komentář: Rozvod republikánů s velkým byznysem bude bolet. Ale je nutný

Michael Durčák
historik, novinář
Foto: Profimedia.cz

Sídlo společnosti Coca-Cola ve městě Atlanta v Georgii.

Reklama

Reakce největších amerických korporací na spory o volební zákon v Georgii ukázaly mnoha republikánům, že s podporou svojí politiky budou moci počítat jen stěží.

Článek

Největší americké společnosti od sportovních lig přes Coca-Colu po aerolinky dnes téměř jednohlasně souzní s progresivní kulturní agendou - a to bude samozřejmě platit, dokud to bude vyhovovat jejich zájmům. Proto se republikáni musí dříve nebo později od velkého byznysu odstřihnout. Překážkou v tomto rozvodu jsou ale jejich vlastní ideologie a peníze.

Jak jsme už zmínili, začalo to ve státě Georgia. Prezident Joe Biden nazval tamní úpravu volebního zákona „zákonem Jima Crowa pro 21. století“. Podobně se vyjádřil i herec Will Smith. Společně s režisérem Antoinem Fuquou oznámili, že svůj nový film Emancipace už v Georgii točit nebudou, jelikož i jim prý nová legislativa připomíná volební omezení vůči černošskému obyvatelstvu na konci období rekonstrukce po občanské válce v 60. letech 19. století.

Ve skutečnosti jde v obou případech (a speciálně u Bidena) o vyprázdněnou rétorickou figuru. Každý, kdo danému tématu věnuje víc než deset minut, zjistí, že spojování nového volebního zákona s érou rasistických zákonů (schválených jižanskými demokraty) je slušně řečeno přehnané.

Následující text ale není o zákonu samotném. Jde o reakci, která donaha vysvlékla americké korporace a ukázala, že republikáni mají obrovský problém.

Na začátku dubna americká baseballová liga MLB oznámila, že kvůli novému volebnímu zákonu přesune chystané červnové utkání hvězd z Atlanty v Georgii do Denveru v Coloradu. V Coloradu jsou přitom volební zákony v mnoha ohledech velmi podobné jako nově schválená pravidla v Georgii.

Navíc Atlanta je jediná metropolitní oblast v USA, kde žije víc než 51 procent černošského obyvatelstva. Takže pokud by baseballové bafuňáře skutečně zajímala snaha o potlačení volebního práva černochů, najdete v USA jen málo míst, kde budete lépe slyšet než právě v Atlantě.

Krok baseballové ligy pochopitelně rozzuřil republikánského guvernéra státu Georgia. Brian Kemp dokonce uspořádal tiskovou konferenci na téma „cancel culture“. Některé útržky rozzuřeného projevu zní zajímavě: „Neustoupíme. Můžete se podvolit této cancel culture, ale varuji vás – pokud tak jednou učiníte, nikdy to nestačí. Nikdy nebudou mít dost.“ Nebo: „Co budou dělat, když se Braves (baseballový tým z Atlanty) dostanou do play-off? Přesunou utkání jinam? Do států s většími omezeními, než máme my?“

Celou akci baseballové ligy podporoval prezident Joe Biden, MBL dokonce svoje rozhodnutí zdůvodňovala právě kritikou legislativy z úst prezidenta. Když ale k přesunu „all star game“ skutečně došlo, Bílý dům podporu akce poněkud trapně popíral. A když byl Biden sám dotázán na potenciální přesun golfového turnaje Masters z tradičního hřiště v Augustě v Georgii, nebyl schopen říct, zda by tento krok podpořil tak jako v případě baseballu.

MLB na každý pád spustila efekt sněhové koule a do celého sporu se vložily i další korporace jako aerolinky Delta nebo Coca-Cola. Obě firmy v Georgii sídlí a vydaly silné společné stanovisko, v němž změny ve volebním zákoně kritizují. Pochopitelně až týden poté, co byl zákon podepsán. Do té doby se obě korporace o celou věc zajímaly minimálně.

Republikáni se aerolinkám za jejich útoky odvděčili tím, že promptně zrušili daňovou úlevu na letecký benzín, díky níž společnost šetřila desítky milionů dolarů ročně. Otázkou pochopitelně také je, proč vůbec taková daňová úleva existovala a proč ji republikáni zrušili až jako formu trestu pro politického oponenta.

O víkendu pak došlo k naprosto bezprecedentní události, když se na jednom hovoru přes Zoom sešla více než stovka šéfů korporací napříč Amerikou, aby diskutovali o budoucím postupu v podobných případech ohledně legislativy, která se jim nelíbí. Podle listu Washington Post manažeři „hovořili o potenciálních způsobech, jak v budoucnu ukázat, že jsou proti podobné legislativě – mimo jiné zastavením darů politikům, kteří zákony podporují, nebo dokonce odložením investic ve státech, které přijímají omezující opatření“.

Přesný seznam účastníků mítinku není znám. Je však jasné, že tu nejde o klasický lobbing, ale o něco na hranici zasahování do demokratického procesu a zastupitelského principu za pomoci ekonomického nátlaku. Což konzervativce nejen v USA dlouhodobě nechávalo v klidu, zejména v těch oblastech legislativy, kde byly korporace na jejich straně.

Existují samozřejmě i firmy, které mají aktivismus a snahu o „lepší svět“ vetkanou přímo ve svých genech, třeba oděvní společnost Patagonia. Rozhodně to ale není případ United, MLB, Coca-Coly, Starbucks a dalších. U mnohých firem jde v případě podpory „woke kapitalismu“ jen o chladnokrevný mocenský kalkul, který jim přinese klid na sociálních sítích a věrný segment zákazníků, kterým podobná prázdná gesta imponují.

