Naráží do sebe jako dvě planety. Středobodem zlínské výstavy jsou dopisy Jakuba Demla a Otakara Březiny

Vystavování slavných rukopisů vždy budí pozornost. Ať už jsou to originály Kafkova Procesu nebo Máchova Máje. Milovníky literatury zajímá, jak v reálu vypadají notoricky známé texty. Mohou pozorovat, jak se jednotlivá slova a věty skládají vedle sebe. V hektickém rytmu nebo naopak rozvážném tempu. Podobným způsobem uvažoval kurátor Pavel Petr, když v roce 2014 představil první výstavu rukopisů a výtvarných děl. 

„Tehdy to byly básně Jiřího Kuběny, doplněné o jeho obrazy a k nim jsem připojil texty i malby Vítězslava Nezvala, kterého Kuběna často zmiňoval jako inspirační zdroj. Touto výstavou začala moje dlouhodobá spolupráce s Památníkem národního písemnictví. Díky zápůjčkám z této instituce můžeme v galerii prezentovat originály rukopisů i korespondenci známých autorů. Zájem o první výstavu mě přivedl k tomu, že jsem se začal systematicky věnovat propojování textů a obrazů. Měli jsme tu rukopisy Karla Jaromíra Erbena a k němu kresby Aléna Diviše nebo texty Jiřího Karáska ze Lvovic a obrazy Jana Zrzavého,“ vysvětluje kurátor, který úvodní část aktuální výstavy pojal jako výzvu pro současné umělce.

Stále váhám

Dostali nelehký úkol – jak na ně působí dvě výrazné osobnosti: Jakub Deml a jeho dlouholetý přítel Otokar Březina? Co jim evokuje jejich dílo nebo životní příběh? Brněnský streetartový umělec TIMO sprejuje texty ve veřejném prostoru. Jeho trefné slovní glosy v ulicích už mají řadu let své příznivce.

Zde v galerii ale nepoužil svou oblíbenou slovní zkratku, ale vizuální. Namaloval obyčejnou poštovní obálku. Zavřenou. Tak jako se může uzavřít jedna z mnoha slovních přestřelek mezi Demlem a Březinou. Nebo výtvarník a performer Vladimír Havlík, který neustálé pochybování a přemítání nad náboženskými tématy v Březinově i Demlově díle vyjádřil zcela exaktně – do dřevěného kříže zakomponoval několik miniaturních vodováh.

Dvě planety

Na stěnách hlavního sálu jsou zarámované dopisy Demla a Březiny. Můžeme se soustředit na obsah textu, ale také na proměny písma. Rozvážnost každého slova na papíře, ale také neklid mezi řádky. Literární putování na dálku mezi Jakubem Demlem a jeho velkým vzorem, Otokarem Březinou.

Jejich názory se v mnohém prolínaly, ale často do sebe narážely jako dvě planety. Motiv klidu a neklidu. Motiv pokušení světským a vábení nebeským. To je dilema, které řešili nejen zmiňovaní literáti, ale také autoři, které kurátor vybral na výstavu. Je zde Váchalova slavná dřevořezba Oltář mystiků i jeho malba Štěstí náhody, která zobrazuje proplouvání kolem břehů, které neustále míjíme, a přitom stále doufáme, že naše snažení mělo smysl.

Pevně svírat

Z hlubin pokušení a pokoušení nás vynese dřevěný model náhrobní lampy Františka Bílka, který dominuje hlavnímu sálu. Ruce objímají – nebo spíše pevně svírají – kosmos. Vědomí, že náš osud držíme pevně, možná až příliš pevně, je dokonalým kontrapunktem k Oltáři mystiků. Kurátor ho umístil přímo naproti Bílkově lampě a díky tomu rozehrál zcela mimořádnou kontemplativní hru o naší roli na tomto světě a setrvávání uprostřed všeho pozemského.

Různé cesty

Podobné inspirativní chvíle najdete na relativně malém prostoru jednoho výstavního sálu na mnoha úrovních. Od věčného vnitřního sváru, přes komplikované přátelství až k topografii míst, kde žili jednotliví autoři – Demlův Tasov, Petrkov Bohuslava Reynka nebo Studeňany, kde bydlel Josef Váchal. 

Možná tvorbu zmiňovaných autorů dobře znáte, ale možná je právě toto příležitost nahlédnout na ně jinou optikou. Zamyslet se nad texty a souběžně vnímat výtvarná díla můžete nejen na výstavě, ale také během večera poezie, který se koná 2. července. Úryvky z díla Otokara Březiny a Jakuba Demla uslyšíte v podání Daniely Kolářové a Jana Vlasáka.