Jsme tým! Jedna země, jedno srdce, jeden tým. Nápisy, které dneska dopoledne přivítají české hokejisty v kabině v Rize. iSport vám jako první nabízí pohled do domova národního týmu, který přes noc hned po příletu vybavovali kustodi a maséři Zdeněk Šmíd a Petr Šulan. Šatna je v Olympijském sportovním centru, přezdívaném Elektrum. Právě tady najde útočiště parta kolem kapitána Jana Kováře. Cíl je jasný – zaútočit na medaili!
Do Rigy přiletěli hráči v sobotu v noci, pak zamířili hned na pokoje. Začala jim dvoudenní povinná karanténa. Ale ne tak pro kustody, které čekala těžká šichta. Přes noc nachystat kabinu.
Trojice nepostradatelných byla nachystaná, že jdou na noční robotu. Jako vždycky. Ovšem pak přišel striktní rozkaz. Mohou jít jenom dva! Důvod? Preventivní covidové opatření…
„Tak jsme jeli spolu se Šulim (Petrem Šulanem),“ popisuje Šmíd, služebně nejstarší kustod u národního týmu. Třetí do party - Oldřich Kopecký, dobrá duše z Boleslavi, musel zůstat na pokoji.
A proč padla volba zrovna na něj? „Se Šulim si o to střihnuli. Prohrál, bohužel… Byl z toho špatnej, chtěl nám pomoct. Nedivím se. Mě by to taky mrzelo,“ popisuje Šmíd, někdejším povoláním řezník, který je u reprezentace od roku 2011.
„Fandil nám aspoň na dálku,“ popisuje populární kustod. Spolu se Šulanem, bývalým brankářem z Plzně, se dali do práce kolem půl třetí ráno, skončili v poledne. Takže jeli nonstop, bez spánku. Únava se kumulovala, oči se zavíraly, ale vydrželi.
Český tým se stejně jako ostatní reprezentace usídlil v Olympijském sportovním centru, ve velké hale, v níž se mimo jiné v roce 2016 konalo florbalové mistrovství světa. Nejedná se o klasickou hokejovou arénu, právě kvůli šampionátu prošlo „Elektrum“ rekonstrukcí tak, aby mohlo přivítat vrcholnou hokejovou událost.
Uvnitř nejsou tradiční zděné kabiny, ale prostory pro jednotlivé týmy jsou oddělené velkými mobilními deskami. „Je to trochu nezvyklé, ale v pohodě. Je to takové luxusnější Dánsko,“ vybavuje si Šmíd šampionát v roce 2018, kde byly kabiny podobně řešené. Akorát v Rize je daleko více místa.
Kabina je podle jeho slov útulná. Nechybí ani nápisy s motivačními hesly.
Jedna země, jedno srdce, jeden tým.
Právě nasazení a soudržnost by měly dovést reprezentaci k vysněné medaili, na kterou národní tým čeká od roku 2012. Uprostřed kabiny nechybí tradiční červený koberec.
Zkušený masér a kustod v jedné osobě má akorát starosti s tím, jak budou schnout věci. „Z toho mám obavy, protože tam nejde zatopit jako v klasické kabině. Uvidíme, jak se s tím vypořádáme,“ říká Šmíd. Spolu se Šulanem práci dokončili v neděli v poledne a vyrazili za ostatními na hotel. Tam se také zavřeli na pokoji a do včerejška byli v povinné karanténě.
Ale aspoň se pořádně vyspali… „Měli jsme toho dost. I když jsme zvyklí, musíme něco vydržet,“ popisuje.
V pondělí už měl na pokoji dlouhou chvíli. Mohl se sice kochat pohledem na lotyšskou metropoli ze sedmého patra, ale jinak nemohl ani vystrčit nos na chodbu. „Za normálních okolností nachodím přes den okolo dvaceti tisíc kroků. Protože lítáme po kabině, po zimáku. Ale tady na izolaci to bylo 900 kroků… Jenom jsem chodil dokola pokoje,“ pousměje se do telefonu.
Dneska už může vyrazit ven. Stejně jako další dva parťáci, tentokrát i s Kopeckým. Brzo ráno odjíždí do kabiny, začíná jim každodenní rutina.
Už dnes v ní bude pořádný cvrkot, hokejisté ji poprvé okouknou a vyrazí na trénink. Mise Riga 2021 startuje.
