Je to další ocenění práce dvou bývalých slávistů, na Ostrovech se oba zabydleli obdivuhodně rychle.
„Součka považuju za nejdůležitějšího hráče v tažení West Hamu. Skok, který celý tým udělal, je obdivuhodný: v minulém ročníku hráli o záchranu, teď bojují o Champions League,“ chválil Carragher v pondělním vysílání pořadu Monday Night Football, v němž s kolegou Garym Nevillem tradičně vyhlásili nejlepší trenéry, hráče nebo celé sestavy.
„Vím, že měl Tomáš půl roku náskok, anglickou ligu si ve West Hamu vyzkoušel během hostování, ale je to typický hráč trenéra Moyese, ze zálohy střílí spoustu gólů, je skvělý v obou pokutových územích,“ pokračoval Carragher.
A Coufal?
„Miluju ho! Nesleze ze hřiště, hraje skvěle každý týden a jako by symbolizoval parádní sezonu, kterou West Ham prožívá.“
Výroční ceny Monday Night FootballVýběr Jamieho Carraghera Nejlepší trenér: Pep Guardiola (Manchester City) Ideální sestava: Martínez (Aston Villa) - Coufal (West Ham), Stones, Dias (oba Manchester City), Shaw (Manchester United - De Bruyne (Manchester City), Kanté (Chelsea), Fernandes (Manchester United) - Foden (Manchester City), Kane, Son (oba Tottenham) Výběr Garyho Nevilla Nejlepší trenér: Pep Guardiola (Manchester City) Ideální sestava: Mendy (Chelsea) - Walker (Manchester City), Maguire (Manchester United), Dias (Manchester City), Shaw (Manchester United) - De Bruyne, Gündogan (oba Manchester City), Fernandes (Manchester United) - Foden (Manchester City), Kane (Tottenham), Rashford (Manchester United) |
Tři kola před koncem soutěže je londýnský celek stále na pohárových příčkách. Liga mistrů se mu sice kvůli třem porážkám v posledních čtyřech zápasech mírně vzdálila, ale i účast v Evropské lize by pro klub se dvěma kladivy ve znaku znamenala obrovský úspěch.
Vždyť do evropských pohárů se West Ham za posledních dvacet let kvalifikoval pouze třikrát. A pokaždé záhy vypadl.
„Poslední utkání se možná nepovedla, ale rozhodně nejsme ze hry o Evropu venku,“ ujišťuje skotský kouč David Moyes.
I los jeho týmu nahrává: venkovní zápasy v Brightonu a na West Bromu, domácí finiš se Southamptonem. Soupeři, kteří už v závěru sezony reálně nemají o co bojovat. Na rozdíl od West Hamu.
Ten útočí na nejlepší ligové umístění od roku 1999, kdy skončil v Premier League pátý. Tenkrát v jeho dresu zářil třeba střelec Ian Wright a základní jedenáctku už oživili i nadějní odchovanci Frank Lampard s Riem Ferdinandem.
Letos tým táhnou středopolař Declan Rice, produktivní host z Manchesteru United Jesse Lingard či hromotluk z útoku Michail Antonio. A už dávno není přehnaně troufalé říci, že ani bez Součka s Coufalem by to nešlo.
Oba vnesli do týmu, zvyklého hrát spíš ve spodních patrech tabulky, nevídanou chuť a víru uspět. Pracovitá dvojka, která jde příkladem.
Souček dal v ligovém ročníku už devět branek a společně se zmíněnými Lingardem a Antoniem, borci s mnohem ofenzivnějšími úkoly, je nejlepším střelcem mančaftu.
Mimochodem, kdyby ho sudí Mike Dean v závěru únorového utkání na Fulhamu chybně nevyloučil, měl by Souček na kontě plný počet odehraných minut, což má v aktuální sezoně už pouze jiný záložník Pierre Emile Höjbjerg z Tottenhamu a také čtyři brankáři.
Ale nezapomínejme ani na Coufala: nepoznali byste, že na Ostrovy ve srovnání s kamarádem Součkem dorazil s devítiměsíčním zpožděním. Okamžitě se stal pevnou součástí sestavy, ani on takřka nestřídá, hraje neustále a na pozici pravého beka je nejen spolehlivý, ale i produktivní. Spoluhráčům už nachystal šest gólů, což ho mezi obránci řadí ke špičce.
Teď oba reprezentanti (znovu) slyší zaslouženou chválu.