Skvostným příkladem takové korporátní kultury v jiné kauze je opakovaná „občanská angažovanost“ výrobce přeslazených zmrzlin Ben & Jerry's. Ten před několika dny volal po rozpuštění policie kvůli vraždě Daunta Wrighta v Minnesotě.

Jinými slovy pokud chcete vyrábět dejme tomu fair trade kávu a skutečně vás zajímá, odkud pocházejí suroviny, z nichž svůj výrobek pražíte, není na tom určitě nic špatného. Není ale nic slizčího než vidět srdcervoucí projevy nejbohatších firem v USA, které se v rámci reklamní kampaně bojí o budoucnost své země, klimatu nebo volebního zákona v Georgii, případně se lepí na další zrovna módní témata, aby se pak na druhé straně chovaly naprosto bezskrupulózně. Ostatně tak nějak podvědomě tušíte, že Coca-Cola a další se nepoženou do prosazování práv sexuálních menšin na Blízkém východě nebo na trzích, kde by jim to mohlo poškodit prodej. Zato na bezpečném Západě nás zasypou duhovými vlajkami na svých sociálních sítích i v reklamních kampaních.

Ať už to dopadne s volebními zákony v Georgii, Texasu a dalších státech jakkoli, americké korporace budou na tomto kolbišti vždy mezi vítězi. Části vládnoucích demokratů totiž vyhovuje, že jsou nejbohatší firmy (aspoň naoko) na jejich straně ohledně kulturních a dalších sporů ve společnosti. Proto demokraté odmítají sáhnout na stále se rozpínající korporátní moc. Chování Twitteru, Facebooku a dalších vůči Donaldu Trumpovi, které mnozí demokraté vítali, je toho ostatně jasným důkazem. Největší americké korporace dnes také podporují svými penězi mnohem raději demokraty.

Konformnější část demokratů proto nebude spěchat s omezením vlivu svých firemních spojenců. Proč by to dělali? Přitom proti korporacím a jejich vlivu na společnost a politiku táhli v minulosti do boje právě hlavně demokraté, jakkoli v poslední době je tento proud uvnitř strany v menšině.

Na druhé straně jsou těmi skutečnými poraženými republikáni. Velký byznys a jeho peněžní podpora tvoří důležitou součást republikánské volební koalice od konce 70. let. Toto spojenectví už se ale vyčerpalo společně s tím, jak se Amerika čím dál více dělí na urbánní a rurální část. Chudší lidé (chcete-li modré límečky) na rozdíl od nejbohtaších firem dnes čím dál více tíhnou k republikánům, neboť jsou často vystrašení progresivistickou agendou a také neschopností či nemožností zlepšit vlastní životní postavení. To se kombinuje se vztekem na společenské špičky v mocenských centrech.

Rozervanost, s níž se na jedné straně snažíte udržet pohromadě stávající společenskou koalici a na té druhé odmítáte tlak korporátní Ameriky, která vám částečně ještě pořád posílá peníze, je vidět na prohlášení šéfa senátních republikánů Mitche McConnella: „Mé varování pro korporátní Ameriku zní - nepleťte se do politiky! Tím samozřejmě nemyslím politické příspěvky a dary.“ Z takového prohlášení přímo kape zoufalství.

Vlastně je tím řečeno tak nějak všechno. McConnell ví, že strana potřebuje korporátní peníze, a snaží se udržet pohromadě americkou pravici. Kromě toho ale republikány tíží dnes již nesmyslné dogma o tom, že soukromá firma si z podstaty může dělat, co chce. To už dávno neplatí minimálně v digitálním světě, kde alternativy ke službám jako je Google, Facebook nebo Twitter hledáte jen těžko.

Příkladem může být i osud sociální sítě Parler, kterou Apple a Google stáhly ze svých obchodů a jíž Amazon zrušil webhosting. Takových případů je mnoho i mimo sociální sítě - stačí se zeptat výrobců stovek produktů, jejichž nápady se najednou objevily na Amazonu pod jeho vlastní značkou. Podobný princip funguje i v dalších oblastech od farmaceutického průmyslu po zemědělství.

J. D. Vance, spisovatel, právník a autor populární knihy Hillbilly Elegy (v češtině Americká elegie), který bude v následujících volbách kandidovat na senátora ve státě Ohio, prohlásil: „Že je Google soukromá společnost? A co jako? Nezajímá mě to. Jsou příliš mocní.“ Na druhé straně ovšem Vance dostal miliony dolarů na svou kampaň od miliardáře Petera Thiela či rodiny Mercerových, takže to je vlastně zase jen tak naoko – bojujete zase jen proti těm boháčům, kteří nestojí za vámi.

Na americké pravici už několik let znějí hlasy, aby se Republikánská strana posunula směrem k zastupování multietnické pracující třídy, přičemž velké naděje zastánci tohoto názoru vkládají především do pohybu voličů v posledních dvou prezidentských volbách. Něco takového je ale zatím pouze ve fázi zbožného přání. Protože smyčka, kterou drží korporátní Amerika na republikánském krku, je těsná a vlastně i pohodlná. A ochota se z ní vysvobodit za pomoci přehodnocení vlastních dogmat a hledání nových zdrojů peněz je pramalá.

Reklama

Doporučované