Video se připravuje ...
Tenhle příběh začal už v roce 2013. Kateřina Siniaková s Barborou Krejčíkovou, obě talentované české naděje, neměly parťačku pro juniorský debl na Roland Garros. Do té doby se jen znaly, zdravily se, ale nic víc. Když Krejčíková navrhla, ať to v Paříži zkusí spolu, o půl roku mladší Siniaková kývla. A byl z toho okamžitý úspěch. Za čtyři měsíce vyhrály juniorskou čtyřhru na Roland Garros, Wimbledonu i US Open. A jsou spolu dodnes. Teď už mají tři grandslamy ze čtyřhry i mezi dospělými, vzhledem k letošní oslnivé formě slibují i velké věci na olympiádě v Tokiu. Jak by ne, kdo viděl, jak sehraný tým zničil v nedělním pařížském finále Igu Šwiatekovou s Bethanií Mattekovou Sandsovou 6:4, 6:2, měl jasno, jaký je dnes nejlepší pár na světě.
Katko, bylo lehčí sledovat Barbořina sobotní finále ve dvouhře, nebo s ní hrát v neděli o titul ve čtyřhře?
SINIAKOVÁ: „Určitě s ní hrát. Jak já byla v sobotu nervózní, strašně jsem fandila. Ani já jsem nečekala, že to tu Bára dotáhne tak daleko, ale když jsem ji viděla hrát, musím říct, že si to stoprocentně zaslouží.“
KREJČÍKOVÁ: „Katka hrála skvěle, hrozně mi pomohla. Před zápasem jsem na ní viděla, že má trochu obavy. Při finále Australian Open měla letos blbý den, nepovedlo se nám. A teď mi to nechtěla zkazit. Chlácholila jsem jí, ať se nebojí, že to nějak dopadne. A hrála fakt skvěle! S Katkou po boku to bylo mnohem jednodušší než včera.“
SINIAKOVÁ: „Povedlo se mi hrát dost dobře na síti, všechno mi tam spadlo. Tohle byl dobrý den.“
Barboro, popište, jak jste se po sobotě cítila?
KREJČÍKOVÁ: „Bylo hodně složité se koncentrovat. Špatně jsem spala, ráno jsem se probudila hodně unavená. Po včerejšku na mě všechno spadlo, cítila jsem se asi nejhůř za celý turnaj. Teď už to můžu říct, bolí mě noha. Není to nic vážného, jen prostě únava po všech těch zápasech. Ale na kurtu to snad vypadalo dobře. Nechybovaly jsme, začaly jsme výborně, kontrolovaly jsme hru. Hrozně si toho cením. Sobota neděle tohoto měsíce pro mě budou nezapomenutelné.“
Zvládnete oslavu?
KREJČÍKOVÁ: „Dáme si spolu večeři, skleničku šampaňského. Normálně nepiju, ale je čas na oslavu. Pak pojedu domů, musím si odpočinout, strávit čas s rodinou a pak zase začít trénovat. Doufám, že budu mít čas na přípravu na trávě. Za dveřmi je Wimbledon, pak olympiáda.“
Na té budete chtít jako nejlepší světový pár sezony určitě taky hodně dokázat, že?
SINIAKOVÁ: „Určitě se tam těším. Samozřejmě přednost má teďka Wimbledon, tam taky chceme zahrát moc dobře. Zažila jsem juniorskou olympiádu a chtěla bych i tu velkou. Očekáváni budou vysoký, budeme se snažit hrát jako tým a půjdeme po zlaté medaili.“
KREJČÍKOVÁ: „Přála bych si, abychom něco dovezly, ale bude to hodně těžký.“
