7°C
Bývalý církevní soudce Jan Rozek promluvil o zneužívání v církvi: „Opijí ministranty a vyspí se s nimi,“ popisuje
Jan Rozek (42) je bývalý církevní soudce. Dostal dokonce medaili za vynikající činnost. Půl roku poté založil iniciativu Pro čistou církev a začal pomáhat obětem sexuálního násilí. Pak jeho kariéra u brněnské diecéze skončila. V rozhovoru nyní popsal, co dělá církevní soudce, ale především, jak funguje iniciativa, kterou založil. Popsal i hrozivé detaily - někteří kněží se Boha nebojí a ke zneužívání dochází prý často přímo v kostele. Pokud někdo na nevhodné chování upozorní, často se podle něj stává nežádoucí osobou.
Jaká je vlastně funkce církevního soudce? Nejčastěji řeší přestupky kněžích, ale zkoumá například i různé stránky církevního manželství. Obor se vyučuje na papežských univerzitách, nejbližší je v polském městě Lublin. Ta před několika lety zřídila studium ve Vranově u Brna. „Kromě kněžích se tam tehdy dostalo výjimečně i pár laiků, mezi nimi jsem byl i já,“ prozradil Rozek pro portál TVnoviny.sk, kterému poskytl obsáhlý rozhovor.
Právě v něm prozradil bývalý církevní soudce mrazivé detaily o zneužívání v církvi. Založil iniciativu, která si klade za cíl pomáhat obětem sexuálního násilí. Posléze byl odvolán z funkce, ale věřící se o iniciativě Pro čistou církev dozvěděli a začalo se ozývat obrovské množství obětí.
Opijí ministranty a vyspí se s nimi!
Podle Rozka má většina obětí velký strach, přesto se snaží zajít za děkany či biskupy a svěřit se jim. Bohužel však prý většinou nikdo nemá chuť případy řešit. „V katolické církvi to má následující průběh: Zajdete za knězem, děkanem, vyslechne si vás a řekne, že je to opravdu hrozné a musí se s tím něco dělat. V drtivé většině případů se však nestane vůbec nic,“ popsal bývalý soudce s tím, že v nejlepším případě je pachatel sexuálního násilí přeložen na jinou farnost.
Uvedl, že mnoho kněžích se Boha nebojí, a tak hrozné činy páchají přímo v kostele či zpovědnici. „Existují tu kněží, kteří se dívají na porno s chlapci, opijí ministranty, vyspí se s nimi a podobně. Nejhorší jsou takové případy, kdy kněz na své oběti ,pracuje‘ dlouhodobě,“ řekl Rozek. Vysvětlil, že takoví muži si vytipují děvče mimo kolektiv, které má například nějaké komplexy ze svého vzhledu, a poté se mu dlouhodobě věnují a upřednostňují ho.
To prý může zajít až tak daleko, že to skončí sado-maso praktikami. Oběť si navíc nalhává, že jde o skutečnou lásku. „Místy to už ani nejsou pedofilové, jsou to dravci, kteří útočí na toho nejslabšího,“ míní Rozek.
Církev jako mafie
Věřící mají prý ve svou farnost tak velkou důvěru, že je nezajímá, že duchovní sexuálně obtěžuje okolí. Rozek popsal, že v malých obcích není větší ostuda, než když dítě ukáže prstem na svatého muže. Není to však ostuda pro kněze, ale pro toho, kdo na to upozorní. A to i tehdy, pokud by se přihlásily další oběti. „V té obci bude mít oběť stále nálepku, že ona je ta špatná, vinná a rozdmýchala problém. Věřící lidé se v tomto směru chovají jako ta nejhorší sekta. Z minuty na minutu ji přestanou všichni zdravit, při setkání přejdou na druhý chodník, nemůže chodit do kostela,“ uvedl zakladatel iniciativy. Duchovní je věřícími vnímán jako zcela výjimečný člověk a často se za něj považuje i on sám.
„Představte si církev jako mafii. Ve chvíli, kdy někdo upozorní na problém, který se týká privilegovaných členů mafie, skončil,“ ilustruje situaci bývalý soudce. Na iniciativu Pro čistou církev se obrací právě oběti sexuálního násilí v církvi. Ta je vyslechne, popovídá si s nimi a řekne jim, jaké mají možnosti. Právní cestou to ale často oběti řešit nechtějí. Iniciativa jim však hradí psychoterapie a seznamuje je s dalšími, které potkalo něco podobného. „Problém totiž je, že se zde projevuje tzv. stockholmský syndrom. Často si zejména ženy myslí, že byly jediné, koho měl daný kněz rád. Aktivně ho chrání a jiné oběti jsou schopné jít po krku. Je to velmi nepříjemné,“ vysvětlil Rozek.
Témata:
Související
