S reportérem o odchodu Pavla Zemana. Za konfliktem s ministryní Benešovou mohly být i jiné důvody

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman ohlásil svoji rezignaci po 10 letech ve funkci a jako důvod označil tlak ministryně spravedlnosti Marie Benešové za ANO. Když se díváte na odchod Pavla Zemana, vy jste se předtím jeho působení věnoval jako reportér – jak velkým překvapením ta rezignace je?
Myslím si, že ta rezignace je i není překvapení. Z jednoho pohledu překvapivá není. Objektivně na Pavla Zemana rostl tlak ze strany ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která nahlas v médiích svým trochu prostořekým způsobem avizovala, že na něj podá kárnou žalobu a opakovaně ho kritizovala. Na druhou stranu načasování – tu dobu, kdy si vybral Pavel Zeman oznámení k rezignaci, ta určitě překvapivá je. A on i sám připustil, že chtěl, aby to bylo překvapení.

Jak je možné těch 10 let éry Pavla Zemana charakterizovat? Jaký je obraz Pavla Zemana při tom jeho odchodu z funkce?
Kdybych to měl charakterizovat jedním slovem, tak asi bych řekl: stabilizace. Myslím si, že Pavel Zeman nepochybně přispěl k tomu, že soustava státního zastupitelství si polepšila v renomé ohledně nezávislosti, profesionality. A Pavel Zeman odchází jako člověk, který zosobňoval toto zlepšení. I v některých reakcích vidíme až panickou obavu, co se teď stane se státním zastupitelstvím, když Pavel Zeman odejde.

Když jako hlavní důvod označuje Pavel Zeman tlak ministryně spravedlnosti Benešové, proč se jejich vztahy v posledních týdnech tak vyostřily?
To přesně budou vědět jen oni dva. Ale z vnějšku, z toho, co víme, tak je možné, že jedním z těch důležitých důvodů nebyl třeba jen konkrétně Pavel Zeman nebo nějaká jeho osobní nevraživost s ministryní Benešovou, ale třeba někdo jiný. A tím mám na mysli vrchní státní zástupkyni v Praze Lenku Bradáčovou, která se, jak známo, lidsky nemusí s ministryní Benešovou.

Je důležité se asi podívat na souvislosti kauzy soudce Vrchního soudu v Praze Zdeňka Sováka, který je obviněn z korupce a z ovlivňování soudních rozhodnutí. Tam se stala Marii Benešové v lednu jedna velmi nepříjemná věc – musela podávat vysvětlení čtyři hodiny na policii ohledně toho, jestli Lenka Bradáčová jako vrchní státní zástupkyně je, nebo není podjatá. Tento zážitek pro ni byl určitě nepříjemný. A myslím si, že se to odrazilo na dalších věcech. Jen připomenu, že právě na návrh nejvyššího státního zástupce se navrhuje nebo odvolává vrchní státní zástupce v Praze nebo v Olomouci.

Takže je to důležitá osoba pro celý zbytek právní soustavy.
To znamená, pokud chce Marie Benešová nahradit Lenku Bradáčovou, tak k tomu potřebuje kooperujícího nejvyššího státního zástupce.

Ona ministryně, když se ještě vrátím k tomu, co říkala ohledně působení Pavla Zemana, a hlavně konkrétně Vrbětické kauzy, protože tou argumentovala v posledních týdnech, zmiňovala dokonce záměr podat na Zemana kárnou žalobu. Specifikovala, co konkrétně jí, co se týče Vrbětic, na postupu nejvyššího státního zástupce vadilo?
Jí vadilo, nebo alespoň to tak říkala, že Pavel Zeman vlastně neměl před těmi kamerami co dělat.

Argumentovala, formálně asi správně, že nebyl v případu toho vyšetřování dozorujícím státním zástupcem. To znamená, když už tam měl někdo být ze státních zástupců, tak to měl být ten příslušný krajský státní zástupce – z Brna v tomto případě.

Na druhou stranu se později potvrdilo, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman byl přizván na schůzky třeba k ministru vnitra Janu Hamáčkovi. To znamená, že on nejednal z nějaké čistě svojí vůle, že by se chtěl někde předvádět. Ten problém byl trošku složitější. Ale ano, Marie Benešová se tohoto chytila a tlačila i přes toto jeho vystupování proti němu.

Vy jste zmiňoval v úvodu slovo ‚stabilita‘, že by mohlo charakterizovat éru Pavla Zemana v roli nejvyššího státního zástupce. Můžeme přiblížit trochu víc, jak si svoji roli vykládal, jaký přístup k roli nejvyššího státního zástupce on konkrétně reprezentoval?
Snažil se vystupovat zdrženlivě, profesionálně, dával si pozor na to, aby nebyl obviňován z nějakých užších vztahů nebo dohod s politiky, což se vyčítalo jeho předchůdcům nebo některým těm vedoucím státním zástupcům v minulosti. Tak to se mu asi do značné míry podařilo.

