Evidování skutečných majitelů bylo v českém právním prostředí zavedeno již v minulosti rejstříkovým zákonem. Jelikož však chyběly sankce, nevedla tato bezzubá úprava k požadovanému cíli. Nový zákon o evidenci skutečných majitelů zavádí značné sankce za nedodržení evidenční povinnosti a rozšiřuje také odpovědnost evidovaných osob. Mění se také definice skutečného majitele. Pojďme se společně podívat na to, jaké změny v této oblasti nastaly a přiblížit si nové povinnosti a možná rizika.
Dne 3. 2. 2021 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „zákon“), který plně nahrazuje stávající právní úpravu obsaženou v rejstříkovém zákoně. Zákonem došlo k transpozici evropské směrnice upravující pravidla předcházení praní špinavých peněz a financování terorismu, v jejímž důsledku se mění také zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“). Smyslem uvedené evropské úpravy je přijmout dostatečná opatření k zamezení praní špinavých peněz a financování terorismu. V této rovině bylo povinností členských států zajištění veřejné evidence některých údajů o skutečných majitelích, a především zavedení citelných sankcí za porušení evidenční povinnosti. Evidence údajů o skutečném majiteli právnické osoby nebo svěřenského fondu zavedená již dříve rejstříkovým zákonem byla totiž v praxi povětšinou ignorována a nedošlo k naplnění jejího účelu. Přijatý zákon tak přináší přímé sankce za nesplnění povinností zapsat požadované údaje o skutečném majiteli a upravuje také další povinnosti plynoucí z povinné evidence ve snaze posílit transparentnost, zamezit střetu zájmů a předejít praní špinavých peněz.
Důležitých změn je však více. Zákon nově mění a upřesňuje definici skutečného majitele dříve obsaženou v AML zákoně. Skutečným majitelem je jakákoliv fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem. Koncovým příjemcem se rozumí osoba, která může mít přímo či nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo svěřenského fondu podstatnou část z celkového majetkového prospěchu tvořeného právnickou osobou nebo svěřenským fondem, a tento prospěch dále nepředává. Osobu s koncovým vlivem zákon chápe jako osobu, která může bez pokynů jiného přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv v právnické osobě nebo svěřenském fondu. Jde tedy o vymezení širší, než bylo dosud v současné definici v AML zákoně a z toho může vzejít povinnost zapsat do evidence skutečných majitelů i další osoby, přičemž se v závislosti na okolnostech může zápis týkat i osob ve vrcholných manažerských pozicích.
Zákon dále obsahuje podrobnější popis těchto základních pojmů. Například koncovým příjemcem právnické osoby je každá osoba, která může přímo nebo nepřímo získávat více než 25 % z celkového majetkového prospěchu tvořeného při činnosti nebo likvidaci právnické osoby a obdobný princip platí v případě obchodních korporací (obchodních společností a družstev).
Evidující osobou je právnická osoba se skutečným majitelem (zákon vyjmenovává, které právnické osoby skutečného majitele nemají, jedná se zejména o stát, státní podniky a státní příspěvkové organizace, územní samosprávné celky, SVJ a další). V případě svěřenského fondu je evidující osobou svěřenský správce. Evidující osoba má povinnost získávat a zaznamenávat úplné, přesné a aktuální údaje o svém skutečném majiteli. Jedná se zejména o identifikační údaje skutečného majitele, údaje o povaze jeho postavení a velikosti jeho přímého nebo nepřímého podílu, popis struktury vztahů a dále den, od kterého či do kterého byla fyzická osoba skutečným majitelem. Je povinností evidující osoby zajistit, aby platné údaje o jejím skutečném majiteli odpovídaly skutečnému stavu. Ke splnění této povinnosti zákon zakládá evidující osobě nárok domáhat se po skutečném majiteli potřebné součinnosti, včetně sdělení vzniku svého postavení.
Návrh na zápis údajů o skutečném majiteli je možné podávat prostřednictvím elektronického formuláře a u jiných než obchodních korporací také v listinné podobě. Jelikož se počítá s výrazným zapojením notářů, je umožněn přímý zápis do evidence notářem. Je důležité zmínit, že zákon zavádí automatický průpis údajů o skutečném majiteli. Pokud tedy půjde z veřejné evidence zjistit skutečného majitele (typicky z obchodního rejstříku či evidence svěřenských fondů) budou údaje o něm automaticky propsány do evidence skutečných majitelů.
Velmi důležitou novinkou je zavedení sankcí za nesplnění povinností plynoucích z povinné evidence. V případě porušení povinnosti zapsat skutečného majitele do evidence, a to ani v přiměřené lhůtě stanovené soudem, se evidující osoba dopustí přestupku. Přestupku se dále může dopustit i skutečný majitel, pokud neposkytne potřebnou součinnost evidující osobě. Zákon za výše uvedené přestupky zavádí pokuty až do výše 500.000,- Kč. Dalším typem sankce je znemožnění vyplácení podílu na zisku a vlastních zdrojích osobám neuvedeným v evidenci skutečných majitelů a stejně tak znemožnění vyplácení podílu na zisku a vlastních zdrojích obchodním korporacím, které nemají v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného majitele. Tyto osoby se také nemohou podílet na hlasování nejvyššího orgánu dané obchodní korporace.
Důsledkem absence zápisu v evidenci skutečných majitelů může být i vyloučení účastníka veřejné zakázky ze zadávacího řízení, nebo nemožnost uzavřít se zadavatelem příslušnou smlouvu na plnění veřejné zakázky.
Zásadní změnou rovněž je, že některé údaje zapisované v evidenci skutečných majitelů se stanou ve stanoveném rozsahu veřejně přístupnými.
Povinností evidující osoby je také poskytnout na žádost údaje o skutečném majiteli povinné osobě podle AML zákona, což může být například advokát, notář nebo banka. Povinné osoby jsou nuceny upozornit evidující osobu na zjištěnou nesrovnalost a pokud nedojde k jejímu odstranění, musí povinné osoby oznámit zjištěnou nesrovnalost soudu, jinak jim hrozí vysoké pokuty.
Zákon by měl přimět evidující osoby zapisovat a kontrolovat údaje o jejich skutečných majitelích. Zda přinese očekávaný účinek, ukáže až praxe.
Diskuze k článku ()