Emancipuji se, tedy nekojím
Deník z Pobřeží slonoviny: „Bonjour maman!“ zdravím podle místních zvyklostí čerstvě porodivší sousedku Adžaru, která se ještě předevčírem naší ulicí znaveně kolébala s břichem. Když přijdu blíž, vidím, jak mrňousovi zabalenému do teplé deky (navzdory parnému poledni) strká do pusinky lahvičku s dudlíkem. Co to, že nekojíš, maminko? ptám se jí udiveně. Adžara vysvětluje, že „má zatím jen žluté mléko“, a že než se spustí „to správné“, dává synkovi umělou mléčnou výživu, aby nehladověl. Známý, který zde v Pobřeží slonoviny pracuje pro UNICEF, mi následně vysvětluje, jak je tady absurdní mýtus o mlezivu rozšířený.
Mnozí a mnohé místní věří, že toto prvotní mléko (jinak také kolostrum), které se tvoří před nástupem laktace, je nečisté, a zejména nedostatečné. Matky je dítěti často nedávají vůbec a novorozence v prvních dnech života běžně živí umělým mlékem a napájejí je vodou, bylinnými výluhy, ovocnými džusy a podobně. A bohužel nejen v prvních dnech.
Mohlo by se zdát, že kojení bude v Africe maximálně privilegované. Notabene v rozvojových zemích a ještě spíše v chudších domácnostech. Paradoxně je však opak pravdou. Na celém kontinentu jsou pouze
