Ivan Gabal: Tajné služby pod politickým tlakem? Cílem nezávislé kontroly je pravý opak
V minulých dnech proběhl první pokus o výběr kandidátů pro nezávislou kontrolu tajných služeb, která by měla přezkoumávat zákonnost jejich činnosti. Pokus to byl neúspěšný. Zhavaroval na nekvalifikovaných názorech na působnost nového orgánu zejména v médiích. V mírně hysterické atmosféře pak iracionálně zpanikařili i politici.
Jako původce celé myšlenky, kterou jsem prosadil do koaličního programu Sobotkovy vlády, a jako spoluautor předlohy si dovolím některá nedorozumění korigovat.
K čemu další kontrola
Cílem je zvýšit důvěryhodnost zpravodajských služeb kontrolou zákonnosti jejich činnosti. A naopak snížit politické vlivy a tlaky, které je mohou vystavit riziku překročení zákona. Viděli jsme to v případu někdejší šéfky kabinetu premiéra Nečase, na dezinformačním útoku na BIS ze strany exekutivy, ať již formou protizákonného úkolování (např. prezidentovo zadání dodat seznam ruských agentů působících u nás, nebo potvrzení nepravdy o výrobě novičoku), nebo na nařčení, že BIS porušuje zákon, ze strany bývalých pracovníků.
Ve své bezpečnosti jsme stále více závislí na preventivní obraně (terorismus, kyberútoky), nebo alespoň na dodatečné pomoci s informacemi (Vrbětice) a tudíž na mezinárodní výměně zpravodajských informací a důvěře našich spojenců a partnerů.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Důvěryhodnost našich zpravodajských služeb je pro naši vnitřní i vnější bezpečnost zásadní. Dokonce jsme zažili, že se naši spojenci museli aktivně zastat našich zpravodajců proti hlouposti našich vlastních politiků (příkladem jsou kybernetická rizika z Číny, nedávné snahy zamést ruský útok ve Vrběticích pod koberec nebo památný ironický komentář Carla Bildta ze summitu NATO k Zemanovým dotazům na důkazy přítomnosti ruských vojáků na Ukrajině).
Zvýšení nezávislosti kontroly za rámec těch, kdo úkolují a v Poslanecké sněmovně kontrolují již nyní, snižuje pravděpodobnost politických zneužití zpravodajských služeb a je tedy smysluplným krokem.
Cílem je, aby zadávání úkolů a jejich realizace byly v zákonných rámcích, které pravidla i cíle činnosti zpravodajských služeb vymezují.
I toto jsou důvody, proč byly politici tak laxní v ustavení nezávislého orgánu a na naplnění zákona nepracovali. Místo toho věc dlouho odkládali, novelizovali zákon tak, že změkčil požadavky na členy kontrolního orgánu, a nakonec první pokus dovedli k debaklu.
Jak má kontrola pracovat
Orgán nezávislé kontroly by sice měl pracovat nad kontrolními komisemi pro jednotlivé zpravodajské služby v Poslanecké sněmovně, ale výhradně na jejich podnět. Samostatně nesmí iniciovat nic.
Bude se moct přímo dotazovat ředitele dané zpravodajské služby a vybraných pracovníků, a to i na probíhající aktivity, tedy včetně takzvaně živých kauz. Zde ovšem se značnými omezeními danými zákonem:
- může začít s kontrolou pouze po usnesení některé Komise Poslanecké sněmovny
- dotazuje se výhradně na dodržení/porušení zákona
- nesmí svou kontrolní činností ohrozit práci a pracovníky služeb ani jejich informační zdroje
- musí se o výroku na dodržení/porušení zákona shodnout všichni členové Orgánu
- členové Orgánu podléhají plným bezpečnostním procedurám (nejvyšší bezpečnostní prověrka na přísně tajné, dodržení mlčenlivosti mimo základní výrok o zákonnosti)
- nesmí vykonávat „konfliktní funkce“ – být zaměstnán/a v ozbrojených složkách nebo zpravodajských službách v minulých třech letech, nesmí vykonávat volené nebo exekutivní ústavní funkce
- mandát člena Orgánu je pětiletý pro všech pět členů, předsednictví pravidelně rotuje po roce
- mandát vzniká volbou Poslanecké sněmovny na návrh vlády
Požadavky na personální obsazení Orgánu však prošly novelizací. Původní představa byla, že půjde o lidi s právním vzděláním, nejlépe o bývalé soudce, kteří mají zkušenost s povolováním aktivit zpravodajských služeb.
