Volba primátora v hlavním městě Podkarpatského vojvodství na jihovýchodě Polska minulý týden vynesla na povrch ostré spory ve vládní Sjednocené pravici, která nasadila hned dva kandidáty. Zároveň se ukázaly dramatické rozdíly mezi volebními výsledky v polských městech a na venkově. V hlasování s přehledem už v prvním kole s výsledkem 56,51 % hlasů vyhrál opoziční kandidát Konrad Fijołek.
Podkarpatské vojvodství je zdaleka největší baštou polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). V posledních parlamentních volbách zde PiS se svými dvěma malými koaličními partnery získal spektakulárních 62,4 % hlasů a vládní prezidentský kandidát Andrzej Duda loni dokonce 70,92 %. Není tedy divu, že si PiS brousil zuby i na ovládnutí dvousettisícového Řešova, ve kterém se konaly předčasné volby, protože dosavadní primátor Tadeusz Ferenc rezignoval ze zdravotních důvodů. PiS je ale obecně ve městech velmi neoblíbený a Řešov byl jedním z mála míst, kde strana mohla teoreticky uspět.
Jenže stejně jako jiná polská města i Řešov se dramaticky proměnil. Už dávno se nejedná o zaostalou periferii na jihovýchodě Polska, ale naopak patří podle různých žebříčků mezi vůbec nejlepší polská města pro život. Právě díky tomu se Ferenc, který byl až do předloňského roku členem postkomunistického Svazu demokratické levice a městu vládl „železnou rukou“ téměř dvacet let, stal doslova legendou. Jeho kritici mu sice vyčítají autoritářský způsob vládnutí či to, že šel až příliš ochotně na ruku developerům, kvůli čemuž se město nerozvíjelo vždy ideálním směrem, ale obrovskou pozitivní změnu Řešova mu nelze upřít. Spolu s tím jde ale ruku v ruce – podobně jako v jiných polských městech – silná proměna místní společnosti, což přináší PiS zásadní problémy.
Z celkem 107 měst má PiS spolu s menšími koaličními partnery primátora jen v sedmi, přičemž ani jedno z nich není centrem vojvodství. Největším je východopolská Zamość, která má ale pouze necelých 65 tisíc obyvatel. Opozice a lidé ji blízcí naopak vládnou v takových metropolích, jako je Varšava, Gdaňsk, Lodž, Krakov či Poznaň, kde PiS utrpěl obrovské porážky a právě proto jsou „nepokorné“ místní samosprávy dlouhodobě trnem v oku vládním představitelům. Výrazné rozdíly ale nejsou vidět jen mezi těmi největšími městy a venkovem. Autor tohoto textu žije právě v Podkarpatském vojvodství v okolí padesátitisícového okresního města Krosno, které i v této obrovské baště PiS skvěle ilustruje rozdíly mezi městy a venkovem. I když i v samotném Krosně v roce 2019 PiS jasně vyhrál, tak získal „jen“ 47,94 % hlasů (na celopolské úrovni 43,59 %), zatímco na venkově v okolním okrese měl podporu více než 65 % voličů. Přitom ještě ne tak dávno byla situace diametrálně odlišná. Dokonce i ve Varšavě byl v roce 2002 schopen uspět bratr předsedy PiS Lech Kaczyński, který z funkce primátora hlavního města úspěšně kandidoval na prezidenta. Tato neschopnost PiS uspět ve velkých městech odráží, nakolik se za posledních dvacet let dramaticky proměnila, ale zároveň i polarizovala polská společnost.
