Přestože se o nich příliš často nehovoří, za jistých okolností může jít o početnou skupinu lidí, kteří mohou rozhodnout o výsledku voleb. Na mysli mám nevoliče, kterých je v České republice ve sněmovních volbách v posledních letech okolo čtyřiceti procent. Jinak řečeno: pokud je klání mezi blokem stran, které podporují Andreje Babiše, a opozičními stranami dlouhodobě vyrovnané, prolomit by ho mohla schopnost mobilizovat lidi, kteří k volbám spíše nechodí.
Na Slovensku to při posledních sněmovních volbách dokázal Igor Matovič. U nás se to zase podařilo mezi prvním a druhým kolem poslední prezidentské volby Miloši Zemanovi. Vtáhnout do hry také lidi, kteří před nimi deklarují, že volit nepůjdou. V roce 2017 jich bylo necelých čtyřicet procent, čtyři roky předtím naopak přes čtyřicet procent. Celkem jde o nějakých 3,2 milionů lidí. A to není věru málo. Pokud by se někomu podařilo oslovit pět nebo deset procent z nich, měl by skoro jistě s ohledem na vyrovnané preference vyhráno.
Podle agentury Median by se přitom v červnu 2021 voleb do Poslanecké sněmovny zúčastnilo 63 procent respondentů, přičemž dalších 7,5 procent jich s účastí váhá, na odpověď, zda se voleb zúčastní, odpověděli, že spíše ne. Jde o relativně velký počet lidí. Co by stálo za další zkoumání, je sociální struktura těchto lidí. Jaké jsou jejich motivace, vzdělání, stáří, velikost a místo bydliště? Proč k volbám nechtějí a co by je přimělo svůj názor v tomto ohledu změnit? To nevíme.
Přesto: pokud chce opozice Babiše porazit, musí najít způsob, jak buď přetáhnout jeho voliče na svou stranu, anebo mobilizovat ty lidi, kteří k volbám nechodí. Optimální by pro opozici bylo zvládnout oba manévry. Totéž lze říct z druhé strany o Andreji Babišovi. Přesně to dokázal loni Matovič na Slovensku. „Vítězovi slovenských parlamentních voleb se podařilo oslovit takřka všechny voliče jednotlivých politických subjektů, které se zúčastnily voleb v roce 2016,“ řekl mi tehdy politolog Michal Mislovič, který působí ve slovenské agentuře Median.