Tento požadavek se ukázal jako těžko naplnitelný. Podmínka právního vzdělání proto byla novelou uvolněna od letošního června.
Šance do budoucna
V době, kdy záměr na nezávislou kontrolu vznikal, se vznikem i konceptem tohoto stupně kontroly souhlasili ředitelé všech českých zpravodajských služeb. Předpokládali, že vznik takového kontrolního orgánu je nejen lépe ochrání před politickými tlaky, ale rovněž povede k větší odpovědnosti v práci s jejich výsledky.
Lze si představit, že v případě bezpečnostního maléru může dojít i na kontrolu toho, jak a zda služby konaly a také toho, jak pak s jejich informacemi pracovala exekutiva. Vztah poslaneckých kontrolních komisí a Orgánu nezávislé kontroly může být synergický.
Považoval bych za vhodnější ustavit nový Orgán ještě před volbami, aby nová Poslanecká sněmovna od počátku pracovala s novým modelem kontroly zpravodajských služeb.
To se ale zřejmě nepodaří a budeme čekat asi dost dlouho po volbách. Tím spíše, že získání prověrky na stupeň přísně tajné, pokud ji kandidáti již nebudou mít jako součást své kvalifikace, bude trvat další měsíce. V případě neúspěchu bude muset sněmovna dovolit další kandidáty. Bez všech pěti členů s nejvyšší prověrkou prostě orgán pracovat nezačne.
Bylo by též záhodno, aby si i novináři pročetli legislativní předlohu a nevyvolávali okolo nového systému kontroly fikce o politizování kontroly služeb, když je ve skutečnosti cílem – a doufejme i výsledkem – pravý opak.
Zklamání z toho, jak rychle sněmovna rezignovala na složitý a kvalifikovaný výběr pod diletantským povykem některých médií, ukazuje, že ani poslanecké kluby nejsou v agendě zpravodajských služeb racionální a jejich přístup k takto závažné bezpečnostní agendě je právě politický.
V celkovém vývoji se již delší dobu ukazuje, že budování kontrolních nebo regulačních těles, jako třeba mediálních rad, s dominantním monopolem Poslanecké sněmovny i Senátu, vykazuje klesající kvalitu a kompetenci těch kdo vybírají, a tudíž i těch, kdo mají šanci sněmovnou projít.
Některé děje například v Radách ČT nebo ČTK ukazují na tristní a nedůstojné výsledky nekompetentní volby. Je to samozřejmě dáno kompetencí poslanců a poslankyň. Senát sice v posledních letech také nevyniká rostoucí úrovní, ale možná jsme v situaci, kdy by více kompetencí v těchto agendách právě pro horní komoru mohlo věci posunout k lepšímu.
Klíčová ovšem bude pozice exekutivy a administrativy, jejich cílevědomost, schopnosti a výkonnost. Nyní je třeba naplnit existující a dlouho odkládaný zákon a novelu o kontrole zpravodajských služeb. Byť se bude ve věci hlasovat až po volbách, hledání kandidátů může klidně začít ještě před volbami.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Fischer: Americká show českých politiků a riziková karta premiéra Fialy
Jan Urban: Hledá se cesta, jak odklonit až šest miliard ze sporu s Diag Human
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
20 komentářů
Šéfa BIS by měl jmenovat prezident po dohodě s předsedy vlády a PČR. Současná situace je nefunkční a plodí Vrbetice a poškozuje náš stát. Otázka spolupráce s ostatními tajnými službami spřátelených státu je velmi složitá. Vůbec by se neměl mediálně angažovat, to nemá z demokracii nic společného, jde o životně zájmy našeho státu, otázka funkčního období je rovněž důležitá. Situace je turbolentni a vývoj naznačuje, že se situace bude zhoršovat. Současně spojenecké svazky např na VB jsou jaksi mimobezne. Naše cílená strategie je odvisla od Moskvy a Berlína, tam musíme mít ty oči a uši. Nyní je to v troskách a bude trvat nějakou dobu než se vybuduji funkční tajné služby. Dosavadní šéf Koudelka b y neměl být již jmenován.
Blábol. Máme parlamentní republiku, jmenovat nejen šéfa tajné služby by tedy měl parlament, nikoli jedna troska, která shodou okolností zastává důležitou funkci. Co je to „po dohodě“? Co když se nedohodnou? Kdy a kde se koudelka mediálně angažoval? Realita je, že Koudelku „mediálně angažuje“ hradní čučkař, tím že na něj hází vlastní špínu. Nefunkční je situace, kdy ústavní činitel nedodržuje ústavu a podrývá práci českých tajných služeb. Řešením by mělo být zavedení možnosti odvolat prezidenta. Koudelka by dozajista měl být znovu jmenován.
