Video se připravuje ...
Ještě ráno pózovala v Paříži se dvěma originálními trofejemi, odpoledne sedla na letadlo a přivezla už pouze lesklé zmenšeniny ukázat domů do Česka. Na pětadvacetileté Barboře Krejčíkové bylo znát vysílení z posledních hektických dnů, proto si naordinovala klid, vynechá turnaj v Bad Homburgu a příště ji na kurtech uvidíme až při Wimbledonu. Už jako světovou patnáctku dvouhry a staronovou jedničku čtyřhry.
Plánovala letět na lince Paříž – Vídeň, odkud to má domů do Brna podstatně blíž. Když však dostala nabídku, ochotně vyhověla a zamířila do Prahy. Vpodvečer se v jednom hotelu Na Poříčí Barbora Krejčíková podělila o své další plány i zážitky posledních dnů.
Ještě v pondělí dopoledne jste měla slavnostní focení s poháry v Paříži. Jak jste si ve městě módy obstarala garderóbu?
„To bylo docela náročné. Po deblu jsem měla ještě hodně povinností, rozhovorů, potřebovala jsem se postarat o tělo. A navečer jsem si musela vybrat šaty. Naštěstí mi Roland Garros dalo k ruce pomocnici. Vzala mě do obchodu, ve kterém měli ale módu tak čtyřicet plus. Naštěstí jsme tam našly jedny hezké šaty. Sedly mi a myslím, že i fotky se moc povedly.“
I když jste měla tedy celkem problém pobrat obě trofeje za singl a debl.
„Protože originály trofejí jsou opravdu velké a těžké. Byla jsem ráda, že jsem obě musela držet jen pár vteřin a pak hned někdo přiběhl, aby mi nespadly. To by byla obrovská škoda.“
Na co se teď nejvíc těšíte?
„Až si pořádně odpočinu a dobře se vyspím ve vlastní posteli, protože za posledních pět dnů jsem se pořádně nevyspala. Jsem hodně unavená, potřebuju se zastavit. Podívám se na internet, abych si vygooglila, co jsem vlastně dokázala. A taky se pořádně najím. Ani jídla jsem do sebe nebyla poslední dny schopná moc dostat.“
Čím vás doma nejlépe uctí?
„Když jsem se vrátila po turnaji v Římě, doma jsme grilovali. Teď bych si to ráda zopakovala.“
Je pravda, že když se na turnaji daří, jíte stále to samé? Je to váš rituál?
„Přesně tak, držela jsem se toho v Paříži. Před zápasy to byly vždy suché těstoviny. Po singlu jsem si vždycky na hotelu objednávala steak s bramborovou kaší. A po zápasech v deblu jsem si na tenise dávala kuře s gratinovanými brambory. Takhle to jelo čtrnáct dní. Takže kuře fakt grilovat nebudeme.“ (smích)
Stihla jste v neděli v Paříži menší oslavu?
„Ta větší už byla v sobotu, protože v neděli muselo hodně lidí odlétat. To jsme si pak sedly už jen krátce, přidala se k nám i Katka. Chvilku jsme poseděli a šli spát.“
Už jste si prošla všechny gratulace? Kolik jich bylo?
„Hodně. A musím přiznat, že jsem ještě všechny neviděla, jak to byl hektický čas. Ale přišla jich vážně spousta i od lidí, od kterých bych to nečekala. Nebudu všechny jmenovat, abych na někoho nezapomněla. Ale vydaly by na knihu. Pohádkovou knihu.“
Před vámi stojí miniatury vyhraných trofejí. Jaký okamžik se vám zhmotní, když se na ně podíváte?
„Možná úplně první zápasy. Když jsem vyhrála ve Štrasburku, který byl spojený s Janou (Novotnou), měla jsem velkou radost. Pobrečela jsem si a ještě tentýž den jsem přejížděla do Paříže vlakem. A dva dny nato jsem měla nastoupit do grandslamu. V zápase s Kristýnou (Plíškovou) jsem byla hodně unavená, bylo vážně teplo, nevyšel mi první set, prohrávala jsem i v tom druhém. Naštěstí jsem v sobě našla vnitřní sílu to otočit a s každým zápasem jsem se pak už cítila líp a líp. Nejtěžší utkání bylo určitě se Sakkariovou. Pořád tam skákala a ukazovala, že to chce víc. Ale já zachovala chladnou hlavu, proměnila jsem bekhend po lajně a byl konec.“
Už máte vymyšlené místo, kam trofeje přijdou?
„To ještě ne, teprve to musím vymyslet.“
Na Roland Garros jste odehrála celkem 15 zápasů a víc než 23 hodin tenisu. Prozraďte, jak se dá takový zápřah zvládnout.
„Všechno je o hlavě. Když člověk věří, a i když už nemůže, stále bojuje, dokud nepadne poslední míč, stát se může cokoliv. Takový přístup mi hodně pomáhal. Navíc když vyhráváte, máte v těle adrenalin, cítíte se dobře a únavu tolik nevnímáte.“
Vyhrála jste dvouhru i čtyřhru. V té smíšené jste postoupila s Filipem Poláškem do čtvrtfinále, kde jste prohráli ze tří mečbolů. Dají se vůbec v dnešní době vyhrát všechny tři disciplíny najednou?
„Jak vidíte, asi nedá, když jsme to nedokázali. (smích) Může to být další cíl do budoucna. Spíš jsem si myslela, že mám na titul v deblu a mixu. Ale vůbec se nezlobím, že se to takhle otočilo.“
Nečekaným bonusem je pro vás fakt, že jste si na poslední chvíli vybojovala i olympijskou nominaci do dvouhry. Co na to říkáte?
„Moc hezké, už jenom z účasti v deblu jsem měla velkou radost a vůbec jsem neočekávala, že se poslední tři týdny v singlu tak povedou a posunou mě tak vysoko, abych mohla získat nominaci. Budu bojovat ze všech sil, aby to dopadlo co nejlíp, aby z našeho výjezdu cinkla medaile a mohli být Češi zase na něco hrdí.“
Prozradíte svůj příští program?
„Z turnaje v Bad Homburgu, který je příští týden, jsem se rozhodla odhlásit. Takže mým dalším turnajem bude až Wimbledon.“
Tam jste šampionkou čtyřhry z roku 2018, ale ve dvouhře jste si ho ještě nikdy nezahrála. Co od sebe čekáte v singlu na trávě?
„Hrála jsem tam jen juniorku, takže nemám vážně žádné zkušenosti. Myslím, že moje hra na trávě by mohla platit, ale fakt s ní nemám žádné singlové zkušenosti. Nechala bych to otevřené. Přijedu podat zase maximální výkon. A ať to dopadne jakkoli, budu spokojená a budu makat dál.“
Související články