Vy jste ovšem před pár měsíci na serveru Seznam Zprávy zveřejnil zásadní reportáž a informace o tom, že Pavel Zeman zasahoval do vývoje soudní kauzy, kde mohl profitovat jeho známý. Můžeme popsat, čeho konkrétně se ten případ týkal, o co šlo? A do jaké míry, jestli se na tom dá tedy ukázat, to narušilo představu o tom, jakým způsobem se Pavel Zeman stavěl k té své roli nejvyššího státního zástupce?
Já bych to charakterizoval jako takovou osobní kaňku v závěru éry Pavla Zemana. Ta kauza je poměrně složitá.

V zásadě jde o to, že na základě rozhodnutí dvou úřednic pražského magistrátu bylo přiznáno občanství již zemřelé paní Josefině Czerninové. Na základě toho dostal její vnuk Karel Eugen Czernin poměrně rozsáhlé pozemky v západních a v jižních Čechách. Podle některých interpretací to rozhodnutí zasahovalo přes hranici Benešových dekretů.

A co se stalo? Vrátím se zase zpátky – Pavel Zeman má známého farmáře a podnikatele Petra Habersbergera, který má penzion u jihočeského města Hluboká. A tento farmář doplatil na restituce, o kterých jsem mluvil. Ocitl se v situaci, že pole, na kterých hospodařil, najednou změnila majitele a místo státu patřila Karlu Eugenovi Czerninovi. Následně se nedokázali dohodnout na tom, že by tam dále mohl hospodařit (Habersberger). A tím pádem přišel o velkou část polí, která obklopovala jeho farmu. Pavel Zeman se mu rozhodl pomoci a v roce 2014 kontaktoval Jana Czernina, což je soudce, vzdálený příbuzný Karla Eugena Czernina. Je to člen jiné větve Czerninského šlechtického rodu. Na schůzkách, které byly celkem tři, se ho snažil přimět k tomu, aby zprostředkoval smír nebo řešení mezi jeho vzdáleným bratrancem a podnikatelem. Problém je v tom, že už v tu dobu se rozeběhlo trestní řízení proti dvěma pražským úřednicím, které byly na začátku celého sporu – proti jejich rozhodnutí o udělení občanství, které pak vedlo k restitucím. Ještě během tohoto trestního řízení se tito dva pánové dvakrát sešli. Jan Czernin odmítl nějakým způsobem pomoci, nebo se nějak angažovat, a pak ty schůzky skončily. Problém je v tom, co se dělo potom – jednak na straně nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a druhak na straně spřáteleného podnikatele Petra Habersbergera. U Pavla Zemana byl problém v tom, že ze své funkce nejvyššího státního zástupce třikrát podával dovolání k Nejvyššímu soudu v kauze dvou pražských úřednic.

A to je z hlediska působení nejvyššího státní zástupce v pořádku, nebo je to na hraně?
To je právě otázka. Když byl v té kauze osobně angažován – tvrdí, že čistě soukromě – je otázka, jestli to je vůbec možné si tu funkci od sebe odříznout v nějakou chvíli. Ale on byl v kauze angažován za svého přítele po osobní linii a posléze ze své funkce vystupoval taktéž fakticky v jeho prospěch. Protože o co ten podnikatel usiloval, nebo stále usiluje, je to, aby restituce byly zvráceny a aby se pozemky okolo jeho farmy dostaly zpět pod jeho kontrolu. A jednou z cest bylo právě trestní rozhodnutí v této věci, pravomocný rozsudek nad dvěma úřednicemi, který pak může vést k tomu, že začne zpětný chod v restituci a že stát by teoreticky mohl zpátky pozemky ovládnout a on by na ně mohl zase dosáhnout přes nájemní smlouvu.

Je to složité, ale vlastně v tom je jádro věci. Zároveň s tím, jak Pavel Zeman jako nejvyšší státní zástupce během těch posledních let třikrát podával dovolání, protože soudy úřednice vždy osvobodily. Ale až na základě dovolání Pavla Zemana a rozhodnutí Nejvyššího soudu, který rozhodnutí osvobozující vrátil, se to vracelo zpátky. Až nakonec soudům nezůstal žádný jiný manévrovací prostor, protože byli vázáni názorem Nejvyššího soudu, že nakonec v loňském roce musel Pražský městský soud úřednice pravomocně odsoudit.