Bohužel, když se nad svým řešením, „jmenuje ho parlament“ zamyslíte, zjistíte že jste nevyřešil vůbec nic. Protože v parlamentu rozhoduje hlasováním nasmlouvaná koaliční většina poslanců, dle pokynů svých stranických bossů Tudíž v tomto případě ,že by byla výhra kdyby se na jménu šéfa Bis dohodne Babiš, Hamáček a Filip, popřípadě jako náhradník Okamura, se dá jistě pochybovat. Jako že někteří z nich, by jistě i názor Zemana z Hradu rádi vzali v úvahu :))))
Zřejmě vám nedošlo, že tady nejde techniku jmenování ale o princip spočívající v tom, že v parlamentní republice má mít pravomoce parlament (v daném případě reprezentovaný třeba předsedou jedné z komor parlamentu), přičemž je irelevantní, co nebo koho bude bráno v úvahu. Pro info, vzhledem k tomu, že teď šéfa BIS jmenuje vláda, která je závislá na komouších, tak se ty zjevy, tak jako tak musí dohodnout.
Kontrolní orgány by IMHO měly zajistit apolitičnost tajných služeb. Současná situace je ovšem odlišná – BIS jednoznačně některé zločince a teroristy toleruje a naopak se snaží nasadit psí hlavu organizacím, které teroristické a extrémistické nejsou, na rozdíl od těch předchozích, které to mají často přímo explicitně v programu (třeba ANTIFA).
Můžete to nějak se konkrétněji rozvinout?
Není sledována třeba ta ANTIFA, což je teroristická organizace, v řadě států postavená mimo zákon. Obecně levicoví aktivisté jsou prakticky ignorováni. BIS by měla, mimo jiné, proštřit vazby mezi těmi, kdo propagují očkování proti covid a farmaceutickými firmami, které vyrábějí očkovací látky. A našlo by se toho víc.
A k čemu to, když jak uvedeno, tato jen další Komis bude mít pravomoc „.. dotazovat ředitele dané zpravodajské služby a vybraných pracovníků, výhradně na (jejich?) dodržení/porušení zákona..“..
Což už samo o sobě evokuje známé Zbytečné otázky v kriminalistice od Cimrmana..:)))
Náš prezident Zeman je buď už naprosto mimo realitu a nebo je- jak někteří tvrdí ruským agentem. Jak jinak je možné vysvětlit jeho dotaz na sumitu NATO jestli jsou důkazy o přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině. To je stejné, jako by se ptal, jestli byly ruské vojska v Československu od roku 1968 do roku 1991 a jestli jsou důkazy o jejich přítomnosti na území ČSR.
Bože, bože.. No přiznám se, že jsem se taky divil, než jsem si na Googlu našel ten původní Zemanův projev a zjistil, že to je sice tak, jak v závěru píšete, ovšem ten význam je právě opačný..
On totiž pan prezident Zeman (v roce 2014) řekl přesně toto, cituji „.. při okupaci Československa v roce 1968 zemi v prvním sledu obsadilo 150 tisíc ruských vojáků. To je podle něj invazní armáda. „Zatím nebylo prokázáno, že na Ukrajině je ruská invazní armáda, (tedy – sorry jako, pro obyčejného člověka – v podobné síle).“..
Ten odkaz je zde , stačí nahlédnout „https://domaci.ihned.cz/c1-62750400-zeman-na-ukrajine-jde-o-obcanskou-valku-nikoli-o-ruskou-invazi
A když si proberete další média jak tento projev metodou tiché pošty komolí a zkracují. najednou jim na konci jako !protidůkaz“ vyjde citát nějakého jiného politika, který hovoří o ruské podpoře ukrajinských separatistů přes hranici dodávkami vojenského materiálu a malými skupinami anonymních ozbrojenců. Což se ovšem ví – ale jak doufám chápete, je to něco jiného, než se „ptal“ pan prezident Zeman.
A vlastně, ještě pro pochopení pointy – ničeho se Západ nebojí, (i dnes), jako globální války s Ruskem. Tudíž, i kdyby tam ta ruská invazní armáda se 150 000 vojáky byla, muselo by to vedení NÁTO pěkně mediálně okecat, jen aby do té války na podporu Ukrajiny nemuselo vstoupit“…
Jiný slovy, hradnímu čučkaři a místním volskrusákům jako důkaz o nepřítomnosti rusácké armády stačí, že zajatý rusácký voják má potvrzení o tom, že je na dovolené.
