Krejčíková mezi hvězdami: Nikdo nečekal, že se mi to povede. Ani já ne

Jaké teď máte pocity?
Jsem extrémně šťastná. Těžko se mi mluví, protože mi hlavou letí tolik myšlenek. Hlavní bylo, že jsem finále zvládla mentálně. Věděla jsem, že jak vstoupím na kurt, nebudu panikařit. Říkala jsem si, že by bylo bezva, kdybych po deblu a mixu měla grandslamové tituly ze všech tří kategorií. Nemůžu tomu uvěřit, nikdo nečekal, že se mi něco takového povede.

Zmínila jste mentální stránku před finále, jak jste na ní pracovala?
Trochu se o mě pokoušela panika, opravdu jsem toužila po vítězství, ale zase jsem na sebe nechtěla nakládat zbytečný tlak. Mluvila jsem s psycholožkou, která mi říkala, abych se snažila užívat si okamžiku. Radila mi, jak mám k sobě mluvit, když se o mě bude pokoušet nervozita. 

Opravdu povedlo. Jak jste si při ceremoniálu užívala českou hymnu?
Byla suprová, člověk si vždycky přeje, aby hrála česká hymna a aby se zpívalo. Už jsem to zažila při Fed Cupu, doufám, že to teď nebylo naposledy, že ten stejný pocit zažiji ještě někdy.

Trofej jste přebírala od Martiny Navrátilové, co jste si povídaly?
Bylo to určitě moc příjemné. Byla jsem ráda, že tam Martina byla a předávala mi pohár, protože to bylo jednodušší. Přece jenom je Češka a známe se delší dobu, Jana (Novotná) mě s ní představila. Popovídaly jsme si o pár věcech. Měla hroznou radost, že se mi to povedlo.

Z Paříže si odvezete „jen“ kopii poháru Suzanne Lenglenové, mrzí vás to?
Přála bych si, abych dostala ten větší a mohla si jej opravdu vzít domů. Originál je totiž hezčí, ale budu se snažit užívat si i ten druhý.

Během turnaje jste byla v kontaktu s vítězem Roland Garros 1970 a 1971 Janem Kodešem. Jaké rady vám dával?
Psal mi už v Římě, kdy jsem měla dva mečboly s Igou (Šwiatekovou), a říkal: To vůbec nevadí, v Paříži se ti to vrátí. A já jsem si pomyslela: Když to říkáte, tak super. A teď mi v posledních dnech psal, že má velkou radost, že se mám pořád snažit a na kurtu nechat všechno, že by mi to moc přál.

A ve finále vás podporoval přímo na stadionu z lóže.
Fandil mi, povzbuzoval mě. I jsem ho v hledišti hledala – kde je, kde sedí. Měla jsem ho jako takový záchytný bod. Jsem ráda, že nám dodává tolik energie a že se snaží předávat zkušenosti další generaci. Moc si toho vážím a moc mu za to děkuji.

Pan Kodeš, vaše bývalá trenérka Jana Novotná, k tomu úspěchy v deblu. Jak jste to všechno dokázala ustát, aby vás to zároveň nesráželo?
Poslední tři dny byly psychicky hodně náročné. I fyzicky a celkově. Jsem ráda, že už je to pryč, že už je konec. Ještě teda nejsem úplně v klidu, ještě bych chtěla hrát dobře v neděli čtyřhru. Ale největší stres ze singlu už spadl. Jsem ráda, že se to takto sešlo.

39 fotografií

Co vám pomáhalo, abyste všechny vlivy převážila na dobrou stranu?
Těžko říct, ale nejdůležitější za posledních osm devět měsíců bylo naučit se tenis si užívat. Ať už člověk hraje dobře, špatně, vyhraje, nebo prohraje, důležité je si to fakt užívat. V ten moment z člověka všechno spadne a začíná hrát svůj nejlepší tenis.

A vám se jej předvést povedlo.
Myslím, že mi v tom hodně pomohl mix. Vždy, když jsem ho hrála, tak jsem si ho hodně užívala a teď jsem se snažila navodit si stejnou atmosféru. Že když si to budu užívat, můžu hrát dobrý tenis. A ať se děje, co se děje, tak můžu bojovat a nebude mě nic svazovat, protože dělám něco, co mě baví, a užívám si každý moment a každý míč, který hraji.

Jak se vám teď změní život?
Nic neočekávám. Nevím. Chci zůstat sama sebou. Holkou z malého města, která začala hrát tenis o zeď. Neplánuji změnu. Dostala jsem novou motivaci makat dál. Chci si užívat tuhle cestu, tenisovou kariéru, život.