NOMÁDI: Božská Tarifa. Campeři z celé Evropy tady udržují pořádek a dobrou atmosféru

Cesta k moři vede mezi dunami. Jsou slyšet vlny. Ještě pár kroků a otevře se pohled, na nějž se nedá zapomenout. Nad vlnami, kterým souvislý nápor větru nasazuje bílé hřebínky, se vznáší stovky „draků“. Jsou všude, poletují ve vzduchu, nabírají rychlost, obracejí se. Jako neuspořádaný pohyb částic. Pláž vede kilometry daleko. Pod kity jsou zavěšené postavičky v neoprenech na prknech. Muži a ženy se snaží spojit sílu větru a moře v elegantní rychlý pohyb.

Můžete tady stát hodiny a pozorovat to různobarevné hemžení nad hladinou. Obrazy, které se nikdy neopakují, protože každý jezdec na vlnách, každý poryv větru a každá vlna je jiná. Dál na moři proplouvá jedna velká nákladní loď za druhou. A za nimi jsou vidět kopce a bílé domy v Africe. Vítejte v Tarifě. 

Tato jihošpanělská oblast se stala Mekkou kiterů a surfařů. Jednak jsou tady skvělé přírodní podmínky. A hlavně tady panuje zvláštní atmosféra pospolitosti.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Adamova velká cesta (@adamova_velka_cesta_big_way)

Parkují tady vedle sebe francouzští senioři s velkými obytňáky za miliony, mladý Němec Hannes z Rostocku, který přijel skromným Volkswagenem Transporterem čtvrté generace či Švýcar s vymazleným Mercedesem-Benz Sprinter s náhonem na všechny čtyři kola od firmy Iglhaut. Ten plánoval cestu do Mongolska, ale přišel covid a on čeká, až „se to usadí“. V podvečer všichni svorně za auty suší mokré neopreny. A jezdí sem i Češi a Slováci.

„I přes oficiální zákaz nechává Guardia Civil tohle místo žít vlastním životem. Campeři z celé Evropy, stálí, náhodní, i ti pravidelně se vracející, tu udržují pořádek a dobrou atmosféru,“ popisují na svém facebooku čeští cestovatelé z projektu Vítr ve vlasech.

Kolik je vlastně Gibraltarů?

Ve filmu Das Boot (česky Ponorka) to byla jedna z nejvypjatějších pasáží. Německé podmořské plavidlo se pokusilo za II. světové války na dohled od britské základny v Gibraltaru proklouznout ostře střeženým průlivem mezi Středozemním mořem a Atlantickým oceánem. Na strategickém významu tohoto místa se nic nezměnilo ani dnes. Suchozemci si to mohli naplno uvědomit nedávno, když Suezský průplav zablokovala vzpříčená nákladní loď s kontejnery (psali jsme ZDE) a vypadalo to, že námořní obchod s Asií skrze Suez a Gibraltar „zamrzne“.

Kdo tedy vlastně hlídá klíčovou námořní trasu dnes? Kromě Britů v Gibraltaru jsou to i Američané, jejichž přítomnost je tak trochu stranou zájmů. Základnu totiž mají u města Rota na Atlantiku: kromě kotviště pro válečné lodě je tu také velké letiště. Míříme na parkoviště, které doporučuje nový server Camperguru (více o místě čtěte ZDE). Pro nezávislé cestovatele je to dobré místo: před poryvy větru od oceánu jej chrání písečné duny, je tady zázemí bezplatné zázemí pro obytňáky (výlevky i čerstvá voda, souřadnice: 36.6381464N, 6.3912217W) a na dlouhou pláž se od auta člověk dostane za tři minuty velmi pozvolné chůze. Navíc tu můžete pozorovat vojenská letadla startující nad Atlantik. Ideální destinace pro planespottera, který chce vyvést rodinu k moři.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Adamova velká cesta (@adamova_velka_cesta_big_way)

Španělé, kteří se s britským panstvím nad gibraltarskou skálou nikdy nesmířili, mají svůj opěrný bod přímo v Africe. Je to město Ceuta, kterého se už v roce 1415 zmocnili při nájezdu Evropané (město bylo nejprve zabráno Portugalci, později přešlo pod španělskou správu). A není pochyb, že dění v průlivu mezi Středozemním mořem a Atlantiku hlídají i Maročané ze svého pobřeží. Z družic na něj nahlížejí další mocnosti. Je to totiž jedno z nejdůležitějších míst, které můžete na námořních mapách světa najít.

Více podobných tipů včetně route planneru najdete na oficiálních stránkách.