To jste mne docela pobavil, ta představa jak by tisíce ruských vojáků na Ukrajině po zajetí při výslechu předkládalo potvrzení o tom že jsou na urlábu, by nepochybně překonalo význam našeho Švejka…:))))
To nic není ve srovnání s hradním čučkařem, který je sto tuto smutnou realitu brát jako důkza nepřítomnosti rusácké armády na Ukrajině.
… no kdyby se ptal na ruská vojska v Československu mezi r. 1968-1991, tak by byl určitě za hlupáka, že by tomu snad nemohl věřit ani Stoltenberg a kol.. Tehdy se u nás vyskytovali v kontingentu vojsk různé národnosti býv. SSSR ( i např.bratři Kličkové sice jako děti a to jsou Ukrajinci). A možná to mohli být i „neobčané“ v pobaltských zemích… Čili je třeba uvádět přesné pojmy a ne vypouštět své dojmy…
Máte jistě přísně fakticky pravdu, ovšem ono to platí i naopak – zkuste v jakékoliv diskuzi kontrovat názorem, že nám jakékoliv příkoří, nespravedlnost, škody, atd vlastně nedělal Rusové, ale politici , vojáci a obyvatelé Sovětského svazu (který už neexistuje), asi sklidíte jenom posměch – i když máte pravdu. Dokonce (a že to sám pamatuju), při okupaci 1968 si lidé říkali mezi sebou, že nás obsadili „Rusáci “ a nikoliv „Sověťaci“, a kupodivu nikdo, ani největší zastánci věrchušky je v tomto nechtěl opravovat…
Tudíž, z tohoto pohledu bych tuto přesnost označení ponechal hlavně pro historicko-vědecké, a encyklopedické účely.
Dokonce i v případě školního vzdělání, silně pochybuji, že by študenti měli zájem se seznam těch členských států a národností bývalého SSSR (popřípadě odkdy dokdy ) šprtat..
No a pokud se týká Zemana, jak píšu výše, je asi /účelový) omyl v tvrzení, že by takto přesně položil oficiální dotaz vůči NATO – ten vytržený citát je z jeho neformálního rozhovoru v Radiožurnálu..
Tak s tím bráním za hlupáka to jistě hodně přeháníte, když povážíme, že Sovětský svaz byl vlastně přetransformované, federalizované ruské impérium, termíny „ruský“, „Rusko“ se přece běžně používaly jako synonyma termínů „sovětský“, „Sovětský svaz“, a i když se to třeba jistě oficiálně neprosazovalo v komunistickém Československu (resp. to někdy mohlo vyznívat jako možná až takové „kacířství“ či rouhání), na druhou stranu k tomu, jistě i dost v návaznosti na tradice druhé světové/velké vlastenecké války, neměla daleko ani samotná sovětská propaganda. Tak ono taky stačí třeba vzpomenout, co znělo v počáteční fázi sovětské hymny (která právě za druhé světové války nahradila Internacionálu jako hymna SSSR), o tom, jak „Velká Rus sjednotila nerozborný svaz svobodných republik“)…
Že se vojáci sovětské armády běžně, byť třeba zjednodušeně nazývali/nazývají Rusové… Tak např. o vojácích někdejší c. k. rakouské či rakousko-uherské armády se taky běžně hovoří jako o Rakušanech, a kolik tam sloužilo třeba zrovna Čechů, že…(?) A takhle by se dalo různě pokračovat.