Takže se vlastně Pavel Zeman svým působením snažil vrátit do hry tu možnost, že úřednice pochybily, i když je soudy předtím osvobodily?
On od toho trochu dává ruce pryč. Tvrdí – technicky má pravdu – že to dovolání připravovali kolegové z Obvodního státního zastupitelství na Praze 1, kteří mají celou kauzu na starosti, že to zpracovával ještě jiný kolega na Nejvyšším státním zastupitelství a on že to přešel a podepsal.

I kdybychom to akceptovali, tak pořád ta zodpovědnost je na jeho straně. Tam prostě je jeho podpis, on dává podnět k Nejvyššímu soudu. A co je ještě důležité, je, že podobné aktivity ve stejném směru sám od sebe dával i jeho spřátelený podnikatel, který se snažil na soudech zvrátit rozhodnutí. Dokonce byl i u Ústavního soudu, tam neuspěl. Hlásil se i jako poškozený k hlavní linii kauzy. Je nesporné, že zájem státního zastupitelství a toho podnikatele byl v zásadě stejný – zvrácení restitucí.

Vysvětlil Pavel Zeman svůj vztah k farmáři Petru Habersbergerovi, k tomu podnikateli?
Ano. On přiznal, že jsou přátelé. Použil toto slovo. Je známo, že tam jezdil na dovolenou. To nepopřel. Dokonce i podle našeho zjištění tam nejméně dvakrát Nejvyšší státní zastupitelství pořádalo setkání se zahraničními partnery. Jejich vztah nepopíral. Na druhou stranu striktně trvá na tom, že schůzky se soudcem Janem Czerninem, tato jeho aktivita, byla čistě soukromá. Je otázka, jestli to je vůbec možné.

Jak se ty informace o angažmá Pavla Zemana v restituční kauze podařilo potvrdit?
Na začátku bylo prohlášení soudce Jana Czernina, který se s tím rozhodl vyjít ven. Sice až po letech, což trochu oslabovalo sílu sdělení, ale přesto informace vyšly na povrch – sepsal k tomu čestné prohlášení. A přesto, že Pavel Zeman odmítal některé detaily, tak trval na popisu schůzek. Mimo jiné, že se dotkli i trestního řízení, což je vlastně hodně důležité, jestli o něm mluvili už tehdy, nebo ne.

Jakou reakci toto všechno vyvolalo? Vy jste na Seznam Zprávy informovali o tom, že Pavel Zeman se nejdříve k té věci příliš nechtěl vyjadřovat, pak pomalu připouštěl, jaký je jeho pohled na celou věc. Potom ale kritizovali pana Zemana kolegové z vedení Unie státních zástupců. Jak zásadní krok to v celé věci bylo, když bereme v potaz pověst Pavla Zemana jako nestranného profesionála?
Určitě výzva Unie státních zástupců, aby to nějak vysvětlil, byla důležitá. Myslím, že se to v jeho kariéře stalo poprvé, kdy se kolegové postavili ne proti němu, ale vytvořili tlak, aby něco vysvětlil ohledně působení ve své funkci. To bylo určitě zásadní.

Na druhou stranu potom, když vydal svoje první prohlášení, bylo vidět, že se kolegům ulevilo, že něco řekl. A tlak z jejich strany ustal.

Celá ta situace vypadala, jako kdyby nám někdo obvinil někoho, kdo je úplně čistý, jako Mirek Dušín v Rychlých šípech. To bylo na tom to nezvyklé a bylo to vidět jednak z reakcí státního zastupitelství, ale třeba i některých médií, u kterých bylo cítit, že vlastně se „sahá“ na někoho, kdo má opravdu velmi neposkvrněnou pověst a kdo je chápán jako zosobnění záruky nezávislosti státních zastupitelství.

Zmiňoval jste, že se to dá vnímat jako kaňka na působení Pavla Zemana, který tedy je, jak říkáte, vnímán jako opravdu nestranný profesionál, který je velmi zdrženlivý. Podnikl Pavel Zeman kroky, které by mohly být vnímané jako eticky sporné, anebo dokonce jako kroky, které by mohly být vnímané jako porušení zásad nestrannosti, kterou musí státní zástupci dodržovat?
On tvrdí, že v žádném případě ne. Ale třeba ministryně Benešová, respektive, zřejmě nějací právníci, kteří psali posudky k přípravě kárné žaloby, která se toho původně měla týkat, se domnívali, že porušil. To by bylo na posouzení kárného soudu, do jaké míry on opravdu jednak porušil, či neporušil zákon o státním zastupitelství, který hovoří o nestrannosti státního zástupce. A případně také zda se provinil po etické rovině, máme etický kodex státních zástupců. Každopádně on se celou dobu hájil tím, že v žádném případě neporušil.

