Když v roce 2019 na MS v Dauhá doběhla v maratonu v krutém horku a dusnu, které vyřadilo osmadvacet jejích soupeřek, na dvacátém místě, bylo jasné, že odhodlání Marcele Joglové zcela jistě nechybí.
Česká atletka se náročných podmínek neštítí, naopak je vyhledává, a to i v tréninku.
Dva měsíce před cílovým kvalifikačním závodem v Nizozemsku strávila v keňském Itenu, přezdívaném „Domov šampionů“. V souznění s přírodou i sama se sebou. Hlavně ale v tvrdém tréninku.
„Keňa se pro mě stala místem, kde se dokážu nejlépe soustředit. Všechny problémy nechávám v Evropě,“ řekla Joglová.
„Já jsem vůbec nevěděl, na jaký čas Marcela má. V té Keni je to tak specifické, co se týká podmínek. Fouká tam, jsou tam kopce. Strategii závodu jsme podřídili limitu,“ tvrdil její trenér Jan Pernica.
V závodě byl pak sám překvapený z toho, co jeho svěřenkyně předvedla.
Kteří další Češi se už kvalifikovali do Tokia? |
Olympijský limit Joglová překonala s přehledem.
O více než tři minuty předběhla svůj osobní rekord a čas 2:28:16 ji zařadil na třetí příčku české historie.
„My jsme mysleli, že ten olympijský limit (2:29:30) bude i limitem pro Marcelu, ale ukázalo se, že není,“ pochvaloval si Pernica.
Let za snem
Kamery se nejvíce věnovaly vedoucí skupině se světovým rekordmanem Kipchogem. Každý pohled na skupinu běžkyň, ve které byla i Joglová, v českém fanouškovi vzbuzoval naději.
Zdála se zcela ponořená v závodě, byla ve svém běžeckém transu, ve svém běžeckém „flow“. „Já v hlavě neměla nic jiného, než zůstat ve skupině. Ani jsem se nedívala na hodinky,“ líčila.
Problém jí nedělal ani monotónní běh po letišti.
Z transu ji dokázal vytáhnout snad jen Kipchoge, který sem tam proběhl kolem. „Všimla jsem si, že mě předbíhá. Bylo příjemné se podívat, jak strojově a krásně běží. Mám i podpis na čísle, takže jsem spokojená,“ hlásila Češka.
Důležitější než mnohdy matoucí pohledy do tváře byly průběžné časy na jednotlivých mezičasech. Joglová běžela strojově za vodiči.
Kilometr za kilometrem ve stejném tempu.
„Vodiči běželi super. Já jsem viděl, jak jim Máca šlapala na paty. Říkal jsem si jenom, ať jim nezuje boty, aby ji byli schopni odvést až do konce,“ žertoval Pernica.
Před závodem se rozhodovali, zda využijí vodiče, který běžel na čas 2:27, nebo toho na 2:29. Zvolili druhou variantu. Zrychlit se dá přece vždycky.
Na osmatřicátém kilometru se výraz české atletky lehce změnil.
Ukázala se v něm bolest.
Vysvětlení podala Joglová po závodě. Byly v tom opět křeče. „Naštěstí jsem s sebou měla magnéska. Musela jsem si dát dokonce dvě, nebo jsem možná ani nemusela, ale byla jsem netrpělivá,“ vyprávěla.
Na výkon to ale nemělo vliv.
Česká vytrvalkyně dál držela tempo a když už si byla jistá, že to zvládne, odpoutala se od vodiče a ještě zrychlila.
Olympijský úsměv v cíli už kamery zachytily perfektně. „Přítel mi říkal, ať se usmívám, až budu probíhat cílovou bránou,“ smála se Joglová.
„Krize nepřišla. Užívala jsem si čistě ten běh, nic víc jsem nemusela řešit, to se mi ještě nestalo,“ pochvalovala si Joglová. „Opravdu poprvé můžu říct, že jsem si to jakžtakž i užila,“ dodala.
Na olympijských hrách mohou běžet tři české maratonkyně, které splní limit. Zatím to dokázala jediná Joglová. Další reprezentantky v čele s Evou Vrabcovou Nývltovou se o to pokusí na konci května.
Osobitá cesta k olympiádě. A další cíle?
„Celý život si šla svojí cestou. Je potřeba ji tak brát a tak k ní přistupovat. Nejde ji lámat přes koleno, protože to nefunguje,“ řekl k Joglové její manažer Jan Koukal.
To byl i jeden z důvodů, proč po loňském nepovedeném MS v půlmaratonu ukončila spolupráci s trenérem Pavlem Červinkou.
„Jsem vděčná za tréninky s panem Červinkou. Zkrátka jsme si ale nesedli,“ uvedla Joglová.
Teď už závodí pod dohledem Jana Pernici.
„Marcela ukazuje cestu dalším lidem. Když začínala, byla atletkou, kterou by si moc trenérů do skupiny nevybralo. Teď je v pozici, kdy by ji chtěl trénovat každý,“ řekl ke své svěřenkyni Pernica.
Progres Joglové v maratonuNejrychlejší čas v roce: 2017 - 03:02:08 2018 - 02:43:57 2019 - 02:36:52 2020 - 02:31:29 2021 - 02:28:16 |
Sama Joglová si uvědomuje, že její životní příběh může být motivací pro mnoho dalších lidí, nejen sportovců. Nejprve překonala problémy s bulimií a poté, po třech letech profesionálního tréninku, také olympijský limit.
Tam ale její příběh nekončí.
„My si cíle posouváme, splníme si jeden a úplně o stejný kousek si nastavíme další,“ prozradila.
Koukal naznačil, že její osobní limit může být ještě za hranicemi toho olympijského. „Když jsme spolu mluvili po závodě, tak byla šťastná, že to zaběhla. Byla ale v pohodě, což ještě po maratonu nezažila, takže byla vlastně trochu zklamaná, že mohla běžet ještě trochu rychleji,“ řekl.