Práce z domova výrazně ztěžuje některé nenápadné, ale důležité způsoby mezilidské komunikace. Potvrdil by vám to Donald Rumsfeld i rektor leckteré univerzity (možná i Karlovy).

Díky rychlému pokroku komunikačních technologií se už řadu let na trhu práce postupně rozmáhá trend práce z domova. Uplynulých dvanácti měsíců s covidem tuto tendenci samozřejmě ještě mohutně posílilo: investovat čas, peníze a úsilí do schopnosti na dálku komunikovat, ale i vzdělávat se, bavit se nebo nakupovat byli koronakrizí donuceni i ti z nás, kteří se tomu dosud zuby nehty bránili.
Leckterý manažer vidí v možnosti nechat lidi pracovat z domova příležitost, jak ušetřit na pronájmu kanceláří a s tím souvisejících nákladech. Jde o opticky lákavou příležitost zejména tam, kde zaměstnanci pracují „v úkolu“, tj. kde není třeba nějak zvlášť kontrolovat jejich pracovní úsilí, protože je prostě jasně dáno, co mají odevzdat.
Kromě toho by ale měly vedoucí orgány podniků zvážit také ostatní aspekty. I když jsou hůře kvantifikovatelné, pro prosperitu dané firmy mohou být také velmi významné. Důležitým příkladem je hrozba ztráty „nezáměrné komunikace“, tedy výměny informací a nápadů, k níž díky fyzické přítomnosti zúčastněných dochází samovolně, aniž obě strany předem vědí, že je tato výměna užitečná. Někdejší americký ministr obrany Donald Rumsfeld mluvil o tom, že mnohem nebezpečnější než "známé neznámé" (o své nevědomosti víme, a proto se můžeme snažit informace získat) jsou "neznámé neznámé" (o své nevědomosti vůbec nevíme). Ne nadarmo například univerzity budují campusy, kde se – třeba na obědě v kantýnách – náhodně setkávají lidé z různých oborů a navzájem se myšlenkově „okysličují“. Nezanedbatelný je i efekt osobního setkávání: o člověku, se kterým jsme strávili aspoň krátký čas tváří v tvář, máme nejspíš přesnější představu, a tedy v průměru větší ochotu s ním více spolupracovat, než setkáme-li se s ním jen virtuálně.
Při práci z domova se ztrácí také velká část neverbální komunikace. Například zkušený přednášející, který mluví ke skupině klientů prezenčně, pozná podle chování posluchačů, že mu přestávají rozumět, a podle toho může svůj přednes upravit. Při prezentaci na dálku je vnímání těchto nenápadných signálů těžší. Speciální oblastí jsou citlivá jednání třeba v diplomacii, kde je dosažení rozumné dohody v rozumném čase možné jen za předpokladu sledování i jemných neverbálních signálů.

(mírně zkrácená verze vyšla původně v Hospodářských novinách)