Kotník bolí, ale drží. A tráva mě vždy vystřelí do nálady, těší se Kvitová

Od vašeho úrazu uplynuly tři týdny, kotník už je tedy v pořádku?
Zlepšuje se. Jde to sice o něco pomaleji, než jsem čekala a chtěla, ale teď už tři dny hraji. Pořád mě ale bolí.

Dá se s tím něco dělat, nebo nezbývá než čekat, až zranění přebolí?
Ze začátku na kotníku pracoval pan profesor Kolář, který jej měl obden v ruce a pořád s ním něco dělal. Teď už je na mě, abych ho rozhýbávala do pozic, kde mě trochu bolí. Přeci jen jsem s ním dva týdny nehýbala a trošku ho potřebuji zmobilizovat, aby byl rozsah jako předtím.

A daří se vám to?
Bolí mě z toho lýtka, záda a všechno možné. Ale je to tělo, takže ho musím nějakým způsobem zregenerovat. Chce to hlavně čas, už s tím moc neudělám.

Co jste během posledních týdnů zvládala trénovat?
První dny jsem cvičila hlavně vršek těla, břicho, záda, ruce, měla jsem i nějaké činky. No kotníku jsem měla ortézu, takže jsem ho mohla trochu vypustit, ale nemohla jsem na něm stát naplno, aby se s ním něco nestalo. Bylo to samozřejmě těžké a komplikované, ale teď už je to lepší.

Takže jste připravena do plného zápasového vytížení?
To se teprve dozvím. Tenis jsem trénovala s ortézou, dneska (v neděli) poprvé s tejpem, šlo o můj třetí tréninkový blok. Ten první byl dlouhý jen dvacet minut, abych si to osahala. Od pana Koláře mám povolení hrát a věřím, že všechno půjde v pohodě. S nějakou bolestí musím počítat, ale na svém těle už snad rozpoznám, jestli to je dobrá, nebo špatná bolest.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Petra Kvitova (@petra.kvitova)

Hlavní je tedy před Wimbledonem, který začíná už za osm dní, získat nějaké zápasy?
Jsem rozhodnutá, že zítra (v pondělí) nastoupím, chci to zkusit. Tréninky mě moc nebaví, zápasy jsou pro mě lepší. Wimbledon se blíží a bylo by lepší mít alespoň nějaký zápas v kapse. Ale chci si hlavně zahrát, zkusit to naplno a strávit na trávě nějaký čas než pojedu do Wimbledonu.

Jaké máte z návratu na trávu pocity?
Pokaždé, když na ni vkročím, vystřelí mě do jiné nálady. Z Wimbledonu mám ty nejlepší možné vzpomínky, takže jen stoupnout si na trávu a trochu si na ní zahrát mě činí šťastnou.

Právě minulé úspěchy jsou na návratu na zelené dvorce nejlepší?
Krásný je i pohyb nebo jen samotný dotyk s trávou. Často po kurtu chodím bosá, i v botách je tráva měkoučká, vždycky do ní zapadnu. Přijde mi jako koberec doma, vyvolává teplo. A úspěchy se mi samozřejmě také vybaví.

Turnaj WTA 250 v Bad Homburgu je v kalendáři poprvé, jak se vám v městečku u Frankfurtu líbí?
Moc, je to krásné lázeňské město. Nikdy jsem tu nebyla, takže v tomhle pohledu jsou nové turnaje hezké, poznáte zase jiná města a místa. Kurty jsou tady v parku, řekla bych, že to je až takový domácký turnaj.

A vy jste jeho nasazená jednička. Váží si organizátoři největší hvězdy?
Nějaké extra pozornosti si nevšímám, ale jsou na mě milí stejně jako na všechny. Je to pro ně nový turnaj, dali do něj spoustu energie. Už měl být loni, ale úplně se to nepodařilo, takže jsou sami rádi, že se akce konečně může uskutečnit.