No s tímto vyjádřením já docela souhlasím. Jenže nyní (ale už několik let zpět) se zavádí jakási „hyperkorektnost“. Začalo to hned po r.1989, kdy např. Václav Havel začal sdělovat „nám“, že Německá spolková republika je Spolková republika Německo (asi správně), pak najednou z cikánů se stali romové, z černochů afroameričané (v USA), z paktu NATO se uvádí raději severoatlantická aliance, války v Iráku a Afghanistánu jsou u nás mise.. Našly by se jistě i další „korektnosti“ (já si humorně někdy říkám, že by naše ministerstvo obrany mělo být buď ministrestvo obrany a útoku, resp. ministerstvo předsunuté obrany, když přece doma se vůbec nebráníme…) Proto by to vyjadřování do medií – alespoň z jejich strany, mělo být správné z hlediska pojmů „vypouštěných do éterů“…
Plně Vám rozumím, jak to myslíte, ale k tomu, co jste teď uvedl… Tak jistě, že je to všechno také o něčem, co se dá nazvat prostě slovíčkaření, ale otázka, zda to všechno musí souviset jen s nějakou politickou korektností, hyperkorektností…
Víte, k takové té korektnosti jistě patří třeba i zdůrazňování, že vše kolem Německa za druhé světové války, to prostě byli nacisté (a jako by tedy ne Němci). Tenhle trend tady byl ale zřetelný už za komunistů, dávno před rokem 1989 (kdy zase na druhou stranu, jak jsem i naznačil, se oficiálně nehodilo přespříliš zdůrazňovat, že SSSR jsou Rusové) – akorát se možná více než to nacisté používalo spíš obecně fašisté, nebo třeba hitlerovci…
Ono taky se lze setkat třeba s kritikou používání „Holandsko, Holanďané, holandský“ místo „Nizozemí, Nizozemci, nizozemský“, protože Holandsko, Holland, je jen jednou z provincií, ze kterých ten stát vznikl. Ale lze za tím taky hledat nějakou politickou korektnost…? Vůči takovým Frísům asi ano…
Máte pravdu, že za komunistů, aspoň do pozdějších 80.let, se jistě používal spíše termín Německá spolková republika (NSR) než Spolková republika Německo (SRN), ale je fakt, že to druhé je přesnější překlad originálu, tj. Bundesrepublik Deutschland…
Dále, ani bych se tolik nebránil nazývat Cikány Romy, jestliže to vychází z toho, jak oni sami se v té cikánštině nebo romštině nazývají, ale jistě ne z důvodů nějaké politické korektnosti, ale prostě proto, že to může naznačovat nějakou trošičku vyšší odbornost, znalost k věci. Ostatně, takových etnik je ve světě víc, viz Laponci/Saamiové, viz Eskymáci/Inuiti, viz některá indiánská etnika v obou (nebo všech třech) Amerikách… A vidíte, už i ten termín „Indiáni“ by mohl stát za nějaké přezkoumání…
Pokud jde o ty Afroameričany, ono se lze tradičněji s něčím podobným setkat, např. je-li řeč o nějakých kulturních záležitostech, i v případech souvisejících s černochy v jiných amerických státech, tedy nejen USA (každopádně třeba aspoň přívlastky afrobrazilský nebo afrokubánský)… Na druhou stranu, musím se přiznat, že sám jsem se v duchu přiřadil k těm posměváčkům, když před časem vyšel, tuším, na Novinkách.cz článek o nevelké černošské komunitě v Německu po první světové válce (souvislost s německými koloniemi v Africe na přelomu 19. a 20.století), který ty černochy nazýval „Afroněmci“…
Jinak, k tomu, co ještě píšete, např. to NATO je ale zkratka North Atlantic Treaty Organization, tedy Severoatlantická aliance…
Nakonec, příliš korektní totiž není ani nazývat občany USA Američany nebo dokonce USA Amerikou, a to i když oni si tak sami říkají, i oficiálně Spojené státy americké (the United States of America), protože zase třeba to nemají nebo nemusí mít příliš rádi příslušníci latinskoamerických národů. Ve španělštině se běžně používá termín Spojené státy severoamerické (los Estados Unidos de Norteamérica), a když třeba nahlédneme do Wiener Handatlas z počátku 20.století, tak také, die Vereinigten Staten von Nordamerika. Vidíte, Rakousko-Uhersko bylo v tomhle ohledu politicky korektnější než dnešní ČR.
Podtrženo a sečteno, mohlo by to být všechno na dlouhé jazykové debaty – a opakuji, otázka, jak výlučně to všechno spojovat s nějakou (zdůrazňuji, politickou) korektností… (???)
Ještě bych dodal, když zůstaneme u nás… Ono vyzníval by termín Čechy pro celou ČR (a občas taky, a jistěže také nesprávně aplikovaný) nějak politicky korektně pro Moravany…(???)
Jmenovat kontrolní orgány je uzavřený cyklus. Měli by mít v předstihu bezpečnostní prověrku. Tu jim udělá ten, koho mají prověřovat. Měli by to být vyškolení a připravení odborníci, kteří jsou připraveni rozlišit, kdo je tahá za fusekli. Kdopak je bude školit? Nesměli by je vybírat politici, protože to je pouze prodejná banda, která má jediná zájem a to je pořádně se napakovat. Nepřítelem pro zpravodajské služby jsou i naši spojenci, protože mít informace ze všech stran, znamená být připraven.