Pořád totiž platí, že srážková či tzv. šedá voda – ta z umyvadel a sprch, praní či umývání vozidel – se ve městech používá jen zřídka. Ale to by se mohlo změnit, její využití má mít od začátku příštího roku oporu v zákoně.
Už nyní je v legislativě zanesená definice srážkové vody. Vyhláška, jež stanoví detailní parametry, na základě kterých bude zajištěna zdravotní nezávadnost, nyní vzniká. „Potřebujeme tabulku různých biometrických kritérií, díky čemuž budou stavebníci vědět, že pro splachování je možné použít takovou vodu, na zalévání zase takovou,“ uvedl Petr Holub, ředitel profesního svazu Šance pro budovy.
Klima už berou vážně skoro všichni, Češi ale pořád milují spalovací auta, tvrdí ekolog Moldan |
Znění vyhlášky chystá ministerstvo zdravotnictví. „Je to opravdu revoluce, protože na definici užitkové vody se strašně dlouho čekalo. Firmy, které s tím začaly i bez toho, to byly pionýři, někdy velmi odvážní, protože se pustily na neprošlapané území, kdy záleželo na stanovisku krajské hygieny, jak se k projektu postaví,“ uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).
Chtěl-li investor zanést do svého projektu i využití užitkové vody – tedy i kýženou ohleduplnost k životnímu prostředí – jeho projekt se stával nejistým. Nebylo totiž zaručené, že jej hygienici povolí. „Je zřejmé, že hygiena podporovala spíše využití pitné vody bez kompromisů. Ale z mnoha příkladů je evidentní, že zalévat pitnou vodou, používat ji na WC a podobně představuje plýtvání. Situace je jiná oproti dobám, kdy jsme si mysleli, že vody budeme mít vždy dostatek,“ řekl Brabec.
Onu revoluci zbrzdila – podobně jako jiné plány – pandemie koronaviru. Vyhlášku by resort zdravotnictví měl vyhotovit už před tím, než začne platit zmíněná definice, tedy před začátkem příštího roku, Holub ze sdružení Šance pro budovy ale tvrdí, že její návrh on ani jeho kolegové dosud neviděli.
Stanovení pravidel pro využití užitkové vody má přinést poměrně významnou úsporu: na splachování, mytí nádobí či praní jde až čtyřicet procent z úhrnného množství spotřebované pitné vody, přitom by na to bohatě stačila méně kvalitní voda.
Zelená zeleným střechám
V souvislosti s tématem tzv. udržitelných budov se už však odehrálo víc věcí. Nově platí, že stavebníci musejí zajistit vsakování, odpar či akumulaci a využití dešťové vody. Teprve pokud se ukáže, že ani jedno není možné, pak může být povolený regulovaný odtok dešťové vody z pozemku.
„Díky tomu je při výstavbě nebo větších rekonstrukcích více zohledněno efektivní využívání dešťové vody, což je v současnosti jeden z velkých nedostatků zejména u intenzivní zástavby v městském prostředí,“ uvedl ministr životního prostředí Brabec. Jím řízený resort k tomu připravil pro stavební úřady metodický pokyn, aby věděly, jak v jednotlivých případech rozhodovat.
Strategický dokument Modernizačního fondu vláda schválila. 150 miliard korun půjde na ekologické projekty |
Chystá se také metodický návod pro obce, aby mohly zavádět pravidla šetrného hospodaření s vodou. Příkladem, jak to může vypadat, je město Říčany, jejichž dnes už bývalý starosta Vladimír Kořen změnil územní plán tak, že je v něm daný požadavek na tzv. zelené střechy pro novostavby nad tři sta metrů čtverečních.
Zelené střechy mají hned několik benefitů: omezují tepelné emise do okolí, zadržují dešťovou vodu a celkově zlepšují mikroklima ve městě.
Metodický pokyn, tedy jakýsi návod pro města a obce, aby mohly následovat příklad Říčan, v současnosti chystá ministerstvo pro místní rozvoj. Spolu s tím by měla přijít také změna vyhlášky, jež by měla budovy se zelenými střechami zvýhodnit. Malé až střední veřejné a komerční budovy by měly ušetřit na takzvaném srážkovném, což je poplatek za dešťovou vodu, která odteče do kanalizace; zelená střecha totiž odtečení vody do kanálu eliminuje. Vyjádřeno v penězích – mohlo by jít až o dvacet tisíc korun ročně. Srážkovné v současnosti neplatí bytové domy, které mají výjimku.
