„Dojmy jsou však rozpačité. Ani ne proto, že se nám opět nepodařilo vybojovat vítězství, které nám loni těsně uniklo. Jde spíše o velký počet technických problémů, které všeobecně kazí v kategorii historiků mnohým radost ze závodění,“ začíná naše povídání pilot, který do soutěže vstoupil vynikajícím časem na mladoboleslavské Městské erzetě.

„Ten čas mnoho soupeřů nechápalo. Já jim však říkal, že na okruhu se tomu nemohou divit (smích). Jela se tři kola a já si až v tom posledním uvědomil, že někdo sedí vedle a něco říká. Lucka samozřejmě četla dále, i když jsem jí říkal, že nemusí (úsměv). Okruhovou zkoušku holt jedu na oči. Je mi úplně jedno, jestli máme zatáčku označenou číslem jedna nebo deset. Tři průjezdy během seznamovaček mi zcela stačí, abych si trať okruhových vložek zapamatoval naprosto přesně. Navíc zatímco my se snažili jet naprosto přesně a čistě, někteří soupeři chybovali.“

I na klasických rychlostních zkouškách se vám dlouho dařilo držet druhé místo. Na té osmé a deváté jste však nabrali ztrátu.

„V kopcích na Železnobrodsku se projevila síla Cosworthů. Z naší snahy stačit jim pramenila chyba během druhého Bzí. Na hrbolaté cestě, úzké na jedno auto, jsem začal brzdit před prudkou zatáčkou. Tím, jak přední kola Escorta drží jen stabilizátor a nejsou tam žádná ramena, občas se vytrhne volant z ruky. Přesně to se stalo. Následoval výlet na trávu, kde jsem již nedokázal zabrzdit, a narazili jsme do protisvahu. Přítomní diváci nám naštěstí pomohli zpět na trať. Výsledkem byla vedle časové ztráty i hrozná rozbíhavost auta. Kvůli tomu jsme museli jet pomalu i následující Radostín. Zde odstoupil do té doby vedoucí Vlastík Neumann a my rázem ztráceli na vedoucího Jirku Káňu necelou půlminutu a druhého Mirka Janotu šest vteřin. Po opravě auta ve večerním servisu tak šance na vítězství stále byly reálné.“

Neděle ovšem opět nezačala optimálně.

„Escort se zřejmě rozhodl nám sobotní chování k němu spočítat. Dostával opravdu hodně zahulit. Začaly nás zlobit další věci. Dopoledne se nejdříve uvolnilo řízení, takže auto plavalo zprava doleva. Poté tekl ze zadního diferenciálu přes ložiska poloos olej do zadních brzd. Jelikož toto auto má bubnové brzdy, zadní kola nebrzdila. Místo ataku prvních pozic následoval propad na čtvrté místo za Libora Kotrmona. Při snaze zabojovat s ním o pódium nám však prasknul silentblok na zadní nápravě. Ta cestovala a my museli znovu zvolnit. Ani to ještě nebylo vše. Na poslední erzetě přestal dobíjet alternátor. Po odstoupení Jirky Káni to nakonec třetí místo dalo. Do Mladé Boleslavi jsme však dojeli zuby nehty a na cílovou rampu museli auto dotlačit. Baterka už totiž neměla proud. Obrovské poděkování patří všem mechanikům, kteří udržovali auto v chodu. Zpočátku na boj o vítězství bylo. Jak to však v historicích často bývá, o výsledcích rozhoduje technika a její spolehlivost.“

Technika však v historicích potrápila mnohem více posádek.

„Právě to chci zmínit. Z šestatřiceti posádek MČRHA jich dokončilo devatenáct. Havárie byla příčinou pouze v jednom případě. Jinak jde výhradně o technické závady. To hovoří za vše. Je to logické. Nedělají se různé repase komponentů jako na soudobých autech. Navíc současná historická auta závodila před dvaceti, třiceti lety, kdy byl povolen servis za každou vložkou. Podle toho byla stavěná. Je problém s nimi odjet bez problémů rundu tří, čtyř erzet a dojet do servisní zóny, pokud člověk chce jet poctivě a nepodvádět použitím spolehlivějších, ale nehomologovaných dílů. Dost často začne někde něco téct, cinkat, klepat, ohne se. Mnohdy banální závady pak znamenají zbytečná odstoupení.“

Vidíš nějaké řešení?

„Úplně jednoduché. Povolit historikům servis po každé erzetě anebo alespoň po dvou. V Maďarsku to takhle funguje. Opravdu to není nijak složité. Úplně by postačilo jedno osobní auto, mechanik či dva. Nářadí, nějaký olej a voda na dolití. My třeba takhle jednou museli odstoupit kvůli karburátoru. Nebyli jsme schopni ho naladit ani během telefonické konzultace s mechanikem. On sám si s tím poté poradil ani ne během pěti minut použitím šroubováku a posloucháním zvuku motoru. Zbytečné odstoupení. Přitom stejně na přejezdu většinou někde zastavíme a tam by doprovody mohly počkat a tyto věci vyřešit. Náklady pro nás by byly minimální. Maximálně nějaké dva tisíce za naftu. Není to jen můj názor. Dle debat mezi námi, účastníky MČRHA, by nás toto uvítala většina.“

Mnozí mohou namítnout, že by hrozilo na přejezdech závodění doprovodů v civilním provozu.

„To se přece dá snadno vyřešit. Do těch několika aut lze dát GPS. Věřím, že kdo by chtěl tyto doprovody po každé erzetě využívat, neměl by problém zaplatit nějakou částku navíc i ve startovném. Stejně jako si připlácí ten, kdo chce jet oficiální shakedown. Osobně raději nějakou korunu zaplatím, než abych zbytečně odstoupil kvůli snadno řešitelné banalitě anebo si nemohl zazávodit naplno. Zvláště v kategorii, kterou jede většina z nás především pro radost bez velkých sponzorů a vesměs za své soukromé peníze. A banální odstoupení, která u těchto starých aut jsou stálou velkou hrozbou, nadšení kazí. Hranice mezi dokončením a odstoupením je zde hrozně tenká. Přitom opravdu stačí málo a změna předpisů by mohla učinit šťastnými nejen posádky, ale i diváky a pořadatele. Mnoho z nich totiž dle ohlasů kategorii historiků fandí.“

Závěrem se tě zeptám na další letošní rallyové plány?

„Vše závisí na mém pracovním programu. Velice rád bych se zúčastnil Barumky, která letos bude jubilejní. Obávám se však, že mi to pracovní povinnosti nedovolí. Pokud mi do toho nic nevleze, určitě bychom rádi jeli Pačejov a Český Krumlov.“