Pochodeň přinesli na Olympijský stadion za doprovodu tónů Ravelova Boléra judista Tadahiro Nomura a zápasnice Saori Jošidaová, kteří v minulosti pod pěti kruhy vybojovali celkem sedm zlatých medailí. Od nich oheň postupně převzaly trojice baseballových legend, lékař se zdravotní sestrou, zastupující pracovníky v boji s koronavirem v první linii, a paralympijská sportovkyně Wakako Cučidaová.
Před tím, než císař Naruhito oficiálně zahájil hry, měli projev předsedkyně organizačního výboru Seiko Hašimotová a prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. Přísahu za sportovce složili atlet Rjota Jamagata a stolní tenistka Kasumi Išikawaová.
„Dnes je okamžik naděje. Ano, velmi se to liší od toho, jak jsme si to všichni představovali. Ale uchovejme si tuto chvíli, protože nakonec jsme tu všichni společně. Právě pocit soudržnosti je světlem na konci pandemického tunelu,“ řekl Bach.
Po úvodních choreografiích, japonské hymně, minutě ticha za ty, kteří se nemohli her zúčastnit a vzpomínce na tokijské hry v roce 1964 nastoupili na plochu Olympijského stadionu sportovci. Většina měla nasazené roušky a dodržovala bezpečné rozestupy, našlo se však pár výjimek jako například Kyrgyzstán, Tádžikistán, Palestina či Irák.
Defilé tradičně zahájili Řekové, poté následovalo dalších 205 výprav podle japonské abecedy. Českou skupinu se zhruba čtyřicítkou sportovců v oblečení inspirovaným lidovými kroji přivedli v roli vlajkonošů na plochu Olympijského stadionu tenistka Petra Kvitová a basketbalista Tomáš Satoranský. Téměř na závěr šli Američané a Francouzi jako pořadatelé příštích her (2024 v Paříži a 2028 v Los Angeles). Nástup jako vždy uzavřela výprava hostitelské země.
„Bylo to skvělý. Musím říct, že vlajka je docela těžká a jsem ráda, že to nesl hlavně Tomáš. Byla to sranda a jsem ráda, že ta možnost byla,“ řekla Kvitová v nahrávce pro média. „Pod rouškami jsme se s Tomem smáli, protože jsme měli problém, jestli budeme mávat, nebo nebudeme. Spíš jsem si to užívala a byla šťastná. Dojatá jsem byla o den dřív, když jsem se dozvěděla, že jsem to já. To mě vzalo,“ přiznala Kvitová.
„Byl to fakt zážitek. Musím říct, že jsem nečekal, jak je to velkolepý. Trošku škoda, že nemohli být fanoušci, protože by člověk víc vnímal atmosféru, ale byl to zážitek, který jsem si užil a byla to pocta,“ dodal Satoranský.
Došlo i na hodnocení české nástupové kolekce. „Když jsme jeli autobusem na zahájení, tak jsem slyšela, že je mezi prvními šesti nejhezčími a každopádně jsme byli jinačí. Když jsem viděla ostatní země a některé v teplákovce, tak to mi nepřišlo úplně cool. České ručičky jsou šikovné a opravdu nápady máme, tak jsem ráda, že se to projevilo i na naší kolekci,“ řekla Kvitová.
Její tenisová soupeřka Ósakaová byla ze své role poslední členky štafety s olympijskou pochodní nadšená. „Bezpochyby největší sportovní úspěch a pocta, jaké se kdy můžu dočkat. Chybí mi slova, kterými bych popsala své současné pocity, ale vím, že jsem naplněna vděčností. Miluju vás, děkuji vám,“ napsala na twitteru bývalá světová jednička. V Tokiu se vrátí k tenisu po téměř dvouměsíční pauze od Roland Garros, z něhož odstoupila kvůli rozruchu, který vyvolala bojkotem médií kvůli ochraně svého duševního zdraví.
Kvůli opatřením proti šíření nemoci byl tentokrát ceremoniál výrazně komornější. Nebyly k vidění tradiční hromadné choreografie tanečníků a dalších umělců, ani kouřové nebo světelné efekty. V hledišti kvůli koronavirovým opatřením nebyli běžní diváci, pouze několik stovek olympijských funkcionářů. V hledišti se způsobně tleskalo, jinak děkovat za předvedená vystoupení bylo zakázáno.
Největší sportovní akce se do japonské metropole vrací po 57 letech. Tokio je pátým městem po Paříži, Londýnu, Los Angeles a Aténách, které letní olympijské hry hostí podruhé. Zúčastní se jich přes 11 tisíc sportovců z více než dvou set zemí, soutěžit se bude do 8. srpna o rekordních 339 medailových sad v 33 sportech.