My o celé kauze mluvíme také proto, že je to důležitý moment v posledních měsících působení Pavla Zemana ve funkci. Víme něco o tom, jestli ta kauza mohla ovlivnit uvažování Pavla Zemana o svém setrvání ve funkci?
Nevíme toho mnoho. Určitě to přispělo k tomu, že jeho pozice právě vzhledem k ministryni Benešové zeslábla. Ona na něj dostala lidově řečeno „nabito“ tím, že se tato kauza dostala na veřejnost. Musíme ale připomenout, že Pavel Zeman chtěl odejít z funkce nejvyššího státního zástupce už v loňském roce, kdy kandidoval na post soudce v Evropském soudu pro lidská práva ve Štrasburku, neúspěšně. Takže on na té funkci asi nějak nelpěl. Spíše je možné, že si prostě hledal jiné uplatnění a čekal na nějaký vhodný okamžik.

Vracíme k tomu, co jste zmiňoval na začátku, že Pavel Zeman svým způsobem chtěl, aby to bylo překvapení. V jak citlivou chvíli to jeho ohlášení, že právní soustavu opouští, přichází?
Myslím si, že ve velmi citlivé chvíli. A to jednak vzhledem k tomu, že se blíží volby do Poslanecké sněmovny. Nálada na politické scéně je čím dále více emotivnější. Máme tady menšinovou vládu, a hlavně předseda vlády je obviněn právě díky rozhodnutí Pavla Zemana, protože ten vrátil do hry trestní stíhání Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo.

A právě v minulých dnech vyšetřovatel, podle dostupných zpráv, uzavřel vyšetřování a podal údajně návrh na obžalobu ke státnímu zastupitelství. V tuto dobu přichází Pavel Zeman s oznámením, že končí. Tak to určitě moc šťastné není.

Už se rozběhla debata o možném nástupci nebo možné nástupkyni a také o tom, kdy a která vláda by vlastně v tuto chvíli, kdy se blížíme k parlamentním volbám, měla o tom rozhodovat. Kam ta debata došla?
Zatím je ta debata asi na začátku v rovině nějakých spekulací. Marie Benešová přiznala, že jí to také překvapilo – nebo alespoň tvrdí, že ji rozhodnutí Pavla Zemana překvapilo. Jsou tam různá jména, která se skloňují. Nejčastěji asi první náměstek Pavla Zemana Igor Stříž, který je tam skoro stejně dlouho jako on. Na něj by i pravomoci fakticky přešly, kdyby se žádný nástupce do konce června – dokdy by tam měl Pavel Zeman být. Uvidíme. Marie Benešová řekla, že se bude snažit najít nástupce ještě do sněmovních voleb. Totéž podpořil i prezident Zeman.

Takže si myslím, že snaha o to, aby byl nalezen nástupce rychle, bude.

Jak důležité to může být pro celé další fungování právní soustavy. Shodují se odborníci v tom, jestli to rychlé hledání dává v tuto chvíli smysl, nebo jestli by naopak měl být proces pomalejší a třeba právě přenechaný až další vládě?
To je otázka. Tam se budou názory lišit.

Myslím si, že relevantní je i názor, že by na takové funkci nemělo být dlouho přechodné období, že by to měl převzít opravdu řádně jmenovaný nejvyšší státní zástupce. Všechno je to o tom, kdo to bude, co to bude za člověka, jak bude pevný v kramflecích hlavně v nezávislosti vůči politické garnituře. Zejména otázka premiéra je samozřejmě nejvýraznější – trestní stíhání Babiše, Čapí hnízdo. Ale zároveň i vztah k Marii Benešové. Připomeňme, že Benešová má dobré vztahy s Pražským hradem. Tam teď se řeší problém s obžalobou a s odsouzením šéfa lánské obory, který je přítelem prezidentského kancléře. Takže spojek bychom tam našli určitě více.

Když tedy v tuto chvíli mluví Pavel Zeman o nátlaku ministryně spravedlnosti Marie Benešové, existují obavy o nezávislost české justice?
Někteří lidé obavy určitě mají, hlavně na té opoziční politické straně. Ale na druhou stranu obavy můžeme mít pořád. Těžko říct, kdy obavy mít nemůžeme, nebo ne. Asi ano, je to pochopitelné vzhledem k tomu, co vlastně státní zástupci řeší – primárně je to kauza Čapí hnízdo. Tak samozřejmě je velmi důležité, aby nástupce Pavla Zemana velmi dbal na nestrannost a nezávislost státního zastupitelství. To je nepochybné.